(12.40 hodin)
(pokračuje Pospíšil)
Čtvrtá změna, dámy a pánové, se týká úprav jednotlivých úkonů policie. My chceme rozšířit možnosti užít úkonu policie jako důkazu před soudem, a to zvláště v případě podání vysvětlení. Dnes se totiž stává, že dotyčná osoba podá nějaké vysvětlení, sdělí tam určité skutečnosti, a u soudu pak tvrdí úplně něco jiného. Bohužel soud k původnímu podání vysvětlení, které dotyčný učinil u policie, nemůže přihlédnout a je v důkazní nouzi. A to je podle nás obrovský problém. Proto chceme, aby v případech stanovených zákonem mohly být všechny úkony policie, počínaje podáním vysvětlení atd., užity jako důkaz při hlavním líčení u soudu. Povede to též k racionalizaci, zjednodušení a hlavně k tomu, že se zmenší množina případů, kdy všichni víme, že dotyčný je pachatel, ale on bohužel není odsouzený, protože není k tomu není dostatek důkazů, protože u soudu popírá to, co např. sdělil při podání vysvětlení Policii České republiky.
Dámy a pánové, tolik několik podnětů z předložené novely.
Jak jsem řekl v úvodu - cíl novely je jediný: zkrátit délku trestních řízení. Na tomto návrhu pracovalo v průběhu minulého roku několik renomovaných expertů, soudců, státních zástupců a advokátů. Je to opravdu návrh, který podle mého názoru je propracován velmi podrobně, reaguje na různé mezinárodní konsekvence, na vývoj trestního práva na mezinárodní úrovni, např. v rovině dohody o druhu a výši trestu. Proto vás moc prosím, dámy a pánové - tento návrh, který je technicistního charakteru, by neměl dělit Sněmovnu na příznivce koalice a opozice. Zasloužil by si podle mého názoru, aby prošel do dalšího čtení, aby na půdě ústavněprávního výboru jako odborného tělesa byl velmi podrobně odborně diskutován.
Závěrem chci říci ještě jednu skutečnost, a to že z tisku, který se zabýval oním návrhem, jasně vyplývá, že předložený návrh má podporu alespoň zčásti Ministerstva spravedlnosti a též některých koaličních poslanců. Chci konstatovat, že Ministerstvo spravedlnosti ústy svého mluvčího např. prohlásilo, že velmi diskutuje a chce též předložit dohodu o druhu a výši trestu, a to dokonce ne pouze na určité trestné činy, jako navrhujeme my, ale na všechny trestné činy. Myslím si, že jdeme stejným směrem, jako zamýšlí Ministerstvo spravedlnosti. Pak si opravdu myslím i z tohoto důvodu, že bude vhodné sněmovní tisk podpořit a nechat ho projít do dalšího čtení a odborně a seriózně o něm diskutovat na půdě ústavněprávního výboru.
Dámy a pánové, já jsem připraven na diskusi. Nyní vám děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Ivan Langer: Děkuji, pane poslanče. Prosím, aby se slova ujal zpravodaj pro prvé čtení, kterým je kolega Zdeněk Koudelka.
Poslanec Zdeněk Koudelka: Vážený pane předsedající, vážená Sněmovno, budu podstatně kratší než můj předřečník, který velice podrobně zdůvodnil obsah navrhované novely. Kromě technických změn v něm především zaujme v podstatě jeden z anglosaských prvků, tedy umožnění jakési dohody mezi žalobcem a obviněným, že v případě přiznání mu bude uložen předem dohodnutý trest, samozřejmě takový, aby ho k tomu, že by spolupracoval s orgány činnými v trestním řízení, motivoval.
Vláda dala k uvedenému tisku záporné stanovisko z několika důvodů. Domnívám se, že asi tím nejzásadnějším problém je to, že již v ústavněprávním výboru máme zcela nový trestní zákon. Máme k němu připojenu i novelu trestního řádu. Takže oba základní kodexy v oblasti trestního práva jsou otevřeny a jsou připraveny k projednání na ústavněprávním výboru. Je také pravda, že několik dalších tisků obsahujících novelu trestního zákona nebo trestního řádu prošlo Poslaneckou sněmovnou a v podstatě jsou v ústavněprávním výboru tzv. zaparkovány s tím, že budou projednávány zároveň s velkými novelami trestních kodexů.
