(18.40 hodin)
(pokračuje Parkanová)
Pouze trestní právo může zajistit ústavně konformní ochranu práv podezřelých či obviněných, ale současně zná i mechanismy, jak čelit falešným obviněním, křivému svědectví apod.
Jsem přesvědčena, že předložený návrh zákona máme propustit do druhého čtení. Tam bychom se měli pokusit zmíněný problém odstranit tak, aby zákon nejen účinně ochraňoval osoby ohrožené domácím násilím, ale také zajistil i práva osob, které by eventuálně mohly být z domácího násilí obviněny neprávem.
Děkuji za pozornost.
Místopředsedkyně PSP Miroslava Němcová: Děkuji vám, paní poslankyně. Nemám žádnou další přihlášku. Pan poslanec Frank svou stáhl. Paní poslankyně Čurdová se hlásí z místa. Má slovo.
Poslankyně Anna Čurdová: Děkuji, paní místopředsedkyně. Vážené kolegyně a kolegové, dovolte, abych se podívala nyní na tento problém, na tento fenomén, trochu z obecného hlediska, protože právní hodnocení předloženého zákona již zde zaznělo.
Jsem velice ráda, že se na půdě Poslanecké sněmovny projednává tento návrh zákona, kterým se mění některé zákony v oblasti ochrany před domácím násilím. Trvalo zhruba deset let, než přestala být existence tohoto fenoménu a jeho rozšířenost v naší společnosti zcela popírána a než došlo k prvním opatrným pokusům jeho legislativního zohlednění v právním řádu České republiky. Je velkou zásluhou především neziskových organizací - a pan kolega Kasal zde hovořil o tom, že právě na této předloze se podílely neziskové organizace - které se v České republice věnují problematice domácího násilí a práci s jeho oběťmi, že vynesly tento patologický jev na denní světlo, podnítily zájem veřejnosti o toto téma a otevřely diskusi. Byly to právě tyto organizace, které tento fenomén v očích veřejnosti částečně odtabuizovaly a odmytizovaly. Nicméně zde se sluší podotknout, že je stále třeba působit na vědomí společnosti v tom smyslu, aby domácí násilí nebylo nadále vnímáno jako záležitost ryze soukromá a v určité míře i omluvitelná. Jde-li o ovlivňování společnosti ve smyslu shora uvedeného, jsme teprve na začátku cesty, zdaleka ne na jejím konci.
O domácím násilí jako o fenoménu hovoří první studie ze šedesátých let minulého století, které jsou v podstatě přístupné na internetových stránkách jak OSN, tak i Evropské unie.
Jsem si vědoma, že domácí násilí, alespoň tak jak je pojato v ustanovení § 215a trestního zákona, nezahrnuje pouze oběti domácího násilí a jejich agresory, ale velmi závažná je otázka násilí vůči seniorům, které by mělo být v budoucnu rovněž věnována větší pozornost. V této souvislosti by se více mělo hovořit o partnerském násilí nebo o násilí v rodině. V neposlední řadě bychom si měli uvědomit, jak ničivé následky má přítomnost domácího násilí na děti, které jsou ve většině případů domácího násilí jeho svědky. Podle mezinárodní zdravotnické organizace je již sama skutečnost, že děti jsou svědky domácího násilí mezi jejich rodiči, týráním těchto dětí. A u těchto dětí lze diagnostikovat tzv. syndrom zneužívaného a zanedbávaného dítěte. A to již vůbec nehovořím o negativních osvojených modelech jednání, která si mohou odnášet do svého budoucího partnerského života.
Jak jsem již říkala, domácí násilí je celosvětově rozšířeným problémem. Jeho rozsah a zejména jeho následky lze snížit pomocí preventivního a represivního působení státu. To je zejména kriminalizací následného jednání, které je již provedeno zakotvením ustanovení § 215 trestního zákona, zakotvením právních prostředků jednoznačně stranících oběti, a to jak v rovině práva trestního, tak i civilního - viz institut vykázání násilníka ze společného obydlí, možnost vyloučit či omezit přístup násilníka k oběti, zdržovací a zakazující opatření, proškolením státních zaměstnanců, kteří v rámci své profese přicházejí do styku s případy domácího násilí, a to soudci, policisté, sociální pracovníci, zdravotníci, učitelé. Osvětovým působením na veřejnost k překonání lhostejného či schvalujícího postoje veřejnosti k domácímu násilí a zakotvením neprávních opatření, např. podporou výstavby azylových domů se skrytou adresou, intervenčních center poskytujících sociálně-právní poradenství, psychologickou pomoc apod. V neposlední řadě také přijímáním opatření, která snižují nerovnost mezi pohlavími.
S ohledem na shora uvedené je předložený poslanecký návrh více než vítaným počinem, který respektuje doporučení mezinárodních institucí, aby Česká republika přijala adekvátní prostředky ochrany a prevence obětí domácího násilí.
