Neautorizováno !

(10.50 hodin)
(pokračuje Bratský)

Předkladatel novely Ministerstvo kultury v důvodové zprávě na článku 16 výslovně uvádí, že jediným důvodem, proč je novela předkládána, je skutečnost, že Ústavní soud zrušil ustanovení § 6 odst. 2. Tím, jak tvrdí předkladatel, byla zrušena legislativní zkratka "církevní právnická osoba" a nové vymezení tohoto pojmu není v nálezu Ústavního soudu obsaženo. Tvrzení Ministerstva kultury se zdá býti ryze účelové. Ústavní soud se obsáhle zabýval problematikou právnických osob, které církve a náboženské společnosti mohou bez ingerence státu zakládat dle vlastních vnitřních předpisů. Pod legislativní zkratkou CPO se nadále myslí ty orgány a instituce, které jsou zřízeny dle vnitřních právních předpisů církví a náboženských společností. Pojem CPO zůstal v zákonu 3/2002 Sb. po nálezu Ústavního soudu zachován.

V § 16 odst. 1 je řečeno, že jako církevní právnickou osobu lze navrhnout k evidenci orgán registrované církve a náboženské společnosti nebo řeholní a jiné církevní instituce. Je nutno připomenout, že zákon obsahuje i pasáže upravující podmínky registrací církví a obsah jejich základních dokumentů, tak jinak dokumentu, který je podmínkou a předpokladem registrace. V § 10 odst. 3 písm. f) je jasně řečeno, že v základním dokumentu každé registrované církve musí být uvedeny typy orgánů a jiných institucí církví, které mají být církevními právnickými osobami, odděleně od těch, které se stávají právnickými osobami podle zvláštních právních předpisů. (V sále zvoní opuštěný mobilní telefon.)

Místopředseda PSP Ivan Langer: Promiňte, pane poslanče. Musíme odstranit ten rušící element ve Sněmovně. (Poslanec Talíř zneškodňuje zvonící mobil poslankyně Orgoníkové.) Použijte jakýkoliv způsob, pane kolego.

Poslanec Petr Bratský: Nejlépe sešlápnutím. Děkuji, pane předsedající, já jsem se skutečně domníval, že mi píská v pravém uchu.

Ze zákona ze základních dokumentů církví je proto zcela jednoznačné, co je pod pojmem CPO myšleno. Tvrzení Ministerstva kultury se zdá být proto irelevantní. Pokud by snad i přes výše uvedené skutečnosti zůstávala otázka obsahu pojmu CPO otevřena různým výkladům, pak navrhuji doplnit stávající zákon č. 3/2002 Sb. v definičním paragrafu 3 o písmeno e) tohoto znění: "Církevní právnickou osobou se rozumí orgán církve a náboženské společnosti nebo řeholní a jiné církevní instituce založené v registrované církvi a náboženské společnosti podle jejích vnitřních předpisů a navržené k evidenci jako právnická osoba podle tohoto zákona, pokud není založena podle jiných právních předpisů."

Nutno zdůraznit, že Ministerstvo kultury pod záminkou, že není jasný pojem CPO, předkládá rozsáhlou novelu, která nereflektuje změnu zákona provedenou nálezem Ústavního soudu. Naopak, zdá se, že novela jde přímo proti tomuto nálezu. Celá novela je vedena snahou podřídit veškeré CPO registračnímu principu. To je v rozporu nejen s nálezem Ústavního soudu, ale i s Listinou základních práv a svobod v článku 16, jak už zmínil pan kolega Talíř.

Dále je nutno upozornit, že rozsáhle mění a upravuje chod takzvaných charitativních organizací. Celou problematiku ministerstvo zpracovává podle úpravy o obecně prospěšných společnostech. Tyto opéesky však byly shledány jako systémově chybné a věcný záměr nového občanského zákoníku, aspoň já se tak domnívám, počítá s tím, že opéesky po přijetí nového občanského zákoníku budou zrušeny. Není tedy odůvodněné že se Ministerstvo kultury novelou chce přiblížit právní úpravě o.p.s., která sama je předmětem kritiky a bude - já to předpokládám - zrušena.

Novela obsahuje ještě celou řadu vad, které uvedl buď můj předřečník, nebo které ani zmíněny nebyly, a já je nemíním už v této chvíli ani zmiňovat. Již výše uvedené skutečnosti však nutně vedou k závěru, že novela, tak jak je předkládána, je pro mě osobně zcela nepřijatelná a je třeba ji odmítnout.

Proto podávám návrh na vrácení předloženého zákona navrhovateli k dopracování.

Místopředseda PSP Ivan Langer: Děkuji, pane poslanče. Kdo se další hlásí do rozpravy? Nejprve pan kolega Talíř a poté druhý jeho kolega.

