(16.00 hodin)
(pokračuje Vojíř)
Já jsem už tady několikrát opakoval ten příklad, že jestliže zaměstnanec na své výplatní pásce má 13,5 tis. korun, tak tuto stejnou částku by vyfakturovala osoba samostatně výdělečně činná, ale - a to ale je zřejmé - zaměstnavatel u zaměstnance odvede ještě navíc skoro 5 tis. korun právě na těchto dvou pojištěních. A to je samozřejmě velký problém. To je jedna rovina.
Bylo tady řečeno, že si vážíme osob samostatně výdělečně činných, drobných živnostníků, ale asi si jich váží jenom někteří poslanci, vláda zřejmě ve většině ne. Rozhoduje ve sboru, já nevím, jak přesně hlasovala v té dané věci, ale musel bych se ptát spíše ministra financí, resp. ministra práce a sociálních věcí, co je vedlo k tomu, aby pro osoby samostatně výdělečně činné nařídili režim, že jsou-li ve ztrátě, tak stejně budou mít fiktivní příjem a budou danit. Toto zaměstnanec nemá. Je to logické. Ale osoba samostatně výdělečně činná je tímto zatížena.
Mohl bych pokračovat v další analýze rozdílu mezi zaměstnancem a osobou samostatně výdělečně činnou. Zmíním jednu věc. Zákoník práce, který mnohem více chrání zaměstnance, a nebudu teď rozebírat, jestli je to dobře, nebo špatně, to je na jinou diskusi, ale osoba samostatně výdělečně činná žádným zákoníkem práce kryta nebo chráněna není a je na trhu práce svým způsobem a hledá si zakázky, jak nejlépe umí. A já bych si musel klást otázku - je cílem nás všech, včetně této vlády, aby tady byly rovné příležitosti, jak pro to, získat zaměstnání neboli nabídnout své zkušenosti a dovednosti zaměstnavateli a on mě za to bude honorovat, anebo budu nabízet také své zkušenosti, také své dovednosti, ale jako osoba samostatně výdělečně činná?
Já za sebe říkám, že si to umím představit a nevidím na tom nic zlého. Je to rozdíl v pojetí rovných příležitostí a zatím si myslím, že bohužel tato vláda vytváří spíše čím dál tím větší rozdíly, čím dál tím větší diskrepance, a toto byl jenom jeden kamínek do té mozaiky likvidace osob samostatně výdělečně činných. Protože je zřejmé, a tady pan ministr zase nemluvil úplně pravdu, je zřejmé, že jistě zanikne několik tisíc živností v roce, ale ono jich také několik tisíc vznikne, a to saldo je nulové. Pak by to bylo v pořádku. Ale jestliže se trajektorie začíná obracet a dochází k tomu, že ty živnosti jsou rušeny, ale jakoby bez náhrady, to znamená, nedochází k vyrovnávání, tak se něco negativního děje. A to je to, před čím si musíme dát pozor. Těchto živností v poslední době zaniklo 53 tis. A určitě bude pravda, že část z nich jsou živnosti, které zanikají v důsledku právě onoho minimálního fiktivního příjmu, a část živností zaniká tím, že se obávali této situace a raději volili třeba i přechod do zaměstnaneckého poměru, anebo nevolili žádný, protože ta firma ho prostě nezaměstná na plný úvazek.
Co říci při takovéto analýze, která je určitě velmi stručná a mohla by být podrobnější, na závěr? Pan ministr při svém úvodním slově řekl přibližně asi tuto větu - že širší změna by si vyžádala širší reformu v oblasti daní, sociálního, zdravotního pojištění, zákoníku práce atd. Já jsem měl pocit, že tato vláda dva a půl roku nedělala nic jiného, než pořád reformovala. Jestliže už to nejde, tak jsem přesvědčen o tom, že jsme na konci, že reformy skončily a tato vláda také.
Děkuji za pozornost. (Potlesk ODS.)
Místopředsedkyně PSP Miroslava Němcová: Děkuji vám, pane poslanče. Nyní zde mám dvě přihlášky k faktickým poznámkám. První pan poslanec Josef Janeček, poté pan poslanec Pavel Severa.
