(16.00 hodin)
(pokračuje Fischerová)
Bylo rozhodnuto, že napíše radě dopis, kde bude chtít potvrzení nových právních úprav CET 21 se servisními organizacemi na neexkluzivním základě. Druhý den po této schůzce pan Železný dopis odeslal. Cituji krátkou zmínku: "Mimořádně významné pro nás je, abychom formulované zásady obdrželi zpět v podobě samostatného sdělení rady jako odpověď na náš dotaz. Rádi bychom totiž toto stanovisko užili při našich jednáních se smluvními partnery, aniž bychom jim sdělovali některé další vnitřní záležitosti naší společnosti." Do čtrnácti dnů potom předseda rady pan Josefík napsal dopis, kde užil některých doslovných formulací pana Železného: "Obchodní vztahy mezi provozovatelem a servisními organizacemi jsou budovány na neexkluzivním základě." Tento dopis na následujícím zasedání rada schválila.
Londýnská arbitráž tento fakt nehodnotila jako důvod zničení americké investice, stockholmská však ano. Tak to však chodí v mezinárodním právu, že nálezy arbitrů mohou být odlišné. Faktem je, že od tohoto okamžiku bylo otázkou času, kdy a jak bude spolupráce mezi držitelem licence a poskytovatelem služeb vysílání ukončena. Stalo se tak za několik měsíců.
Dalo by se pravděpodobně jmenovat více argumentů, nicméně tyto dva případy považuji za vážná pochybení členů Rady pro rozhlasové a televizní vysílání. Právě proto rada nemůže být zbavena odpovědnosti, protože právě jejím úkolem bylo dbát na transparentnost mediálního prostředí. I když víme, jak již bylo řečeno, že je po bitvě každý generálem a těžko někoho mohlo napadnout, jak se věci vyvinou, není možné zamhouřit oči a tyto skutečnosti nevnímat.
Chci ale ještě uvést body, kde se ztotožňuji se závěry vyšetřovací komise. Arbitráž se měla konat v rámci mezinárodního střediska pro řešení investičních sporů při Světové bance. Naše soudy měly rozhodnout rychleji a k arbitráži by nedošlo. Důležitost výběru arbitra byla podceněna.
Dovolte mi zakončit tento příspěvek konstatováním, že komise si v průběhu projednávání ověřila, že koncepce mezinárodní ochrany investic je založena na absolutním pojetí odpovědnosti státu a že stát je tím pádem vždycky zranitelnou stranou sporu. Proto je opravdu pro budoucnost dobré snažit se vyhnout arbitrážím a hledat spíše narovnání s investorem. Děkuji.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji paní poslankyni Fischerové. Slova se ujme v tuto chvíli poslední písemně přihlášený, poslanec Antonín Zralý. Prosím, pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Antonín Zralý: Vážený pane místopředsedo, vážení členové vlády, paní a pánové, předložená zpráva, navíc doplněná předsedou vyšetřovací komise, je dostatečně podrobná, takže ji nemíním nějakým způsobem doplňovat. Chci jen zdůraznit, že komise shromáždila dostatek materiálu především formou zaprotokolovaných výpovědí účastníků, kteří v této kauze u arbitrážních soudů vystupovali nebo i nevystupovali, ale byli s tímto problémem spojeni, a to ať už šlo o ministra financí, pracovníky tohoto ministerstva, členy rady či samotného dr. Železného. Celá řada výpovědí a shromážděných dokumentů u mne vyvolává nemalé pochybnosti o kvalitním zastupování zájmů České republiky ze strany advokátní kanceláře Clifford a je to vcelku jasně řečeno v písemném podkladovém materiálu na straně 15 a v podstatě i v bodě 7 závěru komise právě k této problematice. Ne vždy platí, že co je levné, přináší užitek. To je možné si dovolit v případě, že si kupujeme nějakou drobnost, ale ne když náklady takového procesu jdou do desítek milionů, navíc mimo úhradu 10 miliard při prohraném sporu, které Česká republika musela zaplatit, a to na úkor nás všech.
