(15.50 hodin)
(pokračuje Parkanová)
Šance na úspěch v této arbitráži zvyšuje fakt, že zahraniční investor již uspěl se svojí stížností na postup rady u Městského soudu v Praze, který vyhověl žalobě proti rozhodnutí rady z října 2001, jímž byla licence převedena na RTV Galaxie. A podle mých informací již také tentýž soud zrušil zamítavé rozhodnutí rady ohledně převodu licence na KTV.
Stát a současná rada by měly těmto sporům věnovat zvýšenou pozornost a především mít na paměti, že falešné sebevědomí, podceňování a bagatelizace rizik nám ani v tomto případě, tak jako v tom předchozím, rozhodně nepomohou.
Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji paní poslankyni Parkanové. Jen chci upozornit, že projednáváme zprávu o vyšetřovací komisi ve věci CME versus Česká republika, nikoliv jiný případný spor, který se týká Rady pro rozhlasové a televizní vysílání, a rád bych, abychom mluvili k věci.
Zároveň bych ale chtěl požádat paní kolegyni Parkanovou v souvislosti s ustanovením § 57 odst. 3, jestli by nevykonávala funkci zpravodaje, protože k této zprávě zpravodaje nemáme. Ona podle parlamentních zvyklostí jako první diskutující by jí právě mohla být. (Poslankyně Parkanová usedá ke stolku zpravodajů.) Děkuji, paní kolegyně.
S faktickou připomínkou pan kolega Pleva, potom řádně přihlášená paní poslankyně Taťána Fischerová. Prosím, pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Petr Pleva: Vážený pane předsedající, dámy a pánové, chtěl bych jen zareagovat na to, co zde tvrdila paní kolegyně Parkanová, a možná pro všechny, kteří se nevyznají v mediálních zákonech.
Každá společnost, která u nás provozuje rozhlasové a televizní vysílání, musí vysílat sama. To znamená, ten, kdo je držitel licence, musí fyzicky vysílat. Nemůže to za něho dělat žádná jiná společnost a de facto to nemohla dělat ani CME i v době, kdy platil jiný mediální zákon. Ten také zakazoval vysílat někomu jinému než držiteli licence.
Spolupráci s CME, s CET 21 zajišťovala licenční podmínka číslo 17. Novelou zákona z roku 1996 bylo nařízeno radě, pokud o to provozovatel vysílání požádá, zrušit všechny neprogramové licenční podmínky. Protože licenční podmínka 17 nebyla programového charakteru, musela rada tuto licenční podmínku, která zajišťovala právě firmě CME exkluzivitu při spolupráci s držitelem licence CET 21, zrušit. Já jako pamětník, protože jsem byl v komisi pro sdělovací prostředky, pamatuji, když v Harrachově přišli jak zástupci CET 21, tak zástupci CME a stěžovali si poslancům na radu, že přestože požádali o zrušení licenční podmínky číslo 17, rada tak dosud neučinila. Komisi pro sdělovací prostředky nezbylo nic jiného, než konstatovat a doporučit, nebo vyzvat radu, aby naplňovala usnesení zákona -
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Pane poslanče, já jsem vám dal slovo k faktické poznámce a dvě minuty uplynuly. Já bych nerad porušoval jednací řád. Omlouvám se, pokud máte delší projev, přihlaste se řádně do rozpravy. Opravdu nemohu ve prospěch jednoho porušovat jednací řád. Nezlobte se na mne, pane kolego, ale opravdu vám musím odebrat slovo.
Poslanec Petr Pleva: Ano. Takže proto rada tuto licenční podmínku zrušila a tím CME přišla o svou investici, ovšem vlastní vinou.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Prosím vás všechny, abyste se pokusili zvážit, jaké bude vaše vystoupení a podle toho vystoupení se přihlašovali do rozpravy. Nechci nikomu brát slovo, ale dodržovat jednací řád musím.
Slovo má paní poslankyně Taťána Fischerová. Připraví se pan poslanec Antonín Zralý. Prosím, paní kolegyně, máte slovo.
Poslankyně Taťána Fischerová: Vážený pane předsedající, členové vlády, kolegyně, kolegové, protože jsem ve vyšetřovací komisi hlasovala proti závěrečné zprávě, ráda bych alespoň v hrubých rysech vysvětlila důvody, které mě k tomu vedly.
