(15.50 hodin)
(pokračuje F. Beneš)
Vím, že to nebyla vaše vláda, která v té době spravovala naši zemi, ale vím také, že bývalý ministr Vladimír Špidla přislíbil nápravu. Takový písemný příslib z roku 1998 dokonce vlastním. Jistě si vzpomenete, že jste to byl vy, kdo navrhoval pozměňovací návrh k tisku 121 13. května roku 1997, a kterým by byla situace vyřešena. Návrh však při hlasování dne 23. května o dva hlasy neprošel.
Můj dotaz tedy zní: Vyřeší vaše ministerstvo, vážený pane ministře, tuto nespravedlnost hromadně a jak, anebo budete řešit individuálně vznesené požadavky, když už mnoho z postižených vdov zemřelo?
Ještě se omlouvám za svou indispozici, která byla způsobena tím, že jsem přiběhl z podvýboru pro bydlení. Děkuji.
Předseda PSP Lubomír Zaorálek: Prosím pana ministra Škromacha. Dalším vystupujícím bude pan poslanec Miroslav Krajíček na paní ministryni Miladu Emmerovou. Nyní má slovo ministr Zdeněk Škromach.
Místopředseda vlády a ministr práce a sociálních věcí ČR Zdeněk Škromach: Vážený pane předsedající, vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, vážený pane poslanče Beneši, situace je samozřejmě velmi složitá, není to tak jednoduché. Je pravda, že některé nepřesnosti nebo historické problémy, které vznikají obzvláště v takových systémech, jako je důchodový, při jakékoliv změně vyvolávají určitý pocit nespravedlnosti.
Podle zákona 100/1988 Sb., o sociálním zabezpečení, který nabyl účinnosti dnem 1. října 1988 a podle kterého byly přiznány důchody i v období, které zmiňujete, činila výše vdovského důchodu 60 % důchodu starobního, invalidního nebo za zásluhy let, na který by měl nárok manžel v době smrti. Podle ustanovení § 56 odst. 1 tohoto zákona ovšem platilo, že v případě současného splnění podmínek nároku na výplatu důchodu starobního, invalidního, částečného invalidního nebo za výsluhu let a na výplatu důchodu vdovského nebo sirotčího se vyplácel vyšší důchod z důchodu v plné výši a nižší ve výši jedné poloviny. Pokud však úhrn těchto důchodů přesáhl přípustnou nejvyšší výměru stanovenou pro úhrn důchodů tímto zákonem, byl podle § 56 odst. 3 tohoto zákona vdovský důchod snížen tak, aby úhrn důchodu stanovenou nejvyšší přípustnou výměru nepřesáhl. Pokud starobní nebo invalidní důchod vdovy byl vyplácen ve výši souběhového maxima, nenáležel vdovský důchod vůbec.
Omezení činilo od účinnosti zákona 100/1988 Sb., od 1. 10. 1988, 2800 Kč měsíčně. Postupně bylo podle zákona o zvyšování důchodů toto tzv. souběhové maximum zvyšováno až na částku 3700 Kč měsíčně. Konkrétně činilo toto souběhové maximum k 1. listopadu 1993 3100 Kč měsíčně, od 1. 12. 1994 3400 korun a od 1. 7. 1995 3700 korun.
Pro rozhodnutí, jakým souběhovým maximem má být důchod omezen, bylo rozhodující datum přiznání souběhového důchodu, to je, kdy vznikl nárok na výplatu druhého z důchodů, zda před účinností zákona o zvýšení důchodů, či za jeho účinnosti. Tady docházíme vlastně k tomu problému, protože zákon 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, který byl účinný vlastně od 1. ledna 1996, výši vyplácených důchodů v souběhu pevnými maximálními částkami neomezuje. Oproti předchozím právním předpisům však nároky pozůstalých žen omezil. Zpřísnil podmínky pro trvání nároku na vdovský důchod po uplynutí jednoho roku od smrti manžela a snížil o 10 % procentní výměru vdovského důchodu.
Zákon však nemůže působit zpětně, a to je zřejmě to, o čem hovoříme. Jiná situace byla určitě v letech 1996, 1997, 1998 a jiná je prakticky po deseti letech působnosti tohoto zákona. Tady bychom mohli hovořit o některých právních aspektech, retroaktivitě možných opatření apod. Pokud by ovšem mělo dojít k přehodnocení již nabytých nároků, v řadě případů by to znamenalo snížení, nebo dokonce odnětí důchodu. Taková situace vyvolává právní nejistotu a zejména by došlo k porušení jednoho ze základních principů práva, kterým je zásada zachování nároků.
