(10.00 hodin)
(pokračuje Gross)
Jeden cíl se týká převzetí dílu spoluodpovědnosti, jak jsem o tom před chvílí hovořil, a umět dobře vážit, kde jsme schopni být užiteční, kde nikoli. Myslím si, že pokud jde o vývoj v Iráku, tam může být Česká republika užitečná, a to jak svojí přítomností vojenskou, tak svojí přítomností politickou, protože právě ta politická přítomnost nám dává šanci mnohem výrazněji hovořit o cíli, kterého by mělo být dosaženo. Co je tím cílem? Cílem je přece to, aby irácký lid co nejrychleji převzal plnou odpovědnost za vývoj ve své zemi. Tím cílem je, aby legitimní irácká vláda, legitimní irácká moc byla schopna převzít odpovědnost i za bezpečnostní situaci ve své zemi.
Z tohoto pohledu jasně platí, že není možná přítomnost Armády České republiky, a vůbec by vláda s takovouto žádostí nešla před Poslaneckou sněmovnu a Senát Parlamentu České republiky, kdyby nebyla žádost irácké vlády o to, aby Česká republika v tom svém omezeném angažmá pokračovala v Irácké republice. Jasně tedy z toho platí, že je úplně mimo obava pana předsedy Grebeníčka, co se stane, když vzejde z voleb vláda, která nebude chtít pobyt takovýchto vojsk. Pak bude jednoznačně platit, že Armáda České republiky ukončí svůj mandát, jak jen to technicky bude možné, což je otázka několika dní, možná týdnů. Samozřejmě, že se nebudeme angažovat na území Irácké republiky. Ale je-li naším cílem zajistit to, aby irácká legitimní moc byla schopna s mandátem svého lidu převzít odpovědnost za vývoj ve své zemi, myslím, že k tomu může přispět, a nepochybně přispívá, to, když Česká republika bude pokračovat v misi, kterou absolvovala v loňském roce. O to více a efektivněji budeme schopni tento mandát plnit, pokud se zapojíme do příslušné tréninkové mise Severoatlantické aliance, která znásobí kapacity, které umožní irácké legitimní vládě, aby její bezpečnostní síly postupně přebíraly odpovědnost za vývoj v celém Iráku. To je jedna záležitost.
Druhá hodnota, kterou bychom měli mít také na paměti, se týká spojenectví. Myslím, že každý z nás víme, že spojenectví se ukazuje v okamžiku, kdy se řeší složité situace. Spojenectví se neprokazuje v období, kdy nejsou problémy. Zcela otevřeně říkám, že Velkou Británii považuji za strategického partnera České republiky. Není mi lhostejné, pokud takovýto spolehlivý spojenec České republiky nás požádá o nějaký krok, abych velmi bedlivě nezvažoval možnosti, jak této žádosti vyjít vstříc. Velká Británie byla v minulosti věrným spojencem České republiky. Já si přeji, aby byla i do budoucna. Pokud pro to můžeme v duchu politiky, o které jsem hovořil, tedy bez rozporu s vyššími hodnotami, pro toto spojenectví něco udělat, myslím si, že je to dobrá investice do česko-britského spojenectví.
To jsou základní příčiny, které mě vedly k tomu, že jsem vládě předložil tento návrh, a proč vláda České republiky jej také předkládá Poslanecké sněmovně. Nemyslím si, že je zde něco, za co bychom se měli stydět; naopak si myslím, že je to odpovědný příspěvek České republiky k uklidnění regionu, který v tuto chvíli se zmítá ve velkých problémech. Jestli někdo na ty problémy doplácí nejvíce, tak jsou to obyčejní lidé, kteří v Iráku žili, žijí a doufejme, že v míru budou v budoucnu žít.
