(15.50 hodin)
(pokračuje Tlustý)
Tato podle mého názoru převládající domněnka nejen médií, ale naprosté většiny naší veřejnosti byla vysvětlena tím, že pan premiér uvedl jméno věřitele, a pan premiér dodal, že toho ovšem v tuto chvíli lituje. Tomu věřím. Dále jsme se dozvěděli, že jeho strýc měnil vyjádření a že to je fakt. A tady uvádím, že fakt vysvětlený tím, že se jedná o starého poctivce, když to opět zjednoduším, je pro mne srozumitelný, a i tady se domnívám, že je možné tomuto vysvětlení věřit.
Až sem to tedy vypadá docela optimisticky. Pak ovšem přichází prohlášení, které jsem si shrnul do poznámky, že se pan premiér choval ekonomicky, že si v té době půjčil nejvýhodněji. Tady bohužel musím uvést, že je to v evidentním rozporu s prohlášením toho, kdo mu půjčil, protože ten naopak do všech médií uvedl, že půjčil právě proto, že to bylo pro něho výhodnější než investovat peníze jinam. Ostatně provedete-li si analýzu úroků, za jakých bylo půjčeno, z uveřejněných částek - já nemohu z ničeho jiného vycházet - je evidentní, že toto tvrzení pravdivé není, že to nebyl pro dlužníka výhodný úvěr. Byl to úvěr výhodný pro věřitele. To tedy evidentně pravda není a tady konstatuji, tomu tedy na základě dosud známých údajů věřit prostě nemohu.
Další teze zněla, že pan premiér si údajně podle médií nevydělal na svůj majetek, a byla zveřejněna částka, kterou si vydělal. Když bych tuhle pasáž zobecnil, znělo to: Pan premiér si vydělal hodně a my máme věřit tomu, že toho nevlastní ještě o trochu víc. I tomu bych chtěl věřit.
Poslední teze, kterou chci komentovat, je, že pan premiér nesplácel půjčku. On to dokladoval tím, že splácel, a vysvětlil, že pozemek, který během tohoto splácení nabyl, nabyl vlastně proto, aby jeho výhodnou koupí a výhodným prodejem naopak získal prostředky na to, aby mohl dostát svým závazkům. Tady říkám: Tomu věřím.
Pokud se vám zdá, že tohle mé povídání nemá pointu, tak teď bych se o ni pokusil. Bylo-li cílem - a já tomu opravdu chci věřit - dnešního vystoupení pana premiéra obnovit alespoň částečně důvěru celé české veřejnosti, proč jste tento cíl, vážení kolegové a kolegyně z vládní koalice, popřeli tím, že jste zamítli jeho projednávání? To je evidentní prohloubení nejistoty a dohadů v této záležitosti. Pokud pan premiér na jedné straně chtěl docílit větší věrohodnosti svých vyjádření, proč jako šéf této vlády a této vládní koalice nedoporučil vám, poslancům vládní koalice - dodávám, když už jste na to pro mne nepochopitelně nepřišli sami - abyste tento návrh podpořili, umožnili položení faktických otázek a umožnili projednání této záležitosti, tj. obnovení důvěry v tuto věc?
Druhý komentář. Přece jediným relevantním důkazem, faktem, okolností, kterou dnes všichni očekávali, bylo alespoň zamávání písemným dokladem, který by doložil existenci oné půjčky. Říkám sám za sebe, přece ve svém vlastním zájmu každý z nás, kdo je trochu normální, nejenom na základě nátlaku našich věřitelů v okamžiku uzavření jakékoliv půjčky, a to tady prohlašuji sám za sebe, sám jsem si také před devíti lety půjčoval, máme doma příslušné doklady. Máme je k dispozici pro všechny orgány, kterým přísluší zkoumat tyto otázky, pro finanční úřad, policii, koho chcete. Domnívám se, že odkazem na existenci takovýchto dokumentů mohlo být pro uvedení této záležitosti do normálních mezí učiněno mnohem víc než vším tím, co se do této chvíle uskutečnilo.
