(15.40 hodin)
(pokračuje Filip)
Bohužel jsme se zase neposlouchali. Návrh, který přednesl pan kolega Nečas - a podotýkám, že jsem pro něj hlasoval, protože považuji za potřebné k této věci diskutovat, nechci slyšet jednosměrné sdělení a ta diskuse je asi vážně potřeba - byl ale zase zúžen jenom na osobu jednoho člověka, jako kdyby v této zemi nikdo jiný neměl stejné povinnosti i ve vztahu ke střetu zájmů, ve vztahu k veřejným prostředkům. Je škoda, že nejsme schopni ani po té předběžné diskusi, která tady proběhla, korigovat své návrhy, a kdyby kolega Nečas přednesl ten návrh v širší podobě, jistě by se našlo mnohem více lidí, kteří by pro zařazení takového bodu hlasovali.
Nechtěli jsme brát v žádném případě iniciativu z rukou ODS, která jednoznačně prezentovala, že tento návrh přednese, ale upozornili jsme ve vystoupení předsedy našeho klubu, že se míníme touto otázkou zabývat nikoli ve vztahu pouze ke Stanislavu Grossovi, ale ve vztahu ke všem politikům, i k těm, kteří dnes se cítí být beztrestní, protože Senát se usnesl na tom, že Poslanecká sněmovna nemá takovou pravomoc, která jí podle ústavy přísluší. Jistě spor mezi Poslaneckou sněmovnou a Senátem o osud zákona o střetu zájmů ve věci volených zástupců obcí třetího stupně a krajů rozhodne Ústavní soud a pravděpodobně vynese rozsudek s tím, kdo z nás má pravdu, jestli Poslanecká sněmovna, nebo Senát. Byl bych rád, kdyby toto rozhodnutí bylo ústavně korektní, kdyby odpovídalo tomu, co si občané přejí, aby každý z těch, kteří přicházejí do styku s veřejnými prostředky, takovou povinnost vůči občanům České republiky měl. Protože zúžit to na jednoho člověka nebo zúžit to na jednu komoru Parlamentu je podle mého soudu minimálně nefér nikoli vůči tomu jednomu člověku nebo vůči Poslanecké sněmovně, ale je to nefér vůči občanům České republiky. Protože důvěra v politiku se nezískává silovým hlasováním. Důvěra v politiku se získává rozhodnutími, která nemají jasný ideologický podtext a směřují do celé politické scény.
Vážené paní kolegyně, vážení páni kolegové, očekával jsem v úvodním vystoupení pana premiéra, že podpoří návrh tohoto bodu a že bude s námi o problému, který byl medializován, diskutovat. Protože pak bychom mohli dospět i k tomu, co řekl pan kolega Dostál.
Mám jednu obrovskou výhodu, že poté, kdy mě v dubnu 2002 dehonestovala Mladá fronta Dnes, jsem stihl všechny lhůty předepsané zákonem a byl jsem před soudním projednáváním - samozřejmě daleko po volbách 2002, protože to byl účel. Mladá fronta se mi omluvila a já jsem neměl čas na to, abych chodil k soudu a hádal se, a Mladá fronta se mi omluvila jenom proto, že bych svůj spor u soudu vyhrál, protože jinak by na žádnou omluvu nepřistoupila.
Problém, který tady řešíme, má skutečně dvojí rozměr: jestli volený a odpovědný politik má právo se veřejně hájit a jestli se nikým nevolený, nikomu neodpovědný - kromě svého vydavatele - novinář může postavit v občanské společnosti nad toho, kdo je volený a odpovědný. A jestliže v této věci vyhraje právo svobody slova pouze vydavatele, a nikoli občana, svoboda slova prohrála. Nikoli politik, nikoli novináři. Prohraje svoboda slova. A možná že bychom si jí měli vážit víc, než jak o tom v této Sněmovně uvažujeme.
Děkuji vám. (Poslanci KSČM a části ČSSD tleskají.)
Předseda PSP Lubomír Zaorálek: O slovo se hlásí předseda klubu sociální demokracie pan poslanec Michal Kraus.
