(18.30 hodin)
Místopředsedkyně PSP Jitka Kupčová: Děkuji. Nutno upozornit, že ještě v prvních desetiletích minulého století existovala v mnoha západních zemích tzv. výsada domácího bití, kdy manžel jako faktická i právní hlava rodiny mohl vůči všem členům domácnosti, manželku nevyjímaje, používat fyzické tresty. Byť jsou tyto časy již dávno pryč, ve společnosti stále přetrvává jistá tolerance vůči podobným sociálně patologickým jevům.
Současná úprava bezesporu postihuje trestné činy spadající do oblasti souhrnně označované jako domácí násilí, například trestný čin omezování osobní svobody, týrání svěřené osoby, vražda, ublížení na zdraví, vydírání, nově trestný čin týrání osoby žijící ve společně obývaném bytě nebo domě a podobně. Sankce existují též v oblasti přestupkového práva. Problémem současné právní úpravy ovšem je, že tato úprava v zásadě působí jen represivně. Pro postižení násilníka je nutno, aby pachatel čin spáchal, tedy aby došlo ke skutečnému týrání, zranění či smrti, či aby se o to alespoň pokusil. Jen u těch nejzávažnějších trestných činů je možné pachatele postihnout již ve stadiu přípravy. Jinými slovy, podle současného právního stavu je v zásadě předpokladem konání policie teprve to, aby oběť utrpěla otřes mozku, přičemž pouhá příprava, ať již půjde o výhrůžky, facky či jiné drobné terorizování, v takovém případě trestná nebude a policie ani nezasáhne.
Předkládaná úprava je naopak postavena na principu prevence. Vychází tedy z teze, že je nutno se pokusit protiprávnímu jednání předejít ještě dříve, než k němu dojde. Policista může s ohledem na fakta případu vykázat osobu z místa, kde existuje pravděpodobnost, že by se mohla dopustit násilného jednání. Pravidelně se tak bude pravděpodobně dít během policejního zásahu na daném místě, přičemž zákon předpokládá, že zasahující policista přihlédne k historii případných konfliktů v dané rodině. Není samozřejmě vyloučeno, že s přihlédnutím k faktům případů a dalším předběžným poznatkům, zejména s ohledem na znalost místa a osob, výpovědím sousedů a podobně, bude takto policista moci zasáhnout již při prvním konfliktu.
Návrh ovšem v žádném případě neřeší manželské neshody a hádky, u nichž nedochází k násilnému jednání a ani není pravděpodobné, že by k násilnému jednání mohlo dojít. To si naopak myslí Sdružení nájemníků Praha 1, jak to vyjádřili ve svém stanovisku, které jsme pravděpodobně všichni obdrželi.
Nepochybuji ovšem, že návrh klade vysoké nároky na zasahující policisty, což pravděpodobně bude pro ně nutno zohlednit též psychologickými a obdobnými kursy.
Nutno zdůraznit, že ingerence samotného policisty bez souhlasu soudu je srovnatelná s právní úpravou zemí, kde podobný institut existuje. Návrh soudu by v každém jednotlivém případě nemohl být efektivní, nadto soudce by zcela postrádal možnost seznámení se s místními reáliemi, kterou naopak zasahující policista má. Nadto je takový zásah časově limitován na vykázání po dobu deseti dní a delší vykázání bude v závažnějších případech možné jen po soudním rozhodnutí na návrh osoby, která je terčem domácího násilí. Soudní rozhodnutí v takové věci by bylo učiněno přednostně, což je v zájmu jak vykazované osoby, tak navrhovatele.
Nejde tedy v žádném případě o ochranu před pokračováním v trestné činnosti, jak se domnívá sdružení nájemníků ve stanovisku, na které jsem již poukázala, která je zajištěna institutem vazby, neboť v návrhu řešených situací ještě ke spáchání žádného trestného činu nedošlo, a smyslem tohoto návrhu je ostatně právě to, aby k žádnému trestnému činu nedošlo. Nejde ani o žádný trest, ale o preventivní opatření dočasné povahy. Jde současně o zásadní postoj Parlamentu České republiky, že domácí násilí není a nemůže být tolerováno.
Neztotožňuji se s názorem, že institut vykázání tak jako tak nemá smysl, neboť možného pachatele od jeho činu neodradí. Nutno upozornit, že takováto osoba by se návratem do domácnosti dopustila protiprávního jednání a za určitých okolností též trestného činu maření výkonu úředního rozhodnutí. Policie by tak mohla zasáhnout opět ještě předtím, než by osoba započala násilné jednání samotné.