A tak tady sám za sebe říkám to, co jsem říkal před devíti roky. Ano, mám doma smlouvu, uchovávám ji jako oko v hlavě, která dokládá, že jsem si vypůjčil, od koho jsem si vypůjčil a za jakých okolností jsem si vypůjčil. To, že to nevybíjím na vrata a nedělám z toho mediální kauzu, mi někteří vyčítají, ale já trvám na tom, aby byla taková věc zpřístupněna médiím jedině v případě, kdy účastníci soukromé smlouvy s tím souhlasí. V mém případě nesouhlasili, v případě pana premiéra souhlasili. Nic to nemění na tom, že rozhodujícím faktem je zveřejnění alespoň příslušným orgánům existence nebo doložení existence takovéhoto dokumentu. Je to strašně jednoduché: buď ta smlouva je, anebo ta smlouva není. A to jsme se tady dnes bohužel nedozvěděli.
Závěrečný, třetí komentář. Považuji za skandální, aby výsledkem této kauzy, ať už ji vyrobil kdo chtěl, ať už se na ní podílel kdo chtěl, byla výhrůžka komunistů a s nimi spřízněných sociálních demokratů, že teď plošnými majetkovými přiznáními bude zatočeno se všemi, kterým se snad tahle kauza mohla líbit, to je s občany České republiky, a jak jsem pochopil, s novináři na prvním místě. Domnívám se, že proti tomu bychom se měli všichni ohradit, protože v rámci hledání důvěry vůči vládě, premiérovi a této koalici dle mého názoru není možné potrestat českou veřejnost oním nesmyslným plošným majetkovým přiznáním.
Děkuji za pozornost. (Tleskají poslanci ODS.)
Předseda PSP Lubomír Zaorálek: Teď tuším, že jsem viděl pana místopředsedu Ivana Langera se přihlásit. Není tomu tak. Prosím pana poslance Kováčika, který se také hlásil.
Poslanec Pavel Kováčik: Pane předsedo, vážená vládo, paní a pánové, jsem - a věřím spolu s většinou lidí, kteří sledují nebo budou sledovat na obrazovkách tento náš podivný souboj - značně rozladěn tím, že návrh bodu neprošel. Právě pro to, co tady bylo řečeno ve většině vystoupení předřečníků, například pana kolegy Tlustého.
Bojím se toho, a to vyplývá, nebo alespoň mně vyplynulo z vystoupení pana kolegy Krause, že se tady stáváme - protože pan kolega Kraus hovořil o situaci před sjezdem sociální demokracie - pouze rukojmím souboje různých skupin v sociální demokracii, že se tedy stáváme rukojmím jakéhosi přítelovražedného boje těsně, nebo skoro těsně před sjezdem, a to by bylo ještě hloupější. Myslím si, že premiér by měl mít takové příjmy, aby si prostě mohl byt koupit a nemusel si na něj půjčovat. Ale jsme tady zejména od toho jako zákonodárci, abychom především přece vytvářeli prostředí pro to, aby občané této země, kteří mají průměrný nebo podprůměrný příjem, nemuseli na byt šetřit léta nebo desítky let nebo nekonečně dlouho. Já jsem už jednou požádal dnes ve svém prvním vystoupení, abychom se především tomu snažili věnovat, abychom tedy pracovali na tom, co nám přísluší, a při té příležitosti třeba i proto, aby se občané v této zemi měli skutečně tak, že si dosáhnou na byt ne v příští nebo v přespříští generaci.
A závěrem se ptám: kdo a proč se bojí majetkových přiznání? Jsou to ti, kteří ke svým prostředkům, kterými disponují, ke svému hmotnému, jinému hmotnému majetku, ke svým finančním prostředkům přišli poctivou cestou, poctivým podnikáním, slušným se chováním a respektováním zákonů, nebo ti, kteří ke svému majetku přišli v procesu, který obohatil jazyk nejen český, ale v podstatě dnes i téměř všechny světové jazyky, alespoň v těch vyspělých civilizovaných zemích? - Ano, jde o slovo tunelování. Prosím pěkně, odpovězme si každý sám. Kdo se bojí majetkových přiznání?
Děkuji za pozornost. (Tleskají poslanci KSČM.)
***