Poslanec Josef Janeček: Vážené dámy, vážení pánové, poslouchám bedlivě tuto diskusi a mám pocit, že se už delší dobu točíme v kruhu, že příspěvky nepřinášejí nic moc nového. Když je mohu shrnout, tak to jsou příspěvky právní a příspěvky praktické.
Chtěl bych říci, že tento návrh zákona, tak jak je mi známo, vznikl po diskusích mezi Hospodářskou komorou a právníky. Já se necítím být nadřazen nad vědomosti Hospodářské komory ani nad právníky. A protože byl zablokován paragraf 90, myslím si, že tím správným místem, kde se taková věc dá správně, bez emocí a bez zářivek vysvětlit, jsou odborné výbory, a já bych doporučoval, abychom tuto diskusi, o které jsem přesvědčen, že proběhne v podstatně klidnějším tónu, přesunuli na tyto výbory a věnovali se dalším bodům této schůze.
Děkuji.
Místopředsedkyně PSP Miroslava Němcová: Děkuji panu poslanci Janečkovi. Nyní prosím pana poslance Pavla Severu a poté bude mluvit pan poslanec Miroslav Opálka.
Poslanec Pavel Severa: Dámy a pánové, nechci tu diskusi dlouze protahovat, budu se snažit být věcný a musím hned na začátku říci, že kdybych poslouchal pouze dnešní diskusi a poslouchal pány kolegy Pospíšila a další, že bych musel říci - ano, zrušme paragraf 13. Tak jednoduché to ale není a já musím říci, že jsem mluvil s mnoha podnikateli v minulých týdnech, a dovolte mi, abych řekl svůj pocit.
Já se domnívám, že v současné době se k lítosti, doufám, většiny z nás stali podnikatelé jakýmsi politickým rukojmím, protože všichni víme, že do určité míry život nepřináší levá nebo pravá řešení. Do určité míry je podnikání takové, že nastanou tisíce různých situací, které nelze vměstnat do jednoho paragrafu, nelze je popsat. Na jednu stranu bych si přál, aby tady byla volnost podnikání bez omezení. Na druhou stranu sami podnikatelé, a měli jsme jich na diskusi zhruba čtyři sta, je tomu asi tak tři nebo čtyři týdny zpátky, tak sami přinesli tolik příkladů ze života, že jsme zjistili, že v mnoha případech se jedná o hranu zákona, že to je švarc-systém, v mnoha případech se nejedná o ten používaný systém švarc.
Co mám na mysli? Já mám pocit, že když budeme rozebírat určitá odvětví, tak největší problémy s touto aplikací jsou ve stavebnictví, menší problémy jsou ve strojírenství, řekl bych, v dalších oborech budou ještě menší, ale nechtěl bych ten problém bagatelizovat. Já mám ale jiný problém a myslím si, že bychom měli podnikatelům říci my, a je to chyba nás všech, chyba politiků, sdělovacích prostředků, my totiž podnikatelům neříkáme, jaká jsou úskalí toho, že budou nikoliv zaměstnanci, ale že budou lidé, kteří budou pracovat na svoji zodpovědnost jako podnikatelé.
Dám vám dvě čísla. Když si vezmu zaměstnance, už to tady zmiňoval pan kolega Vojíř, že tady je určitá disproporce zhruba 35 procent, tak já jsem si dal vedle sebe zaměstnance, který má výdělek zhruba 13 200 korun, a dal jsem si vedle sebe podnikatele, který jakýmsi propočítáním hodinovou mzdou má také 120 korun na hodinu, to znamená 13 200 korun měsíčně. Na první pohled oba příjmy jsou stejné - 13 200 korun mají oba. Ale to, co těm podnikatelům, těm rádoby anebo skutečným živnostníkům musíme říci: Vážení pánové a dámy, kteří podnikáte, tak v budoucnu váš důchod, protože máte nižší odvody sociálního a zdravotního pojištění, tak váš důchod bude zhruba 50procentní vůči zaměstnancům. Když budete nemocní, tak vaše nemocenská dávka, mám to propočítáno, je zhruba o 3 300 korun nižší než u zaměstnance při stejném výdělku. A pokud toto říkáme podnikatelům, tak mnozí z nich se i sami rozhodnou bez tlaku, že nebudou samostatně výdělečnou osobou, ale že budou zaměstnanci.
***