Neautorizováno !
(18.20 hodin)
(pokračuje Kladívko)
Závěrem doporučuji propustit návrh zákona do druhého čtení. Domnívám se, že vzhledem k navrhovaným změnám by bylo dobré přikázat tento návrh nejen výboru pro obranu a bezpečnost, ale také ústavněprávnímu výboru. Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji panu poslanci Kladívkovi. Otevírám obecnou rozpravu. Mám dvě přihlášky. Jako první vystoupí paní poslankyně Táňa Fischerová, jako druhý pan poslanec Jiří Pospíšil.
Poslankyně Taťána Fischerová: Vážený pane předsedající, členové vlády, kolegyně a kolegové, novela zákona o azylu, kterou dnes projednáváme v prvním čtení, přichází do Sněmovny po poměrně dlouhém projednávání s radou vlády i s nevládními organizacemi, které znají danou problematiku z praxe, protože s uprchlíky denně pracují. Je trochu smutné, že po mnohaměsíčním vyjednávání nebyla do návrhu zákona zapracována jediná připomínka těchto organizací.
Je jasné, že většinovou společnost azylová politika netrápí, protože má starosti sama se sebou. Obecně se v tisku objevují spíše negativní příběhy, které budí dojem, že bychom se měli chránit před přílivem uprchlíků. Pravda je ale taková - a v zahraničí už na ni reagují - že se v budoucnu bez přijetí určitého množství azylantů neobejdeme.
Naše republika je v počtu přijímání azylantů na chvostu všech zemí Evropské unie. Dovolte několik čísel. Za rok 2004, kdy jsme vstoupili do Evropské unie, požádalo o azyl na našem území 5 459 osob, což je více než poloviční úbytek ve srovnání s rokem 2003. Azyl byl udělen 142 osobám, což opět představuje pokles oproti roku 2003, tentokráte na 68 %. Naše tábory pro uprchlíky dnes zejí prázdnotou, takže pokud budeme takto pokračovat dál, brzy nebude, proč je vůbec udržovat.
Na této situaci má sice jistý podíl také tzv. dublinský systém, podle kterého je možné, ale nikoliv nutné uprchlíky vracet do zemí, kde prvně požádali o azyl nebo kterými přijeli, ale rozhodně to není obraz celý. Proč by k nám totiž cestovali lidé, kteří ze závažných důvodů museli opustit své domovy, když u nás mají minimální šanci na získání azylu nebo na strpění pobytu?
Nedávno jsem s ministrem vnitra panem Františkem Bublanem díky jeho vstřícnosti navštívila jedno azylové zařízení, protože před několika měsíci skupina poslanců podpořila stížnost nevládních organizací proti odstraňování elektrických zásuvek z pokojů uprchlíků. Skutečnost je však ještě horší. Obyvatelům táborů se několikrát denně vypíná teplá voda, takže možnost umýt se mají pouze v určitých intervalech. Vypíná se jim i elektřina na pokojích, takže rozsvítit si mohou až po patnácté hodině. Nemohou si vařit. Od půlnoci do šesté hodiny ranní se vypíná topení, a tak dále. Co jiného může znamenat takovéto zacházení, než signál - běžte dál, my o vás nestojíme.
Předložená novela zákona o azylu tuto základní taktiku v určitém smyslu zapracovává do paragrafového znění. A bude-li v této podobě přijata, jednoznačně přinese ještě další zhoršení azylové praxe.
Prozatím zůstanu u některých zásadních otázek. Novela zákona navrhuje vyloučení odkladného účinku žalob proti rozhodnutím, kterými je žádost o azyl zamítnuta ve zkráceném řízení. Tato praxe může být v rozporu s Listinou základních práv a svobod a hrozí tu stížnosti jak k Ústavnímu soudu, tak k Evropskému soudu pro lidská práva ve Štrasburku. Žadatel, kterému je zamítnuta žádost o azyl do 30 dnů, bude muset bezodkladně vycestovat z České republiky do země původu. Bez ohledu na to, zda mu v ní hrozí nebezpečí.
