(17.50 hodin)
(pokračuje Kupčová)
Stanovisko vlády jsme obdrželi jako sněmovní tisk 849/1.
Prosím, aby se slova ujal pan poslanec Miroslav Kalousek a předložený návrh uvedl.
Poslanec Miroslav Kalousek: Děkuji za slovo. Paní předsedající, vážení členové vlády, kolegyně a kolegové, nebudu dlouho zdržovat dlouhou předkládací zprávou, neboť diskuse o tomto návrhu zákona probíhala veřejně a velmi pečlivě. Jenom si dovolím připomenout, že nenavrhuji žádnou systémovou změnu. Navrhuji odstranit podle mého názoru tři křiklavé duplicity, které jsou v předmětném zákonu č. 236/1995 Sb.
Chtěl bych se vám omluvit za nesystémovost, které jsem se dopustil v případě náhrad výdajů na stravování, když jsem z novely vypustil předsedy obou komor Parlamentu. To je prostě moje chyba zpracovatele, za kterou se vám omlouvám, prosím, abyste mi ji odpustili a umožnili tento nedostatek napravit ve druhém čtení, za předpokladu, že tam tento návrh zákona propustíte, o což vás pokorně žádám. Děkuji.
Místopředsedkyně PSP Jitka Kupčová: Děkuji. Nyní prosím, aby se slova ujal zpravodaj pro prvé čtení pan poslanec Jiří Václavek.
Poslanec Jiří Václavek: Vážená paní předsedající, dámy a pánové. Návrh tohoto zákona je podle mého názoru zajímavý víc mediálně než ekonomicky, nicméně je na stole. Jde o oblast, která byla v Poslanecké sněmovně již několikrát řešena, nicméně nikdy se nedošlo k nějakému praktickému závěru.
Jak vláda, tak řada poslanců k tomuto zákonu průřezově má řadu výhrad. Týkají se zejména způsobu úhrady využívaných letenek mezi Prahou a Ostravou, devizového zabezpečení zahraničních cest poslanců, ale na druhé straně i víceúčelových paušálních náhrad, neboť je tady otázka koeficientů, které jsou dodnes dány. Je objektivní koeficient 0,4 pro poslance, kteří jsou do 50 km od sídla Sněmovny, proti koeficientu 0,6 pro poslance, kteří mají vzdálenost nad 250 km. Právě tento týden byli poslanci, kteří cestovali do Sněmovny ze vzdálenějších míst, zejména Moravy, víc než 7 hodin.
Dámy a pánové, je tady otázka přiměřenosti všeho, co je v této oblasti na stole. Je potřeba doladit řadu záležitostí, víme to všichni už nějakou dobu. Proto každopádně doporučuji propuštění tohoto zákona do druhého čtení.
Dámy a pánové, když už mám slovo k předloze zákona, která se týká změny zákona č. 236/1995 Sb., chtěl bych se zmínit ještě o jedné záležitosti. Je na pořadu dne ve výborech tisk 839, který se týká zmrazení platů ústavních činitelů. Dovoluji si využít toho, že mám tady slovo - bohužel mrzí mě, že tu není místopředseda vlády Martin Jahn, který má na starosti koordinaci ekonomických záležitostí - a chtěl bych říci, že usnesení Poslanecké sněmovny v podstatě z konce loňského roku, které se týkalo toho, že Poslanecká sněmovna žádala vládu o návrh přiměřenosti platů v jednotlivých oblastech veřejné správy, ať už jsou to vládní činitelé, členové Parlamentu, soudci, státní zastupitelé, hejtmani, starostové, ale i policie, armáda apod., ale například i veřejnoprávní média, tak mám signály, že se v této oblasti nic neděje. Myslím si, že je nejvyšší čas, aby vláda na tom začala pracovat, neboť by to výrazně pomohlo tomu, aby jednotlivé výbory, ale mají na starosti i současně projednávaný zákon, měly objektivní informace o tom, jak dál v této oblasti postupovat, neboť ve veřejné správě se vyplácejí miliardy, chceme tady mít systémové řešení a je třeba, aby byla ministerstva, kterých se to týká, koordinována. Jde jak o Ministerstvo vnitra, tak o Ministerstvo obrany, Ministerstvo spravedlnosti, Ministerstvo financí, Ministerstvo práce a sociálních věcí apod.