Nutno ostatně upozornit, že smyslem institutu vykázání pravidelně bude snížení nahromaděných emocí oddělením osob, z nichž jedna či více by se proti dalším mohly dopustit domácího násilí. Obdobné činy jsou ostatně pravidelně páchány v afektu, nikoliv plánované a úmyslně. Tím se nejen dá potenciálnímu pachateli čas na přehodnocení jednání, ale též oběti rozumný čas na zvážení její situace a podniknutí dalších kroků. Argumenty o možných nepravostech při placení nájemného nejsou na místě. Nutno upozornit, že v ideálním případě se nepřítomnost dotčené osoby omezí jen na deset dní, což by se nemělo zásadním způsobem takovéto osoby finančně dotknout. Předběžná soudní opatření budou spíše výjimečná. V každém případě by otázku placení eventuálně nájemného po dobu nepřítomnosti takovéto osoby bylo nutno řešit občanskoprávní cestou případ od případu, a je-li vykázaná osoba jediným plátcem nájemného a služeb, bude nutno též zvážit její vyživovací povinnost a z toho odvozenou povinnost přispívat na náklady provozu bytu i po dobu nepřítomnosti takové osoby.
Návrh v žádném případě není diskriminační. Postihuje všechny násilné osoby bez ohledu na jejich pohlaví. Návrh stejně tak neústavně nezasahuje ani do jakýchkoliv dalších práv vykazovaných osob, neboť základních práv se nelze dovolávat způsobem, který by vedl k poškozování základních práv jiného. Například podle článku 12 odst. 3 Listiny základních práv a svobod jiné zásahy do nedotknutelnosti obydlí mohou být zákonem dovoleny, jen je-li to v demokratické společnosti nezbytné pro ochranu života nebo zdraví, pro ochranu zdraví osob, pro ochranu práv a svobod druhých anebo pro odvrácení závažného ohrožení veřejné bezpečnosti a pořádku.
Vyvolává-li návrh obavy z jeho zneužívání, nutno upozornit, že poskytla-li by osoba úmyslně nepravdivé informace s úmyslem zbavit se spolubydlící osoby, dopustila by se některého z trestných činů, například podvodu či poškozování cizích práv. Jakékoliv ustanovení a jakýkoliv zákon lze samozřejmě zneužít, to ale neznamená, že z tohoto důvodu přestanou být zákony přijímány.
Návrh následuje řadu zahraničních vzorů. V některých západních zemích se dokonce zavádí institut povinné několikadenní vazby pachatele, kterým má být docíleno izolace potenciálního násilníka a ochladnutí jeho horké hlavy, tedy zklidnění emocí nahromaděných v problémové domácnosti.
Násilí na ženách je fenomén, o němž asi nikdo nepochybuje. Nejsem si zdaleka jista tím, že navrhovaná právní úprava je nějakým zázračným lékem, který by mohl tento problém radikálním způsobem řešit. Jsem si ovšem jista tím, že je lepší se o nějaké řešení přinejmenším pokusit než nedělat vůbec nic.
Dámy a pánové, děkuji vám za pozornost.
Místopředsedkyně PSP Miroslava Němcová: Děkuji, paní místopředsedkyně. Nyní v obecné rozpravě má slovo paní poslankyně Vlasta Parkanová.
Poslankyně Vlasta Parkanová: Úvodem mi dovolte zdůraznit, že institut vykázání v našem právním řádu považuji za velmi potřebný. Jeho existence může nepochybně doslova zachraňovat lidské životy. Z tohoto pohledu sdílím názor předkladatelů tohoto návrhu zákona a podporuji jej. Na druhou stranu však nelze pominout, že institut vykázání je v navrhované podobě snadno zneužitelným nástrojem k vyřizování účtů či rovnou k získání bytu, případně jiného majetku jedním z partnerů na úkor druhého, a to častěji s největší pravděpodobností na úkor muže.
Tento fakt je způsoben pojetím zákona, které řízení o vykázání před soudem konstruuje v režimu občanského soudního řádu, tedy v režimu, který je určen pro řízení v občanskoprávních pracovních, rodinných a obchodních vztazích. Myslím si, že právě toto je z legislativního hlediska krok problematický a že celý institut vykázání by měl být mnohem spíše v režimu trestního řízení, a tedy trestního řádu. K tomuto závěru mě vede především skutečnost, že navrhovaná opatření na ochranu osob ohrožených domácím násilím jsou spojena s poměrně významným zásahem do ústavně zaručených práv a svobod, které dle mého názoru přesahují rámec občanského řízení a mnohem spíše je lze chápat jako opatření charakteru trestního. Skutečnost, že má být v občanském soudním řízení ukládána povinnost, která má charakter trestu nebo ochranného opatření, má zcela zásadní dopady. Rozhodnutí, které může mít pro účastníka řízení zcela i fatální následky, má být vydáváno bez projednávání věci, bez rozhodnutí o vině, bez dokazování a dalších zákonem předepsaných záruk pro trestní řízení, jako je právo na obhajobu, princip presumpce neviny a mnoho dalších.
***