Již při projednávání zákona, kterým se měl zavést tzv. institut korunního svědka, tady padly oba možné přístupy, jak lze k těmto dílčím novelám přistupovat, a to tak, že sice buď budou zamítnuty v prvním čtení, nebudou propuštěny do druhého čtení, ale fakticky budou moci navrhovatelé uplatnit obsah těchto zamítnutých tisků právě na projednávání ústavněprávního výboru, kde by mohly být podány jakoby pozměňovací návrhy k předloženým velkým kodifikacím; nebo sice formálně budou propuštěny do druhého čtení, ale prakticky nebudou ve výboru dále samostatně projednávány a bude s nimi nakládáno jako s pozměňovacím návrhem k velkým kodifikacím.
Nechávám tedy na rozhodnutí Sněmovny, jakou cestou se rozhodne v tomto případě postupovat.
Místopředseda PSP Ivan Langer: Děkuji, pane poslanče. Otevírám obecnou rozpravu, do které mám v tuto chvíli jednu jedinou písemnou přihlášku, a to pana kolegy Ladislava Mlčáka, kterému tím dávám slovo.
Poslanec Ladislav Mlčák: Vážený pane místopředsedo, členové vlády, kolegyně a kolegové, jak už bylo řečeno, předkladatelé uvádějí v důvodové zprávě, že návrh změny je koncipován tak, aby v souhrnu zjednodušil trestní řízení, zkrátil dobu mezi spácháním trestného činu a potrestáním pachatele, v podstatě zrychlil práci soudů v trestním procesu. Skutečností je, že předkladatele vedla snaha napomoci zrychlení soudního projednávání, a tím i zkrácení doby, po kterou leží případy mnohdy u soudů.
Předlohu jsem konzultoval na příslušných místech. Dojem z předloženého návrhu byl smíšený. Dle názorů je tato novela nedotažena, protože si řada navrhovaných úprav odporuje s řadou jiných navrhovaných úprav. Některá tvrzení v návrhu nejsou jednoznačná a mohla by vést k nejednotnému výkladu. Je zřejmé - a říkám to nyní neprávnickou hantýrkou, neprávnickým jazykem, neprávnickou terminologií - že do evropského kontinentálního práva, na kterém je založen právní systém České republiky, je snaha implantovat prvky práva uplatňovaného ve Spojených státech amerických. Dle kontinentálního práva a dle dosavadní právní úpravy platné u nás jen soud rozhoduje o vině a trestu. Podle předloženého návrhu by soud byl pouze rozhodčím mezi obžalovaným a obhájcem na jedné straně a státním zástupcem na straně druhé.
Pokud mohu uvést některé příklady - k § 36 odstavec 5, kde se hovoří, že obviněný musí mít obhájce též v řízení o schvalování dohody o druhu a výši trestu podle § 181 odstavec 4, navrhl-li státní zástupce nepodmíněný trest odnětí svobody. Pokud obžalovaný souhlasí s dohodou se státním zástupcem o výši trestu a soud je na základě jeho souhlasu schopen rozhodnout, při povinné účasti obhájce se bude muset hlavní líčení zbytečně odročit za účelem zvolení či ustanovení obhájce. Podle zvyklostí to trvá cca tři dny.
Další k § 59 odstavec 5 - možná je toto potřebná změna, protože dosavadní praxe je taková, že protokol o výpovědi oznamovatele nelze použít jako protokol o výpovědi svědka. Před soudem musí být podána nová výpověď. Řada oznamovatelů či svědků ztrácí paměť. Například po půl roce od výslechu u soudního stání zapomíná. Tato změna je ale na druhé straně velmi problematická z právního výkladu, protože při trestním oznámení ve většině případů nejde o neodkladný a neopakovatelný úkon podle § 158/8 trestního řádu a ještě není a nemůže být zahájeno trestní stíhání. Jak mohou být užita ustanovení trestního řádu o výslechu svědka a zejména dodržet ustanovení § 211 odstavce 1 a 2 a zejména 3a) a § 164/4 trestního řádu?
***