Důslednější přístup Ministerstva financí při výběru advokátní kanceláře, větší dohled nad jejím postupem za pomoci dalších odborných poradců ovládajících problematiku mezinárodních arbitráží, a jsem přesvědčen, že u nás takovíto odborníci zcela jistě existují, stejně jako kvalitnější výběr arbitra za českou stranu mohly vést k jinému výsledku, než který nakonec nastal. Je totiž těžko pochopitelné, že v poslední arbitráži ve Stockholmu je brána jako relevantní důkaz listina nikým neověřená, a byla zde o tom řeč, nepodepsaná, neboť šlo o osobní poznámky, předložená českou stranou, přitom svědčící proti české straně, a na druhé straně česká strana nenavrhla dr. Železného jako svědka, který byl jednou z hlavních figur v celé kauze. Rozhodně by bylo větším přínosem pro tuto zemi hledat cestu k úspoře oněch 10 miliard než připravovat zákony, které mají zabezpečit úspory ve státní pokladně na úkor snižování celé řady sociálních dávek, jak jsme toho nyní svědky.
Pokud jde o samotnou závěrečnou zprávu vyšetřovací komise Poslanecké sněmovny pro zjištění skutečností v souvislosti s arbitrážním řízením ve věci CME versus Česká republika, oba zástupci za poslanecký klub KSČM v této komisi hlasovali pro takto koncipovanou zprávu.
V podrobné rozpravě podám návrh na usnesení. Děkuji.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Antonínu Zralému. To byl poslední písemně přihlášený poslanec do rozpravy. Ptám se, jestli má ještě někdo další zájem vystoupit v obecné rozpravě v této věci. Není tomu tak, končím obecnou rozpravu.
Ptám se, jestli je zájem o závěrečné slovo. Ano, předseda vyšetřovací komise Stanislav Křeček. Máte slovo, pane předsedo.
Poslanec Stanislav Křeček: Kolegyně a kolegové, zpráva obsahuje řadu faktů a faktografických zjištění. Já je tu samozřejmě nechci podrobně rozebírat. Přesto mi dovolte, abych nějakým způsobem reagoval na diskusi.
Je samozřejmě pravda to, co tady řekla paní kolegyně Fischerová, že tři arbitráže, stockholmská, londýnská a amsterodamská, konstatovaly shodně, že Česká republika porušila své závazky při ochraně investic. Ano, je tomu tak, ale za to jsme neplatili 10 miliard. To jsme neplatili za to, že bychom porušili své závazky. My jsme zaplatili za to, že jediná arbitráž, a to stockholmská, konstatovala, že jsme tím způsobili škodu. Souhlas poškozeného vylučuje nárok na škodu. Společnost CET 21 a její právní předchůdce od roku 1993 až do roku 1999 se podíleli na všech aktech vysílání. Nikdy jim tento vztah nevadil. Nikdy jim nevadilo, že nejsou držiteli licence. Dokonce předstírali, že jsou držiteli licence, a nechali se v obchodním rejstříku zapsat ČNTS jako držitel licence, pak to na zákrok rady bylo vymazáno. Nabízeli k prodeji švédské společnosti CBS licenci, kterou nedrželi, přestože věděli, že ji nedrží, že jsou jenom servisní organizací. Proti všem těmto věcem neprotestovali, a to obě arbitráže dobře věděly. Neprotestovali, čili podíleli se na tom.
Česká republika neochránila dostatečně, ale škodu nezpůsobila, protože tady byl souhlas poškozeného.
Dopis rady. Já jsem to řekl na začátku, Česká republika nese odpovědnost za jednání svých správních orgánů, a tím rada je, ale nenese odpovědnost za dopis, který není správním rozhodnutím. Londýnská arbitráž ohledně toho dopisu konstatovala "Arbitrážní soud je toho názoru, že odeslání dopisu mediální rady z 15. 3. nepředstavuje svévolné opatření a nemůže být považováno za porušení dohody. Dopis mediální rady nepředstavoval opatření, pokud jím neporušil zákaz svévolných a diskriminačních opatření. Arbitrážní soud je toho názoru, že řečený dopis nebyl ani svévolný, ani diskriminační. Mediální rada měla vskutku přiměřené důvody k tomu, aby pokládala existenci výlučného vztahu mezi CET 21 a ČNTS za nebezpečí de facto převodu licence."
Mediální rada si kromě toho zachovala nezávislost ve sporu ČNTS a CET 21. Dopis z 15. 3. byl podstatně odlišný od žádosti Vladimíra Železného, který podal 3. března. Tyto rozdíly mezi žádostí CET 21 a dopisem mediální komise poukazují, že tento dopis nebyl pouhým naplněním přání pana Železného, který v té době ovládal CET 21.
***