Děkuji za pozornost.
Místopředsedkyně PSP Jitka Kupčová: Děkuji. Otevírám obecnou rozpravu, do které mám, kolegyně a kolegové, tři písemné přihlášky - pana poslance Miroslava Opálky, pana poslance Karla Vymětala a pana poslance Jaroslava Gongola. Jako prvnímu dávám slovo poslanci Miroslavu Opálkovi.
Poslanec Miroslav Opálka: Děkuji. Vážená paní místopředsedkyně, vážení členové vlády, kolegyně a kolegové. Jak zde bylo řečeno, projednáváme předlohu, která je mediálně velmi vděčná a citlivá. Dokonce se říká, že vystoupit proti ní je politické harakiri. Dovolím si tedy tuto pravdu prověřit praxí.
Předloha navrhuje selektivně odnětí tří náležitostí jen některým - zdůrazňuji jen některým - ústavním činitelům. Důvodová zpráva sice nezdůvodňuje záměr předkladatele ani nevyčísluje pravděpodobné úspory, ale nesčetná vyjádření předkladatele v médiích tento handicap předlohy částečně doplňují. Chci se ve svém vystoupení dotknout pouze problematiky odnětí náhrad za vnitrostátní leteckou dopravu poslanců a senátorů.
Konstatuji, že tuto náhradu v souladu s § 9 odst. c) zákona č. 236/1995 Sb. využívám. Myslím si, možná mylně, že zákonodárce, který do citovaného zákona toto "privilegium" nejvzdálenějším členům Parlamentu zakotvil, vycházel z předpokladu, že by dle možností měli mít všichni poslanci k výkonu svého mandátu srovnatelné podmínky. Je totiž výrazný rozdíl, jestli je poslanec či senátor z domova v Parlamentu za 10, 50, případně za 120 minut, anebo za 420 minut, resp. 7 hodin. Sami určitě cítíte ten rozdíl zisku a ztráty času pro práci ve volebním obvodu, kde vás voliči zvolili, kde vás také navštěvují. Do Prahy jsme totiž zváni na zasedání a dá se říci, na služební cestu. Pro určité snížení tohoto velkého rozdílu bylo tedy v zákoně a příslušnými orgány komor Parlamentu umožněno, aby poslanci z nejvzdálenějších míst mohli využívat k přepravě jednu z forem hromadné dopravy, a to dopravu leteckou. Ve dvacátém, natož v jednadvacátém století, předpokládám, nic neobvyklého. A tak je cesta ze Slezska a z části Moravy zkrácena cca na 2,5 až 4 hodiny podle vzdálenosti místa bydliště na letiště. I tak to není kratší čas než přesun z Prahy například do Brna, do Hodonína, a o Čechách ani nemluvě.
Zákonodárce s tím zřejmě počítal při výši jednoúčelových paušálních náhrad, když v prvním pásmu stanovil - nechápu proč - podle vzdušné vzdálenosti trasu 50 km, další dvě po 100 km, ale nad 300 či 350 reálných kilometrů již další navýšení náhrad nestanovil. Úhrady tak jsou stejné pro poslance nebo senátora, který jede vlakem přes 250 km, anebo letí část své 400 km dlouhé cesty letadlem.
Předkladatel, ale i vláda ve svém stanovisku navrhují tuto jakous takous rovnost s odvoláním na neidentifikovatelné zkušenosti zbourat, a to bez náhrady, aniž by to nějak vysvětlili a odůvodnili.
***