Děkuji za pozornost.
Místopředsedkyně PSP Miroslava Němcová: Děkuji vám, paní poslankyně. Další přihlášku mám od paní poslankyně Evy Dundáčkové, registruji také přihlášku pana poslance Janečka. Paní poslankyně Eva Dundáčková má slovo.
Poslankyně Eva Dundáčková: Vážená paní předsedající, dámy a pánové, dovolte mi, abych krátce reagovala na návrh, který zde byl podán a který za předkladatele obhajoval nositel této iniciativy pan poslanec Kasal.
Všichni jsme zřejmě dostali celou řadu řekněme manifestů či dopisů, které se velmi bránily a které poukazovaly někdy pravdivě, někdy nepravdivě na nebezpečí, která se skrývají za podáním tohoto návrhu zákona.
Musím se poctivě přiznat k tomu, že jsem velkým obhájcem tohoto návrhu zákona, a to už proto, že jsem zde v době, kdy jsme zvyšovali trestní sazbu za tzv. domácí násilí, byla proti a tvrdila jsem, že to není cesta, která by vedla k úspěchu, že se máme inspirovat v zahraničních legislativách. Odkazovala jsem na rakouskou legislativu, která zná institut vykázání, který funguje tam, a nejen tam, ale i v jiných zahraničních legislativách.
Proto iniciativní skupina, pod kterou jsou podepsáni takoví lidé, jako je paní prezidentka Bílého kruhu bezpečí Vitoušová, paní dr. Jiřina Voňková či pan doc. Fenig z Nejvyššího státního zastupitelství, vypracovala velmi propracovaný systém toho, jak to funguje v zahraničí. Na základě toho vznikla iniciativa, která je dnes širokou skupinou poslanců předkládána Poslanecké sněmovně ke zvážení. Doufám, že jak paní zpravodajku, tak ostatní i právní jednotlivé instituce, které jsou navrhovány, uspokojí.
Prosím vás všechny, abyste propustili tento tisk do druhého čtení. Věřím, že pokud nebudeme souhlasit s návrhem procedury, která by měla probíhat během zásahu proti domácímu násilí, na půdě ústavněprávního výboru nalezneme nějaké modifikované možnosti tohoto řízení.
Krátce zopakuji, že by se nemělo jednat v první fázi o občanské právní řízení, ale o správní řízení. Předpokládá se, že na začátku bude opakovaný útok proti životu. Znovu opakuji - opakovaný, čili nikoli jednotlivý, na základě kterého by rozzuřený manžel či manželka požádali policii a policie by toho druhého okamžitě vykázala. Má to být opakovaný útok proti životu. Prosím, abyste vnímali tato slova, protože ona mají velmi silný náboj. Znamenají, že už se něco velmi významného, špatného, negativního, s velkým dopadem nejen na život té rodiny, partnerů, jak oběti, tak pachatele, ale samozřejmě i všech ostatních, kteří v rodině žijí, a zejména dětí, stalo. Opakovaný útok proti životu, zdraví, svobodě nebo lidské důstojnosti osoby sdílející společné obydlí. Jak říkala paní poslankyně Čurdová, nejedná se zdaleka pouze o partnerské konflikty mezi mužem a ženou, ale nezřídka i o konflikty, které vznikají v rámci společného obydlí ve vztahu k seniorům, to znamená ve vztahu k prarodičům a dalším osobám, které žijí ve společném obydlí.
V rámci správního řízení následuje příjezd policejní hlídky, která má vyhodnotit na místě situaci, posléze vydat na místě rozhodnutí. Následují jednotlivé kroky přesně propracované. Osoba, která je takto vykázána, má možnost samozřejmě v rámci přezkumného řízení se obrátit na nadřízený orgán ve správním řízení a případně podat správní žalobu, která pak musí být vyřízena. Čili je tam i pojistka proti tomu nadužívání institutu vykázání.
Jedinou pochybnost, kterou v tuto chvíli mám - nebudu zdržovat, čas se nachyluje a 19. hodina se blíží - zda má být pevně stanovena doba deseti dnů, na kterou má být ta osoba vykázána. Domnívám se, že účelu vykázání můžeme dosáhnout i dobou podstatně kratší. Ale to samozřejmě může být předmětem jednání na půdě ústavněprávního výboru, tak aby se všechny procedury, které jsou předpokládány, zvládly.
Čili předpokládá se řízení spíše správní, posléze soudní, samozřejmě v těch nejhorších případech řízení trestní.
Děkuji vám za pozornost. Znovu vás prosím, abyste dali tomuto návrhu šanci.
Místopředsedkyně PSP Miroslava Němcová: Děkuji paní poslankyni Dundáčkové. Prosím nyní pana poslance Josefa Janečka, který je posledním přihlášeným do této rozpravy.
***