Poslanec Jaromír Talíř: Pane předsedo, jenom krátký doplněk. Já jsem ten text, který jsem tu přednášel, neměl sepsán, jenom určité podklady pro to jsem měl. Ale zapomněl jsem říci, že přestože se s panem ministrem zcela rozcházíme v pohledu na tuto novelu, musím konstatovat, že dával dostatečný prostor k tomu, abychom mohli o této novele debatovat, a že v tomto směru považuji jeho postoj za zcela korektní, byť se zcela rozcházíme v názoru, v jaký by měla vyústit ta naše debata.

Místopředseda PSP Ivan Langer: Děkuji. Zatím posledním přihlášeným je kolega Hovorka. Prosím.

Poslanec Ludvík Hovorka: Vážený pane místopředsedo, vážená vládo, vážené kolegyně, vážení kolegové, chtěl bych se jen krátce dotknout tvrzení, které tady zaznělo ve zpravodajské zprávě, a sice že předložená novela zohledňuje nález Ústavního soudu. Já se domnívám naopak, že předložený návrh tohoto zákona nezohlednil rozhodnutí Ústavního soudu, které bylo zveřejněné pod číslem 4/2003 Sb. Tento jasně vyslovil, že - a teď cituji: "Rovněž z tohoto vnitrostátního komparativního hlediska je zákonný požadavek na evidenci církevních právnických osob neopodstatněný." Z těchto ustanovení totiž podle přesvědčení Ústavního soudu přímo vyplývá podmíněnost právního vzniku církevních právnických osob rozhodnutím státu. To znamená de facto jejich registrace, byť v zákoně formálně označená jako evidence. A dále: "Z faktického a aplikačního hlediska však nelze přehlédnout, že mezi evidencí a registrací, tak jak je upravena v napadeném zákoně, neexistuje výraznější rozdíl, jelikož zákon pro návrh na evidenci stanoví jasné podmínky, při jejichž nesplnění, což je oprávněno posuzovat ministerstvo, k evidenci nedojde." Rozumějme tedy - nedojde k právnímu vzniku této církevní instituce. A ministerstvo je v taxativních případech rovněž oprávněno zrušit evidenci církevní právnické osoby, pokud například zjistí, že církevní právnická osoba jedná v rozporu s vymezeními její působnosti nebo blíže nespecifikovaném rozporu s právními předpisy.

Ústavní soud tedy posoudil evidenci církevních právnických osob podle původního znění zákona č. 3/2002 Sb. jako faktickou registraci, což je v rozporu s ústavním pořádkem. Vláda předloženým návrhem zákona však tyto důvody Ústavního soudu nijak nezohlednila a znovu nám předkládá novelu, která je založena na principu evidence, který je de facto registrací. Jedná se například o navrhované ustanovení § 15a, § 16, § 26 odst. 1 písm. b) atd.

Domnívám se, že přijetím této novely bychom přijali ustanovení, které už jednou Ústavní soud pro svůj rozpor s ústavním pořádkem zrušil, a proto se připojuji k návrhu na zamítnutí. Děkuji za pozornost.

Místopředseda PSP Ivan Langer: Děkuji, pane kolego. O slovo požádala paní zpravodajka Čurdová. Prosím.

Poslankyně Anna Čurdová: Děkuji. Vážené kolegyně a kolegové, dovolte mi, abych velice stručně a krátce zareagovala na některé záležitosti, které tady zazněly ve vystoupení mých předřečníků a kolegů z KDU-ČSL a ODS.

Pan kolega Talíř má pravdu pouze v jedné záležitosti, protože po nálezu Ústavního soudu, který nezasáhl koncepci zákona č. 3/2002 Sb., o církevních a náboženských společnostech, dále jen zákon, by nebylo nutné tento zákon novelizovat, jak také výslovně uvádí nebo potvrzuje expertiza Ústavu státu a práva, kterou on tady cituje, ale bohužel, jak už to v naší zemi bývá, došlo i k různým jiným právním výkladům, které vycházejí nikoliv z nálezu Ústavního soudu, ale z odůvodnění tohoto nálezu.

Na základě těchto jiných výkladů toho odůvodnění nálezu Ústavního soudu došlo k rozšíření dosahu evidovaných právnických osob, a to zařízení typu charit a diakonií. Tato evidence, kterou též nařídil Ústavní soud svým dalším nálezem, probíhá zhruba od poloviny roku 2003 postupem, který projednala vláda České republiky, která uložila 6. 8. 2003 usnesením č. 811 tento postup začlenit do zákona a novelizovat zákon tak, aby byly odstraněny možnosti výkladu jeho různých částí, a to zejména v rozsahu evidovaných právnických osob podle zákona.

***