(9.50 hodin)
(pokračuje Grebeníček)
Odvetné nebo průvodní bombardování měst a vesnic, teror proti civilnímu obyvatelstvu nevedly, alespoň to přiznává vládní návrh, k izolaci guerilly ani k zastrašení těch, kdo rozmnožují její řady.
Pro Českou republiku, pro občany, a jsem o tom pevně přesvědčen, není jedno, jakým způsobem a jakými prostředky má být dosaženo bezpečnosti, míru a stability v Iráku i v celém regionu. Efekt toho, o co usiluje vláda, může být nulový, nebo dokonce přítomnost českých vojáků může být kontraproduktivní, nezazní-li jednoznačně, že tato republika ctí Ženevské konvence, mezinárodní humanitární právo a že odsuzuje porušování tohoto práva ze strany amerických a britských vojsk. Pokud se hlásíme ke svým mezinárodním závazkům, tak na prvním místě to musí být Charta OSN a základní normy mezinárodního práva. Bylo by a je do značné míry protismyslné na jedné straně tvrdit, že přispějeme výcvikem iráckých bezpečnostních sil k bezpečnosti a stabilitě Iráku, a na druhé straně ignorovat americké protiprávní postupy, které vedou k eskalaci násilí a ke zrodu iráckého odboje.
Vyzývám předsedu vlády k odpovědnosti a žádám jej o vysvětlení postoje a o sdělení, jaký je přístup vlády k řešení krizové situace v Iráku a na Středním východě. Upřesním, oč mi jde.
Předchůdce současného premiéra expremiér Vladimír Špidla se oficiálně před rokem, přesně 31. prosince, vyjádřil, že - cituji: "Vláda nemá relevantní informace o tom, že by se Spojené státy americké a Spojené království Velké Británie a Severního Irska dopouštěly v Iráku porušování Charty OSN a Haagských a Ženevských konvencí o mezinárodním právu válečném a ochraně obětí války, civilního obyvatelstva a válečných zajatců." Premiér Špidla tehdy výslovně odmítl pro danou dobu i do budoucna vyzvat vlády Spojených států amerických a Velké Británie k tomu, aby v Iráku dodržovaly Haagské a Ženevské konvence o mezinárodním právu válečném a ochraně obětí války civilního obyvatelstva a válečných zajatců.
Dnes jsme pochopitelně poněkud dále než velmi neinformovaný Vladimír Špidla. Máme všichni dostatek informací, naposledy i o zabraňování humanitární pomoci, o odpírání lékařské pomoci a o dobíjení raněných ve zničené Fallúdže. Pokud současná vláda žádá prodloužení pobytu vojenské jednotky na území Iráku, pak se ptám předsedy vlády, čemu a za jakých podmínek bude tato jednotka pomáhat. Dochází-li k výcviku a vyzbrojování desetitisíců mužů, není nepodstatné ani to, kolik z nich se s nabytými zkušenostmi přidá na stranu odboje proti cizí vojenské přítomnosti. Bude to každý druhý, nebo jen každý pátý? Při barbarském jednání zejména americké armády lze předpokládat spíše tu pesimističtější variantu.
Z veřejně dostupných renomovaných zdrojů je zřejmé, že Irák není posledním vojenským cílem vlády Spojených států v oblasti. Při podpoře útočné politiky Spojených států amerických ze strany Severoatlantické aliance - a účast NATO i české jednotky v Iráku je takovou podporou - nebezpečně stoupá riziko nové války. Války, která bude vedena stejně barbarským a protiprávním způsobem a která v důsledku přinese další růst násilí a posílí odpor obyvatelstva islámského světa proti Spojeným státům a všem, kdo do něj vojensky zasahují zvenčí.