Ve zprávě nesouhlasím s mnoha interpretacemi jednotlivých událostí a také s mnoha závěry, které jsou z nich následně vyvozeny. To, že Česká republika musela zaplatit z peněz daňových poplatníků deset miliard, je pro všechny bolestné a bohužel se to nedá zvrátit. Úkolem naší komise bylo hledat míru podílu státu na této události. Nezkoumali jsme tedy nic jiného, přesto však musím alespoň jednou větou zmínit, že všechny tři arbitráže - amsterodamská, londýnská i stockholmská - vyjádřily odpovědnost pana Vladimíra Železného.
Pamatuji se na kdysi slavný japonský film, jehož titul mi vypadl z paměti. Jednu událost popisovali nezávisle na sobě tři svědci, kteří zcela odlišně interpretovali minulé události, takže z nich nakonec byly naprosto odlišné příběhy se třemi různými konci. Záleží tedy na tom, jak danou věc interpretujeme, i na tom, jakou váhu přikládáme jednotlivým detailům. Proto byl možný rozdílný výsledek arbitráží londýnské i stockholmské, i když obě konstatovaly, že CME škodu utrpěla, pouze londýnská neodsoudila Českou republiku k finančnímu plnění, protože konstatovala, že v době, kdy docházelo ke změnám, si Američané nestěžovali.
Stát má svoje orgány, kterými může ve větší či menší míře korigovat jednání aktérů celého případu. Je to Poslanecká sněmovna, Ministerstvo financí, Rada pro rozhlasové a televizní vysílání a soudy. Na počátku byl cizí kapitál, který financoval rozjezd vysílání televize NOVA. Našlo se řešení, záleželo však také na tom, zda bude respektované, zda všichni aktéři svým jednáním budou sledovat to, co deklarovali. V průběhu času se měnili členové Rady pro rozhlasové a televizní vysílání, měnil se mediální zákon, měnily se majetkové podíly v ČNTS i v CET 21, měnila se smlouva mezi CME a ČNTS.
Nechci se zabývat všemi peripetiemi, ale chci se zastavit u odpovědnosti rady, která byla hlavním orgánem státu pro řešení dané problematiky, a poukázat na některé sporné body jejího jednání, které přispěly k tomu, že stát byl odsouzen k arbitráži. Klíčové podle mne bylo jednání rady v okamžiku, kdy právě probíhající amsterodamská arbitráž vydala v listopadu 1999 předběžné opatření, aby Vladimír Železný použil svůj majoritní podíl v CET 21 a obnovil exkluzivní vztahy k ČNTS. Nerespektoval to a místo toho požádal radu o souhlas se změnou vlastnických poměrů s CET 21. Rada, která o opatření arbitráže věděla a dokonce přes jednohlasné varování stálé parlamentní komise pro sdělovací prostředky, aby nedošlo k nevratné změně vlastnických poměrů v CET 21, schválila v tuto dobu změnu majetkových poměrů, a tím umožnila, že toto předběžné opatření nebylo naplněno. To přesto, že v novele zákona o rozhlasovém a televizním vysílání z roku 1995 je § 14 odst. 3 - cituji: "Rada může podmínky licence bez souhlasu provozovatele změnit i v případě, že je to nezbytné k dodržení mezinárodních závazků, jimiž je Česká republika vázána."
Že si členové rady pravděpodobně byli vědomi toho, co dělají, ukazuje odlišné hlasování dvou jejích členů - pánů Miloty a Trojana, kteří hlasovali proti a výslovně žádali o zaprotokolování svého nesouhlasu. Kdyby se toto nestalo a kdyby navíc Vladimír Železný zaplatil částku, kterou podle rozhodnutí amsterodamské arbitráže zaplatit měl, pravděpodobně by vůbec ke stockholmské arbitráži nedošlo, nebo by rozhodnutí nebylo tak tvrdé.
Neztotožňuji se také se závěrem komise, pokud jde o výklad takzvaného dokumentu R 47, tedy zápisků doktorky Havlíkové. Myslím, že je mu připisován větší význam, než ve skutečnosti měl, protože byl považován za indicii, která ale potvrzovala to, co bylo stockholmskou arbitráží označeno za podíl rady na neochránění investice CME. Tím byl dopis předsedy pana Josefíka, který po návštěvě Vladimíra Železného na jednání rady - a tady je prokázáno ze zápisu rady, že nešlo o návštěvní den, jak mnozí tvrdili, ale o standardní zasedání rady, které bylo přerušeno, když pan Železný oznámil, že přijede - požádal Radu pro rozhlasové a televizní vysílání o podporu pro své rozhodnutí rozvolnit vztah daný smlouvou mezi CME a ČNTS, kdy prohlásil, že sedí na dvou židlích, které se rozjíždějí.
***