Poslanec Michal Kraus: Vážený pane předsedo, pan místopředseda Langer se nás tady ptal, jestli věříme tomu či onomu. Já bych mu chtěl říci, že nevěřím. Nevěřím tomu, že je náhoda, že poté co byl Stanislav Gross několik týdnů před důležitým stranickým sjezdem sociální demokracie obviněn z určitých nepravostí, které se týkaly jakýchsi policejních týmů, byl poté, když se ukázalo, že tato obvinění jsou nesmyslná, obviněn z kauzy staré více než šest let, která stojí také na vodě. Nevěřím tomu, že je náhoda, poté co se ukázalo, že novináři melou prázdnou slámu, že se objevila jiná kauza, která se týká podnikání jeho ženy. Nevěřím tomu, že pokud se ukáže, tak jako doposud, že je to také prázdná sláma, že se neobjeví v příštích týdnech do sjezdu sociální demokracie zase něco nového a jiného.
Čemu však věřím - věřím tomu, že samozřejmě tyto věci nejsou náhoda a jsou v zájmu rozhodně ne celospolečenském, kterým se tady tolik ohání ODS. Možná jsou v zájmu některých skupin. Možná jsou v zájmu některých mocných, nebo naopak "nemocných". A čemu chci věřit? Chci věřit tomu, že se podaří v této Poslanecké sněmovně vytvořit takový právní rámec, který jednoznačně řekne, co je či není střet zájmů, který jednoznačně řekne, jaké jsou povinnosti všech, nejenom politiků, při přiznávání majetku, a který jednoznačně řekne, jaká jsou práva a povinnosti těch, kteří o politicích, a nejenom o nich, píší. A také jaká jsou práva těch, a nejenom politiků, jakým způsobem se proti těmto věcem mohou bránit.
Mám za to, že to jsou otázky, které je potřeba si klást, že není potřeba vytvářet jakési pseudonálady, jakési obviňování Parlamentu z toho, že neplní svoji roli. Mám za to, že otázky na premiéra jsou otázky, které jsou v interpelacích, a zcela určitě ODS využije své možnosti k tomu, aby se při interpelacích ptala na to, na co se zeptat chce. A stejně tak si myslím, že pokud této možnosti využije, dozví se, co potřebuje, ale stejně tak, i když se to dozví, nebude zcela určitě věřit, protože já také totiž nevěřím, že pan Langer nebo kdokoli další má takové důkazy, které by nás přesvědčily o tom, že nemáme věřit Stanislavu Grossovi.
Děkuji za pozornost. (Poslanci ČSSD tleskají.)
Předseda PSP Lubomír Zaorálek: Prosím pana poslance Tlustého, kterého jsem viděl jako dalšího. (O vystoupení žádá pan poslanec Kováčik. Připomínky.) Já jsem viděl pana poslance Tlustého se hlásit, teď je na řadě on.
Poslanec Vlastimil Tlustý: Vážený pane předsedo, vážený pane premiére, vážené kolegyně a kolegové, dovolte i mně v této zvláštní chvíli, kdy nebylo zařazeno projednávání bodu, a přesto probíhá projednávání tohoto bodu, byť v podobě vystoupení pouze těch, kdo k tomu mají přednostní právo, uvést mou analýzu tohoto problému a můj pohled na tento problém.
Když jsem dnes přijížděl do Poslanecké sněmovny a kladl jsem si otázku, jakou naději dává dnešní jednání vůči tomuto problému, tak jsem si sám sobě říkal, že jde o to, aby věc, která zašla příliš daleko - nejenom příliš daleko pro Stanislava Grosse jako občana, ale zejména jako premiéra, a proto i pro celou vládu a vládní koalici, ale zejména pro celou českou společnost - byla pokud možno vrácena do normálních mezí. Proto jsem velmi pozorně poslouchal vystoupení pana premiéra a čekal jsem, jaká fakta, jaké argumenty budou položeny vůči veřejnosti k tomu, a to byl určitě smysl jeho vystoupení, aby veřejnost mohla uvěřit tomu, že - shrnu-li celý ten problém - rozpor v rozsahu majetku a příjmů byl dočasně vyřešen v jeho případě přijetím legální půjčky.
Dovolte mi projít, co jsme se dozvěděli v jeho vystoupení. Dozvěděli jsme se, že již před třemi roky vysvětlil tento případ odpovědí, že nabyl příslušný byt s pomocí rodiny a hypotéky. A já k tomu odpovídám, že vzhledem k tomu, co jsem právě uvedl, mám také - jako celá Česká republika - zájem na tom, aby celá věc byla uspokojivě vysvětlena, že chci této odpovědi věřit.
Druhý bod byl věnován tezi, která je údajně šířena médii. Tezi, že Gross mlží, když to řeknu jednoduše.
***