Dnes situace vypadá tak, že uprchlíci, u kterých ministerstvo nerozhodne o překážce vycestování, obdrží po negativním zakončení azylové procedury výjezdní vízum a přibližně do 14 dnů musejí území České republiky opustit. Někteří přejdou hranice do některé ze sousedních zemí, jiní zůstanou nelegálně na našem území. Tito lidé, kteří jsou ze společnosti vyobcováni, jsou nejsnadnější kořistí různých zločineckých struktur ať už jako oběti, či jejich noví členové.
V návrhu zákona se rovněž zrušuje třetí instance, tedy přezkum rozhodnutí krajských soudů ve věci azylu, tzv. kasační stížnost k Nejvyššímu správnímu soudu. Protože i krajský soud ve druhé instanci rozhoduje nikoliv o podstatě věci, ale jenom o formálním plnění, je tu vlastně ohrožen základní princip správního soudnictví. Rozhodovací i interpretační moc by byla koncentrována do rukou jediného orgánu - Ministerstva vnitra.
Při projednávání novely navrhl pan ministr možné řešení, které existuje např. ve Velké Británii, Dánsku či Belgii - zřídit ve druhé instanci mimosoudní tribunály složené z odborníků na lidská práva a migrační problematiku. Tyto mimosoudní tribunály posuzují každou žádost o azyl z hlediska její oprávněnosti, zabývají se tedy tím, jestli splňuje všechny náležitosti podle ženevské konvence, i situací v zemi žadatele. Tím by se ulevilo správním soudům, které jsou zavaleny žalobami na Ministerstvo vnitra. Tribunály by mohly rozhodnout o udělení azylu nebo při zamítnutí žádosti o azyl přiznat žadateli tzv. překážku vycestování. Uprchlík, který by byl při návratu domů ohrožen na životě či zdraví nebo kterému by v bývalé vlasti hrozila diskriminace, by mohl na základě toho získat vízum za účelem strpění. Tím by byl jeho pobytu v České republice legalizován. Pak by skutečně třetí instance v podobě kasační stížnosti k Nejvyššímu správnímu soudu pozbyla na významu a bylo by ji možné ze zákona vypustit.
Je tedy mnoho důvodů, proč se zamyslet nad předkládanou novelou a zapracovat vážné argumenty, které přináší praxe. Protože však příprava tohoto druhoinstančního stupně vyžaduje určitý čas, pokud bude pan předkladatel souhlasit, navrhuji prodloužit projednávání o 20 dní. Děkuji vám.
Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji paní poslankyni Táně Fischerové. Hovořit bude pan poslanec Pospíšil, připraví se paní poslankyně Dundáčková.
Poslanec Jiří Pospíšil: Vážený pane předsedající, dámy a pánové, chci stručně okomentovat pouze jeden moment předložené novely, a to je ono zrušení opravného prostředku Nejvyššího správního soudu, tzv. kasační stížnosti.
Předem chci říci, že velmi podporuji myšlenku pana zpravodaje, aby tento návrh zákona též projednal ústavněprávní výbor. Mě ostatně mrzí, že zde není pan ministr spravedlnosti, protože tento návrh, byť se týká azylu, velmi výrazně zasahuje do působnosti justice, do působnosti soudu.
Na rozdíl od své předřečnice se domnívám, že návrh v základní ideji je správný. Je možné diskutovat o tom, že zrušení speciálního opravného prostředku k Nejvyššímu správnímu soudu může být nahrazeno nějakým jiným prostředkem, např. oněmi mimosoudními tribunály. Ovšem je třeba na druhou stranu říci, že to, že navrhovatelé chtějí zrušit víceméně mimořádný opravný prostředek, tzv. kasační stížnost, má své ratio, má své opodstatnění. A to zde bohužel nezaznělo.
Dámy a pánové, Nejvyšší správní soud je - už z názvu to vyplývá - speciální soudní instance, která by opravdu neměla řešit běžnou agendu. Jako klasický nejvyšší soud by měla přispívat k řešení zvláště složitých právních věcí, složitých otázek, řešit precedenční věci a vyjadřovat obecná stanoviska, která by měla být vodítkem pro nižší soudy a v případě správního práva Nejvyššího správního soudu též pro správní orgány, které aplikují speciální části správního práva. Bohužel u nás v praxi - díky tomu, že existuje ona kasační stížnost ve věci azylových zákonů - došlo k tomu, že téměř dvě třetiny agendy Nejvyššího správního soudu tvoří azylové věci.
***