(12.20 hodin)
(pokračuje Dundáčková)
Před závěrem mého vystoupení mi dovolte, abych vzpomněla ještě jedné věty, kterou říkala paní předkladatelka, která tady obhajovala návrh zákona, a sice že všichni mají právo na odpočinek. To se teď tedy rychle ptám, proč mají nárok na odpočinek jen ti, kteří prodávají, a ne ti, kteří například zásobují a stejně všechny vyjmenované další profese. Ale hlavně, právo na odpočinek bezpochyby lidé mají. Nemají ale povinnost odpočívat. Je to jejich ryze výsostní právo, jak se rozhodnout. My jim nemůžeme zákonem přikazovat, aby odpočívali, a to ještě v době, kterou jim zákonem vymezíme. To je přece naprostý nesmysl.
Vážení poslanci a poslankyně, návrh zákona o prodejní době v maloobchodě nepodpořím a vyzývám vás, abyste se ke mně připojili. Zákon, který pouze omezuje a nic neřeší, návrh, který ještě navíc stojí peníze daňové poplatníky, si podporu rozhodně nezaslouží. (Potlesk poslanců ODS.)
Místopředsedkyně PSP Jitka Kupčová: Děkuji. Nyní vystoupí pan poslanec Jiří Karas. Připraví se pan poslanec Miroslav Opálka.
Poslanec Jiří Karas: Vážená paní místopředsedkyně, dámy a pánové, já jsem v této chvíli chtěl přednést několik důkazů toho, že tento návrh zákona není diskriminační, že nepoškozuje spotřebitele, že nezvýší nezaměstnanost. Ale myslím si, že těžko mohu polemizovat s tím, co zde před chvílí zaznělo. Mám názory opačné. Moje zkušenosti jsou jiné, ale přesto bych vás alespoň v této chvíli chtěl poprosit, abychom návrh zákona pustili do druhého čtení a abychom směli nad návrhem tohoto zákona diskutovat, a potom ho třeba v poněkud pozměněné formě přijmout. Takže to je moje prosba na kolegyně a kolegy, aby pustili návrh tohoto zákona do druhého čtení.
Místopředsedkyně PSP Jitka Kupčová: Děkuji panu poslanci Karasovi. Nyní vystoupí pan poslanec Miroslav Opálka. Připraví se pan poslanec Ladislav Býček.
Poslanec Miroslav Opálka: Děkuji, paní místopředsedkyně. Dámy a pánové, vážení přítomní, nevím, kdo z vás v obchodě pracoval. Konstatuji, že já ano. Dojímá mě, s jakou péčí vláda ve svém stanovisku, i řada z vás vystupujících, dnes vyhodnotila tuto předlohu jako nebezpečnou z pohledu zvýšení nezaměstnanosti, a proto mi dovolte letmý pohled nazpět.
Napřed chci konstatovat, že 10 % nezaměstnanosti není v nevůli nezaměstnaných pracovat. Zaměstnanost je dána především množstvím odbytu domácí produkce zboží a služeb. Není-li odbyt, můžeme vymýšlet pobídky zaměstnavatelům jakékoliv, ale pro sklad a pro zvýšení režijních nákladů nebude nikdo normální podnikat. Odbyt výrobcům zabezpečí a zprostředkovává obchodní síť, zejména na domácím trhu. Sílu jednotlivých subjektů obchodní sítě pak dává jejich konkurenční postavení na trhu.
Jak se minulé vlády, ať to byla federální, národní či tzv. městské a obecní, o obchodní síť, respektive zaměstnanost zasloužily? Pokusil jsem se k tomu zformulovat jakési vývojové desatero.
1. Namísto transformace vybudované obchodní sítě Prior, Pramen, Domácí potřeby, Drobné zboží, Benzina, Restaurace a jídelny atd. atd. byla spuštěna malá privatizace. Stranou nechávám podrobnosti, ale chci říci, že její cíl byl naplněn. Nadšení podnikatelů a restituentů přineslo politické body, avšak postavení jejich většiny nebylo a není perspektivní.
