(11.20 hodin)
(pokračuje Plachý)
Ale pan profesor zřejmě neslyšel v hluku zahájení mé řeči, tak tím pádem snad nebral logické argumenty v potaz. A jinak mu děkuji za to, že se zajímá…
Předseda PSP Lubomír Zaorálek: Pardon, ale tady, jak vidím, není možné slyšet to, co řečníci říkají, nakonec o tom i mluvíte. A má-li tady probíhat nějaký dialog, tak je předpoklad, abychom se navzájem slyšeli. Já prosím, abyste umožnili těm, kteří chtějí poslouchat a chtějí reagovat, aby mohli, protože jak vidím, někteří si přesedají dopředu, aby vůbec slyšeli, co tady probíhá. To je nepřijatelný stav. Já vás prosím, abyste debaty, které tady vedete o jiných tématech, ukončili a mluvili jsme o tom, co je předmětem jednání v této Sněmovně.
Prosím, pane poslanče.
Poslanec Jaroslav Plachý: Děkuji. Ještě bych chtěl poděkovat panu profesoru Jičínskému za to, že se tak hluboce zajímá o volební program Občanské demokratické strany. Kdyby ho studoval, tak by zajisté narazil na podporu rodiny jako jeden z bodů. Já, pane profesore, plním svůj volební program, já se snažím podpořit naši rodinu v době, kdy se polovina rodin rozpadá. Myslím si, že to je naprosto samozřejmé a měl by to udělat každý z nás, kdo kandidoval s bodem svého volebního programu nadepsaným - podpora rodiny.
Děkuji.
Předseda PSP Lubomír Zaorálek: Dávám slovo panu profesoru Jičínskému, pak bude mluvit pan Cyril Svoboda. Prosím, máte slovo.
Poslanec Zdeněk Jičínský: Vážený pane předsedo, kolegové, kolegyně, já jsem si vědom, že v parlamentních rozpravách se často stává, že i když se posloucháme, tak se zároveň neslyšíme, protože vycházíme zřejmě každý z jiných hodnotových hledisek, a proto racionální rozprava zřejmě není možná.
Z mého vystoupení, které bylo krátké, protože podrobněji jsem o těch věcech hovořil dříve, nemůžete zaznamenat nejmenší pochybnost o tom, že je třeba pečovat o rozvoj rodiny. Nic takového jsem neřekl. Řekl jsem jenom to, že krize rodiny není bezprostředně spojena s právní úpravou vztahu homosexuálních partnerů. A žádnou takovou přímou úměru nikdo nedovodí, protože neexistuje.
Kolega Plachý mluvil o něčem jiném. Česky se říká - jeden o koze, druhý o voze. Děkuji.
Předseda PSP Lubomír Zaorálek: Nyní je na řadě pan ministr Cyril Svoboda.
Ministr zahraničí ČR Cyril Svoboda Vážený pane předsedo, vážené kolegyně, vážení kolegové, projednáváme zákon, který podle mého názoru nesplní jeden účel, který se od něho očekává. Mnozí od tohoto zákona očekávají, že se změní pohled společnosti na tento problém. To je jedna iluze, která se tu budí, totiž že tento zákon vyřeší onen vztah společnosti k těm, kteří žijí spolu a jsou to osoby téhož pohlaví. Jako zákon o drogách nezměnil názor společnosti, tak poměrně jedna z iluzí, kterou má tento zákon vytvořit, je, že společnost změní svůj názor. Ti, kteří jsou tolerantní, tolerantní zůstanou, ti, kteří mají výhrady k tomuto řešení, tak podle mého názoru ten názor nezmění. A podle mého názoru veřejnoprávní úprava toto učinit nemůže.
Já vám řeknu důvody, které podle mého názoru jsou důležité, proč nelze tento návrh podpořit. Nelze ho podpořit z důvodů zásadních, a to proto, že veřejnoprávní úprava, které říkáme zákon o rodině, protože do něj vstupuje veřejná moc, tak tento zákon o rodině má jeden základní smysl - vytvořit pevný vztah mezi rodiči, manželi, ve jménu toho nejslabšího, co v tom vztahu je, a to jsou děti. Smyslem je vytvořit nové prostředí, ve kterém mohou vyrůstat děti. To je smysl zákonodárce. Ten nemůžeme vyvrátit argumentací, že budeme popisovat tragické vztahy v některých rodinách, rozpadlá manželství apod., protože to je výjimka, kterou zákonodárce nepředpokládá. Zákonodárce chce, aby byla ve společnosti pevná rodina, aby v této pevné rodině mohly dobře vyrůstat děti. To je smysl té právní úpravy. Všechno ostatní je zakrývání toho základního cíle, který zákon o rodině má.