Zákon o důchodovém pojištění proto obsahuje ustanovení § 70, podle něhož se důchody přiznané před 1. lednem 1996 považují za důchody podle tohoto zákona, a to ve výši, v níž náležely ke dni 31. prosince 1995 včetně zvýšení o pevnou částku. Zákon o důchodovém pojištění však neobsahuje ustanovení, které by umožňovalo, aby částka, která byla dříve omezena podle příslušných předpisů a část dní se nevyplácela, mohla být uvolněna.
Řešení problému vdovských důchodů omezených pro souběh v přímých důchodech Ministerstvo práce a sociálních věcí velice pečlivě a důkladně zvažovalo již při přípravě zákona o důchodovém pojištění v roce 1995, ale i poté dospělo k závěru, že podle nové právní úpravy nelze zpětně přehodnocovat nároky nabyté podle předchozích právních předpisů, neboť by se jednalo o nepříliš početnou skupinu vdov. Pokud by mělo být souběhové maximum zpětně zrušeno, vyvstal by tlak i na úpravu přímých důchodů, které byly kdykoliv před účinností zákona o důchodovém pojištění rovněž omezeny pevnými nebo procentními maximy. Musely by se tak řešit požadavky dalších skupin, zejména pracovníků dřívějších preferovaných pracovních kategorií, účastníků odboje, soudně a mimosoudně rehabilitovaných anebo občanů, kteří delší dobu po vzniku nároku pracovali bez pobírání důchodu. Všechny tyto důchody, starobní, invalidní a za výsluhu let, by musely být přepočteny, a to včetně valorizace důchodu přiznaného před 1. 10. 1988 a navíc by musely být ještě vypočteny z výhodnějšího průměru.
Je to opravdu velmi složitá situace, protože každé takové opatření v oblasti důchodů způsobuje další nerovnosti, další nespravedlnosti, protože samozřejmě vyžadují mimo jiné také finanční prostředky, které je do systému nutno vložit, a většinou to znamená určité změny ve prospěch někoho na úkor jiného. Takže jakékoliv opatření v této oblasti bude relativně nespravedlivé.
Ale pokud by mělo dojít k nějaké změně v této věci, tak v této době nevidím reálně možné, abychom zpětně přijímali zákon, který bude tuto záležitost měnit. Je možné samozřejmě změnit postavení v oblasti důchodu pro kteroukoliv skupinu důchodců za určitých předpokladů rovnosti, tedy práva, ale asi - (Předsedající: Pane ministře, omlouvám se, ale čas.) - asi vidím prostor k jednání o těchto věcech právě v přípravě důchodové reformy a úprav, které by měly být širší, protože si myslím, že nelze řešit jenom tento jeden problém, prakticky po deseti letech působnosti tohoto zákona.
Předseda PSP Lubomír Zaorálek: Děkuji. Prosím pana poslance Beneše, jestli chce ještě využít jedné minuty.
Poslanec František Beneš: Děkuji. Teď už naprosto klidný. Pane ministře, obracel jsem se na vás s touto žádostí proto, že vím, že v některých jiných případech jste mimořádnou formu nápravy zvolil, a také proto, že jsem si pozorně přečetl váš návrh, který tehdy o dva hlasy neprošel a který uvažoval zcela reálně, ne zpětně, i když změna zákona o důchodové reformě retroaktivitu nastolila. Víme to oba a vědí to všichni poslanci. Nechci vyvolávat takovou situaci. Vy jste tenkrát navrhoval zvednout to jednorázově na 550 korun, pokud důchod nedosahuje takové částky, ale já beru váš příslib, že budeme jednat o řešení, a jsem připraven pomoci tomu nějakým drobným návrhem na novelizaci tohoto zákona, i když vím, že na vašem úřadě mě za to nebudou mít rádi. Děkuji.
Předseda PSP Lubomír Zaorálek: Pravděpodobně pan ministr už nemusí reagovat v této chvíli. Končím tuto interpelaci pana poslance Beneše.
Dalším vystupujícím by měl být pan poslanec Miroslav Krajíček, který má v úmyslu interpelovat ministryni zdravotnictví Miladu Emmerovou. Prosím.
Poslanec Miroslav Krajíček: Děkuji, pane předsedo. Vážená paní ministryně, touto otázkou, řešením havarijní situace v Dětské fakultní nemocnici v Motole, se zabýváme už několik let. Podvýbor pro investice ve zdravotnictví vás požádal na své minulé schůzi, abyste předložila investiční záměr řešení havarijní situace dětské fakultní nemocnice Motol, který by jasně určil koncepci této nemocnice s její celorepublikovou působností a její návaznost na celorepublikovou síť.
***