(10.50 hodin)
(pokračuje Paroubek)
Pan poslanec Beneš z ODS se ptá, zda opravdu je nedostatek bytů. Já bych chtěl říci, že toto je nástroj, který nezavádí žádnou povinnou bytovou výstavbu. Prostě obce, družstva buďto budou cítit poptávku a buďto ji občané budou vyvíjet a bude se stavět, anebo se stavět nebude! To je přece jednoduché. Pokud hovoříte o těch číslech, pane poslanče, já bych chtěl říci, že je potřeba vzít v úvahu nejen čísla o takzvaně volných bytech, ale také další čísla - o stáří bytů, o kategorii bytů a také o ploše na jednoho obyvatele. Ve všech těchto parametrech zaostáváme za západoevropskými zeměmi. Mohl bych tady unavovat čísly, srovnávat například s Německem, s Rakouskem. Nebudu tak činit. Věřím, pane poslanče, že to také znáte.
Pokud hovoříte o deregulaci, chtěl bych říci, že připravujeme zákon o nájemném. Věcný návrh zákona bude předložen v jarních měsících do jednání. Určitě tuto záležitost reflektujeme. Samozřejmě za předpokladu, že budou vytvořeny podmínky ve státním rozpočtu pro to, aby byl pro ty občany, kteří se dostanou do situace sociálně nepříznivé v důsledku nárůstu nájemného, vytvořen prostor pro poskytování příspěvku na nájemné. To je condicio sine qua non aspoň pro tohoto ministra na Ministerstvu pro místní rozvoj.
Paní poslankyně Vlčková hovořila o tom, že tento zákon ji zklamal svým pojetím. Já si myslím, že se musíme pohybovat v určité realistické rovině. Prostě tento zákon dává možnost podílet se na výstavbě bytů určitým vrstvám obyvatel, které nespadají ani do kategorie sociálního bydlení a které nedosáhnou ani na hypoteční financování. Z tohoto hlediska si myslím, že je to posun. A také si myslím, že paní poslankyně Vlčková - a já ji považuji za odbornici v této oblasti - určitě ještě přehodnotí názor. Chtěl bych zdůraznit, že právě tento zákon se přibližuje její představě o revolvingovém charakteru financování příjmů Státního fondu rozvoje bydlení, protože půjčky, které tvoří podstatnou část této podpory, jsou zdrojem příštích období tohoto fondu. Pokud jde o ta čísla, o kterých hovořila, myslím si, že v tomto zákoně jsou zakotvena procenta a z těch je potřeba vycházet. Z těchto procent je potřeba vycházet i při stanovení částek do budoucna. Život se bude určitě vyvíjet v průběhu příštích deseti, patnácti, dvaceti let a určitě si to vyžádá, aby se ty částky postupně navyšovaly, jak té participace těch občanů formou splácení jejich podílu přímého, tak třeba i pokud jde o půjčku.
Dámy a pánové, já myslím, že jsem zodpověděl všechny podstatné připomínky. Ještě bych chtěl říci poslankyni Horníkové ty věci, které jsem si nechal na konec. Pokud jde o tyto družstevní byty, je předpoklad, že je lze po dvaceti letech převést do vlastnictví. Ano, lze je převádět podle § 230 obchodního zákoníku, kdy člen družstva má volnou dispozici s byty. Pokud jde o kondominium, o kterém paní poslankyně hovořila, je to typ vlastnického bydlení. Četla zřejmě poněkud jiné usnesení OSN, tak jak na to tady upozornil pan poslanec Snítilý.
Dámy a pánové, děkuji za pozornost a věřím, že se rozhodnete v hlasování dobře.
Místopředsedkyně PSP Jitka Kupčová: Děkuji panu ministrovi. Nyní udílím slovo zpravodaji panu poslanci Radku Martínkovi.
Poslanec Radko Martínek: Vážené kolegyně a kolegové, myslím si, že projednávání tohoto zákona nikoho nezklamalo, protože je to jeden ze zákonů, který se dotýká každého z nás, a ve své podstatě jsme všichni méně či více podjati, pokud se zabýváme otázkou bydlení. Ukázalo se to i na diskusi, kdy jsme do diskuse o družstevním bydlení a podpoře družstevního bydlení zanesli veškeré souvislosti a problémy spojené s bydlením v tomto státě.
Protože pan kolega Kvapil tady paní kolegyni udělal školení o tom, jaké jsou formy vlastnictví bytů, tak já se k tomu vracet nebudu, ale chtěl bych připomenout dvě věci, které jsou docela podstatné.