Podle mého názoru jakýkoli jiný vztah je vztah, který patří do soukromého práva a nemá nic co dělat ve veřejném právu, totiž tam, kam vstupuje stát svou autoritou, že nějaký svazek registruje, eviduje a že to má mnoho dopadů, které jsou dopady stejné jako pro manželství. Proto jestliže kolega Plachý mluví o tom, že tento návrh je ohrožením rodiny, já s tím souhlasím. Je to tak. Je to můj pohled a je to pohled, který vy nemusíte sdílet, ale je to pohled vážný. Podle mne společnosti neprospěje to, že budeme věci relativizovat, ale naopak že na některých hodnotách budeme trvat.
A jestliže všichni přísaháme na to, jak je rodina důležitá, jak má být rodina pevná, jak v rodině mají dobře vychovávat děti, jak má být rodina široká, dokonce já jsem přesvědčen tom, že si máme zvykat na žití v rodině vícegenerační, totiž neopouštět staré rodiče, neodkládat je do nějakých ústavů a být schopni žíti v rodině jakožto ve společenství funkčním, tak to musíme říci vážně, že všechno, co tuto hodnotu narušuje, je něco, co nemůže mít naši podporu.
Z tohoto důvodu se tady ještě ohrazuji proti tomu, co tady bylo řečeno na adresu katolické církve a selhání nebo neselhání jednoho kněze nebo duchovního. Jenom prosím, abychom nikdy neargumentovali jedním případem jako obecným pravidlem. Žádný dvojí metr neexistuje, je jenom jeden pohled a ten pohled já sdílím, ale prosím, abychom si tady neříkali, že najdeme vždy absurdní nebo výjimečný případ, abychom zpochybňovali obecné pravidlo. Toto podle mne není nás důstojné.
Takže znovu říkám - jde o více a jde o vážnější hodnoty, než je jenom takzvaně tolerantní přístup celé společnosti, protože, znovu opakuji, rodina, má-li být naší hodnotou, nechť je tedy i v našem konání, a naše konání má být takové, že práva, o která žádají naši homosexuální spoluobčané, lze zajistit soukromoprávní cestou. Lze zajistit postavení v dědictví, lze zajistit osobu blízkou, lze zajistit právo přechodu k bytu, lze zajistit řadu práv, lze to zajistit soukromoprávní cestou. Na to není třeba vytvořit nový institut.
Zkrátka podle mne je třeba se vrátit k tomu, co jsem říkal na začátku. Společnost se nezmění tím, že tento zákon bude přijatý, ale podle mne se ublíží instituci, která nám má být nejcennější, a to je rodině. Děkuji.
Předseda PSP Lubomír Zaorálek: Slovo má pan poslanec Kvapil. - A, já se omlouvám panu poslanci Kvapilovi, ale vzhledem k tomu, že pan profesor Jičínský chce reagovat na právě pronesený příspěvek, tak bych dal ještě slovo jemu. Prosím, pane poslanče.
Poslanec Zdeněk Jičínský: Děkuji, pane předsedo, jenom krátkou poznámku k vystoupení pana ministra Svobody. S jeho argumentací o významu rodiny včetně hodnot, které by měly pojit i vícegenerační rodiny, já s tím souhlasím, nemám s tím nejmenší osobní problém, ale chci se jako právník ohradit proti jeho kategorickým tvrzením o tom, co patří do veřejného práva a co patří do práva soukromého. Prostě i to, co jsem říkal předtím, včetně Francie a řady dalších zemí, svědčí o tom, že takovéto jednoznačné určení, co patří do toho nebo do onoho oboru práva, říci nelze. Je to prostě věc orientace té nebo oné země, jak se rozhodne určité věci upravovat, a v tomto směru i v rámci kontinentálního práva, které má určité společné rysy, se to liší země od země. Takže abychom argumentovali z hlediska právního korektně.
Předseda PSP Lubomír Zaorálek: Děkuji. A nyní má slovo pan poslanec Kvapil.
Poslanec Tomáš Kvapil: Vážený pane předsedající, kolegyně a kolegové, dovolte, abych krátce reagoval na slova pana poslance Kopeckého, který zde nařkl katolickou církev z dvojího metru atd. a uváděl příklad z olomoucké arcidiecéze a postoj arcibiskupa Jana Graubnera.
***