2. Vedle toho proběhl nebývalý výprodej "volné půdy", a to i členy rad obcí, aby půda později bez dalšího zhodnocení byla prodána se značným ziskem mezinárodním obchodním řetězcům. Samozřejmě mezitím zastupitelstva změnila územní plány s cílem posílení obchodních zón a dopravní podniky upravily linky hromadné dopravy.
3. Pozvolna nastupuje vstup zahraničních obchodních řetězců. Napřed zcela bez úhrad získávají některé řetězce přehled veškerých informací ze státních výpočetních středisek, a pak přichází výstavba prvních architektonicky bezcenných marketů, supermarketů, hypermarketů až obchodně-společenských center. Řetězce přinášejí do České republiky nové pojetí obchodní politiky, nové pojetí personální práce, včetně bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, i vztahů ke státní správě a samosprávě. Ale hlavně přivážejí obrovské objemy zahraničního zboží, to je de facto zahraniční práce. Samozřejmě na úkor naší zaměstnanosti a našich výrobců.
4. Zákazník je fascinován novými katedrálami spotřebního konzumu. Zdarma bezproblémové parkování, široká nabídka, pravidelné akční slevy, reklama do každé poštovní schránky, rozšíření prodejní doby a jiné. Vše zcela vyhovuje nové programové hodnotové orientaci. Člověk se stává zase lovcem i toho, co vlastně nepotřebuje. Ale nekupte to, když vám nabízejí supercenu.
5. Na živnostníky dopadá postupně tíha konkurence. Nepomáhá jejich sdružování, aby dosáhli na slevy při množstevních obratech. Nejsou schopni dosáhnout na poplatky za vystavené zboží, za zápisné z položek. Nemají různé úlevy a sílu k cenovému tlaku vůči dodavatelům i zaměstnancům. Nečerpají levný úvěr cestou dlouhodobé splatnosti faktur. Postupně krachují.
6. Krachují také zadlužení výrobci, kteří v nadšení malé privatizace investovali - pekaři, cukráři, lahůdkáři, uzenáři, pražiči kávy, mlékárny, konzervárny, zelináři, zemědělci, ale i výrobci barev, drogistického, textilního, dřevařského a jiného zboží. Tento proces s sebou strhává i velkoobchody a dopravce, kteří postupně ztrácejí české dodavatele i české odběratele.
7. Spousta prodavaček nenachází pracovní umístění. Je jich už jednak nadbytek a jednak stačí často levnější zaučená pracovní síla k doplňování zboží do regálů a do pokladny nejlépe zaučený nezaměstnaný absolvent vysoké školy, který ovládá psychologii zákazníka i cizí jazyky.
8. Upravené pěší korza středně velkých měst se vylidňují a nastává nový problém. Co s tím, co se zbývajícím obecním majetkem, který si netroufá nikdo pronajmout?
9. Pod tlakem zahraničních výrobců a prodejců je stát nucen ke kontrolním akcím a zabavování zboží na tržnicích. Starý problém bezcelního dovozu, černé výroby a prodeje plagiátů je na stole. Když si stěžovali domácí prodejci či výrobci, například obuvi, textilu, lihovin, cigaret a jiní, tak stát vlastně nezasahoval, efektivně nekonal.
10. Ztráty na spotřebních daních, na daních z přidané hodnoty, na clech před vstupem naší republiky do Evropské unie, na nerealizovaných daních z příjmů od krachujících podnikatelů, na neodvedených daních a dalších odvodech od zaměstnanců a na nákladech spojených s armádou nezaměstnaných jsou obrovské.
Pokuste se občanům vysvětlit, že v tom není žádná korupce. Neuvěří.
A v tomto kontextu deseti bodů tohoto malého příkladu, který jsem zde uvedl, mi připadá zcela směšné, jak se zdůrazňuje ochrana zaměstnanosti, ochrana volné soutěže, ochrana liberálních hodnot a ochrana nevím čeho ještě. Vývoj sic nezastavíš, ale snad usměrníš. V případě České republiky jde především o ochranu zahraničního kapitálu. Některé prameny uvádějí, že jedno nové pracovní místo v obchodním řetězci zruší do jednoho roku čtyři až pět pracovních míst v okruhu 30 kilometrů od této prodejny.
Naše politická vedení otevřela bez jakékoliv ochrany trh České republiky i v době, kdy to ještě nebylo nutné.
***