Za prvé. Když se zabýváme bydlením a tím, kdo a jak a za jakých podmínek si může pořídit nový byt, tak to, co se ukazuje jako takzvaně složité věci, je ve své podstatě ve skutečnosti docela jednoduché. Ta jednoduchost spočívá v tom, že zde platí rovnice. Ta rovnice má na jedné straně náklady na výstavbu bytů, na druhé straně má reálnou životní úroveň, respektive schopnosti přijímatele toho bytu ty náklady pokrýt. Pokud se všechno rovná, pak je vše v pořádku. Pokud se nerovná, tak buďto se byty nestavějí, nebo pokud chceme, aby se byty stavěly, musí to někdo dorovnat. Tato situace je běžná v celé Evropě a v celé Evropě existuje systém podpor státu, který se v určité škále snaží tuto záležitost řešit.
Druhá otázka je: Je správné, že obyvatelé šetří, že si spoří na bydlení, že dlouhodobě splácejí povinnosti spojené s pořízením bytu? Zase si na to můžeme odpovědět, a myslím si, že odpověď je jasná. Je to správné. Z tohoto druhého důvodu všechny evropské státy podporují spoření, podporují bydlení, ať už zlepšením úvěrových podmínek nebo poskytnutím různých forem dotací.
Problém je, že struktura a vějíř společnosti a její příjmy jsou poměrně rozsáhlé, a proto také ten vějíř je následován i různými podmínkami. Proto existuje vlastnické bydlení. Proto existuje družstevní bydlení. Proto existuje nájemní bydlení. A proto existují podpory pro bezdomovce a pro lidi v těžké sociální nebo zdravotní situaci. Myslím si, že my tady nevynalezneme nic jiného a měli bychom se v podstatě orientovat na to, co je ve světě ověřené a co reálně existuje. Družstevní bydlení mezi takové formy bezesporu patří.
A nyní k tomu, jak proběhla diskuse a co nás čeká. Podle mých záznamů z těch, kteří diskutovali, návrhy, pokud se týká usnesení, přednesli dva. Jeden paní kolegyně Horníková, prosím, aby mě nyní, jestli je to možné, poslouchala a aby eventuálně korigovala to, co budu teď říkat. Pokud mé záznamy jsou správné, tak paní kolegyně Horníková navrhovala za prvé hlasovat o zamítnutí. Pokud neprojde hlasování o zamítnutí, navrhuje hlasovat o vrácení zpátky k přepracování. Pokud neprojde ani tento návrh, tak po přikázání tohoto zákona výborům navrhuje prodloužení doby o dvacet dnů.
Pak pan kolega Vávra - ale tam si upřímně řečeno nejsem jist, co navrhoval - navrhoval určitě přerušení projednávání tohoto zákona, to bylo zcela zřejmé. Ale nebylo zcela zřejmé do kdy. Hovořil tam o různých aspektech. Já bych ho tedy poprosil, aby nám před hlasováním upřesnil, do jaké doby to míní přerušit.
Já bych chtěl jenom na závěr, abych pak už nemusel zdržovat, říci své stanovisko k uvedeným návrhům. Jsem pro to, aby návrhy zákona byly postoupeny do druhého čtení. Jsem tedy proti zamítnutí, vrácení k přepracování a jsem také proti prodloužení doby o dvacet dnů, a to z toho důvodu, že příští možný termín, kdy se sejdeme nad tímto zákonem, je až v únoru. Myslím si, že není důvod se domnívat, že by Sněmovna v prosinci a v lednu nemusela pracovat.
Prosím, pane kolego, jestli byste upřesnil svůj návrh.
Místopředsedkyně PSP Jitka Kupčová: Prosím, pan poslanec Vávra upřesní svůj návrh.
Poslanec Eduard Vávra: Děkuji. Já jsem nedal žádný pevný termín, dal jsem termín tím, že jsem řekl "do předložení návrhu zákona toho druhého principu". To znamená na nečlenském principu, který by měl být, jak říká pan ministr, příští rok na jaře. To znamená, že je to omezené tím jarem.
Místopředsedkyně PSP Jitka Kupčová: Já se domnívám, pane poslanče, že by to přece jenom chtělo přesnějším způsobem určit dobu.
Poslanec Eduard Vávra: Dobře. Takže to určuji "k 1. březnu 2005". Dále bych doporučoval, aby hlasování o mém návrhu bylo před hlasováním o prodloužení na 20 dnů.
Místopředsedkyně PSP Jitka Kupčová: Pan zpravodaj.
Poslanec Radko Martínek: Paní místopředsedkyně, v tom případě vám navrhuji, abychom dříve hlasovali o zamítnutí, pak o vrácení k přepracování a pak o návrhu pana kolegy Vávry, to znamená přerušení projednávání do termínu březen 2005, a potom teprve o přikázání a prodloužení doby.
***