Pokud jde o otázky, které se týkají vyzývání k dodržování Ženevských konvencí a mezinárodního práva, myslím, že výzva je zbytečná. Pokud sledujete deklarace, samy Spojené státy jednoznačně se k těmto principům hlásí. Samozřejmě, že jedna věc jsou politické proklamace, druhá věc jsou věci, které mají reálný dopad a reálné výsledky. Samozřejmě, že nikoho z nás nemohou nechávat klidnými situace individuálních setkání, situace, kdy jednotlivci nebo i skupiny jednotlivců páchají věci, které musí být odsouzeny v každém civilizovaném státě. Jsou to věci, ze kterých nejen nemám radost, ale ze kterých je mi špatně. Ale myslím si, že to je další důvod pro to, proč bychom měli co nejrychleji přispět k tomu, aby se v Iráku situace stabilizovala natolik, že budou moci zahraniční vojska z Iráku odejít a irácká legitimní moc si převezme odpovědnost ve svém státě.
Děkuji za pozornost. (Potlesk z řad poslanců ČSSD.)
Předseda PSP Lubomír Zaorálek: Děkuji. Nyní žádám pana Cyrila Svobodu, ministra zahraničí, který se také přihlásil o slovo.
Ministr zahraničí ČR Cyril Svoboda Vážený pane předsedo, vážené poslankyně, vážení poslanci, v projevech předřečníků, především řečníků z řad KSČM, se poukazovalo na dodržování mezinárodních standardů lidských práv, ba dokonce pan poslanec Grebeníček se dovolává Charty OSN. Dovolávat se Charty OSN znamená, že se hlásíme k univerzalitě lidských práv. Univerzalita lidských práv znamená, že přejeme lidská práva všem, včetně politických a demokratických práv, právo svobodně se vyjadřovat, svobodně volit, svobodně vytvářet politické strany, svobodně soutěžit o moc, vytvořit parlamentní demokracii, která znamená dělbu moci mezi moc výkonnou, zákonodárnou a soudní. Znamená to budování demokratického státu. Jenom volby nejsou cestou k této demokracii. Volby jsou pouze jedním z nástrojů, který vede k demokracii.
Mohli bychom najít na naší planetě řadu zemí, kde se konají volby, ale konají se volby manipulované, volby v pocitu strachu, volby, které neznamenají skutečnou demokracii. Skutečná demokracie znamená budování státu, nejen budování školského systému, zdravotnického systému, budování justice atd., ale také budování bezpečnostních složek státu, protože stát, aby mohl demokraticky fungovat, musí mít vybudované i své bezpečnostní síly. To znamená, že mezinárodní společenství nemůže rezignovat na žádost vlády, aby pomohlo při budování tohoto demokratického státu.
Naše účast na trénování a cvičení vojáků iráckých je právě jeden z příspěvků budování demokratického státu. My necvičíme teroristy, my cvičíme legitimní vojáky a policisty Irácké republiky. Je to příspěvek právě v boji proti terorismu, protože teroristé jsou někde cvičeni, teroristé jsou někým financováni, jsou také permanentním ohrožením nejen v Iráku, ale i pro nás samotné. Proto je i v našem bezpečnostním zájmu, abychom přispěli k tomuto budování státu v Iráku.
Je paradoxní, že právě z úst poslanců KSČM se mluví o termínu dočasný pobyt. Chci připomenout, že to bylo něco přesně opačného: dočasný pobyt, kterého se dovolávají, znamenal omezení lidských práv a svobod na našem území. Tento dočasný pobyt nikdy nebyl demokraticky projednáván v žádné demokratické zemi. Byla to jasná vůle jenom bossů v Moskvě, kteří rozhodli o tom, že se budou potlačovat dočasně, z jejich pohledu trvale, lidská práva a svobody v jednotlivých zemích střední a východní Evropy. Toto je úplně jiný mechanismus rozhodování. I to, že o tom rozhodujeme my v Poslanecké sněmovně jakožto demokraticky zvolení poslanci, potom také senátoři, je důkazem toho, že tento mandát se opírá o demokratickou jasnou vůli našich zákonodárců.
Chci poukázat ještě na jednu věc. Zdá se mi naprosto licoměrné obviňovat Spojené státy nebo Velkou Británii, že porušují mezinárodní právo. Ano, známe to z novin, známe to i z televize a dalších zdrojů informací, že došlo k tomu, že jednotlivci porušovali mezinárodní konvence, že se chovali v hrubém rozporu s těmito předpisy - ale na rozdíl od jiných států tito lidé byli okamžitě potrestáni.
***