S takovouto perspektivou možné další války v regionu se dostává vládní záměr na prodloužení české vojenské přítomnosti v Iráku do velmi nepříznivého světla. Zcela určitě by bylo nemoudré nést spoluodpovědnost za poměry, kdy sto našich vojáků kohosi cvičí k ochraně bezpečnosti a pořádku a vedle nich sto tisíc amerických vojáků uplatňuje teroristické metody a zakázané způsoby boje, a vyvolává tak v život nová a nová hnutí odporu.
Kladu tedy otázku. Je ochoten předseda vlády vyzvat vlády Spojených států a Velké Británie k tomu, aby v Iráku dbali Ženevských konvencí o ochraně civilního obyvatelstva a civilní infrastruktury? A dále, je ochotna vláda podmínit účast naší jednotky v tzv. výcvikové misi NATO v Iráku tím, že se jí dostane od Severoatlantické aliance výslovného ujištění o tom, že všechny členské státy budou zavázány dodržovat v této zemi normy mezinárodního práva válečného a normy mezinárodního práva humanitárního a že budou respektovat postavení a kontrolní kompetence OSN, Mezinárodního červeného kříže a Červeného půlměsíce? Je vláda připravena v případě zjištění neochoty Spojených států podřídit se civilizovaným normám mezinárodního práva přesunout plánovanou částku 175 mil. Kč a personální kapacity na účely humanitární a jiné mírové pomoci Iráku nebo asijským a africkým zemím postiženým živelní katastrofou či nedostatkem potravin a dostupné lékařské péče?
Dámy a pánové, pokud jsem teď prostřednictvím předsedajícího mluvil k panu premiérovi, tak v závěru chci říci naprosto jednoznačně: Žádám vás, vážený pane premiére, o odpověď na mnou položené otázky. Vaše odpověď či odpovědi budou určující pro můj názor i následný postoj k vládním návrhům. V tuto chvíli se však s posuzovanou předlohou neztotožňuji. Samozřejmě následně jsem připraven reagovat.
Dámy a pánové, děkuji vám za pozornost. (Potlesk komunistických poslanců.)
Předseda PSP Lubomír Zaorálek: A nyní se do rozpravy hlásí předseda vlády Stanislav Gross. Pak se hlásí také ministr zahraničí. Prosím, pane premiére, máte slovo.
Předseda vlády ČR Stanislav Gross: Vážený pane předsedo Poslanecké sněmovny, paní poslankyně, páni poslanci, kolegyně a kolegové, dámy a pánové, já jsem byl před chvílí panem předsedou Grebeníčkem vyzván, abych se vyjádřil k některým otázkám, které zde položil, a také samozřejmě je nezbytné, abych se vyjádřil k obsahu toho, o čem zde před krátkou chvílí hovořil.
Myslím si, že situace je trochu složitější, než jak tady byla jednostranně prezentována. Situace v Iráku vůbec jednoduchá není a my máme dvě možnosti. Buď se můžeme tvářit, že nás ta situace nezajímá, a můžeme k tomu dávat pouze sem tam nějaká prohlášení tím či oním směrem, anebo si budeme vědomi své spoluodpovědnosti, úměrné samozřejmě možnostem a velikosti České republiky. To znamená, když hovořím o spoluodpovědnosti, tak samozřejmě má spíše symbolický charakter než nějaký strategický z hlediska vývoje v těch částech světa, které potřebují nějaký vnější zásah nebo nějaké řešení zvnějšku. Ale přesto si myslím, že povinností České republiky je netvářit se, že nás situace v Iráku nezajímá, a myslím si, že je naší povinností netvářit se tak, že Česká republika se na vývoj v této části světa bude dívat jenom prostřednictvím toho, co se odehrává v médiích. Žijeme v reálném světě a v tomto světě musíme využívat nástroje, které máme k dispozici v rámci zahraniční politiky, v rámci samozřejmě i angažovanosti Armády České republiky v rámci těch omezených možností, které má, a z tohoto pohledu se musíme snažit dělat reálnou politiku, která by po mém soudu měla sledovat dva základní cíle.
***