(14.50 hodin)
(pokračuje Šeich)
A jestli tyto precedenty v českém politickém boji nepovažuje za nebezpečné zvláště pro svou vlastní sociální demokracii, protože jediné prokazatelné spojení zločinu a politiky se ukázalo při odsouzení ministra financí sociální demokracie a jeho poradkyně?
Takže možná to jsou otázky zajímavé, které by pana předsedu vlády měly vést k zamyšlení, jestli je tento způsob politického boje v českém politickém prostředí - jako země Evropské unie - standardní.
Předseda PSP Lubomír Zaorálek: Jako další požádám paní poslankyni Lucii Talmanovou. Připraví se pan poslanec Zdeněk Maršíček.
Poslankyně Lucie Talmanová: Vážený pane předsedo, vážený pane - nepřítomný - premiére, dámy a pánové, v úterý 2. listopadu v odpoledních hodinách zaslala ministryně zdravotnictví České republiky fax, kterým varovala hejtmany všech krajů před možným biochemickým útokem v nemocnicích. Tento fax měl civilní charakter, i když formulář byl vybaven označením "Ministerstvo zdravotnictví České republiky, krizový fax". Nepocházel však od orgánů krizového řízení, nebyla v něm definována opatření a při možnostech moderních komunikačních technologií nemohli v podstatě hejtmani ani ověřit, zda se nejedná například o provokaci.
Přes všechny závažné nedostatky v postupu ministryně zdravotnictví, kraje reagovaly zcela v souladu s pravidly krizového řízení. O to více je šokující fakt, že o opomenutí tohoto takzvaného biochemického nebezpečí se dozvěděli z internetu a televize. Celá pro bezpečnost občanů závažná situace se díky amatérskému postupu paní ministryně stala nedůstojnou fraškou a následná reakce hejtmanů byla tedy více než oprávněná.
Vážený pane premiére, dovolte mi položit vám následující otázky:
Otázka první: Kdo vyhodnotil, že varování nebo hrozba je biochemickým útokem nebo biochemickým nebezpečím, v jakém zákonu má definice a výraz "biochemické nebezpečí" oporu? Kdo vyhodnotil, že toto varování, tato takzvaná biochemická hrozba, má vyvolat pouze preventivní opatření?
Otázka druhá: Jaká byla v tomto případě koordinace mezi Ministerstvem zdravotnictví a Policií České republiky, respektive Ministerstvem vnitra?
Otázka třetí: Kdo zodpovídal za informovanost krajů o zadržení pachatele?
Otázka poslední, čtvrtá: Jaká opatření učiníte jako premiér české vlády, aby v žádném dalším podobném případě nedošlo k žádnému dalšímu podobnému fatálnímu selhání ministra?
Děkuji. (Poslanci ODS tleskají.)
Předseda PSP Lubomír Zaorálek: Prosím pana poslance Zdeňka Maršíčka. Připraví se Vlastimil Tlustý.
Poslanec Zdeněk Maršíček: Vážený pane předsedo, vážený pane premiére, před volbami do krajů a Senátu byl veřejnosti postoupen dokument Zpráva Bezpečnostní informační služby, který obviňuje legální parlamentní KSČM ze spiknutí s cílem zlikvidovat demokratické zřízení, a že také k tomu účelu potají finančně podporuje některé extremistické levicové organizace. Jde o obvinění parlamentní strany, která ctí Ústavu České republiky a parlamentní demokracii, se záměrem vyvolat proti KSČM společenskou hysterii. Ještě horší však je, že tyto metody uplatňuje vládou kontrolovaná Bezpečnostní informační služba, která má za povinnost zabezpečit bezpečnost našich občanů, jejich ústavní práva a svobody. Jsou známy případy, kdy Bezpečnostní informační služba na podobné provokace reagovala bleskově. Nyní však mlčí. Tvrdím, že je to proto, že jde o Komunistickou stranu Čech a Moravy. Z toho vyplývá, že se Bezpečnostní informační služba plně zapojila do politického předvolebního boje se záměrem poškodit jednu parlamentní stranu, která reprezentuje voličské hlasy zhruba milionu občanů, a to je nepřípustné.
Za naprosté selhání vedení Bezpečnostní informační služby považuji rovněž prosakování jejích utajovaných dokumentů do veřejnosti a možnost zneužívat je proti parlamentní straně. Zdá se, že míra politizace činnosti v Bezpečnostní informační službě už přesáhla únosnou hranici a začíná převažovat nad odborným profesionálním přístupem.
Sám již několik let sleduji koncept extremismu v České republice, jak ho vytváří Bezpečnostní informační služba, a dodávám, že je velmi velice nebezpečný. Jde o situace, kdy jsou jako extremisté označováni už i aktivisté nebo bojovníci za lidská práva, životní prostředí apod. Jsou označováni extremisty jenom proto, že legitimní aktéři a politici v této oblasti selhávají.
Ptám se vás tedy, pane premiére, za prvé: Jednala Bezpečnostní informační služba na pokyn vlády, když se otevřeně zapojila do tohoto předvolebního boje? Pokud ne, jak zajistíte, aby se podobné praktiky v budoucnu již neopakovaly? (Předsedající upozorňuje řečníka na čas.) Za druhé: Vyšetříte průnik utajovaných materiálů na veřejnost a jaké přijmete opatření?
Děkuji za písemnou odpověď.
Předseda PSP Lubomír Zaorálek: Další pořadí má pan poslanec Vlastimil Tlustý. Připraví se pan poslanec Jozef Kochan. Poslance Tlustého tady nevidím, a opravdu tady, zdá se ani, není. Takže podle jednacího řádu, kdo není přítomen ve chvíli, kdy je mu uděleno slovo, ztrácí pořadí a přihláška propadá.
Dalším je pan poslanec Jozef Kochan, připraví se pan poslanec Walter Bartoš.
Poslanec Jozef Kochan: Vážený pane předsedo, vážení přítomní, dámy a pánové, vážený pane - nepřítomný - premiére. Včera v Poslanecké sněmovně v plamenném projevu ve vystoupení vašich dvou ministrů, pana ministra Sobotky a Škromacha, zazněla tvrdá obvinění, že ODS chce znárodnit privatizovaná zdravotnická zařízení. Ani ne za dvě hodiny poté paní ministryně Emmerová představila návrh novely zákona o veřejných neziskových ústavních zdravotnických zařízeních. Kromě toho, že tento návrh má vážné právní a rozpočtové nedostatky se píše v § k 19 toto - cituji: Vlastníci původních zařízení, pokud jsou jimi obce, města atd., jsou povinni - podtrhuji "povinni" - zajistit jejich zánik a převedení na právního nástupce. Konec citace.
Jednoduše řečeno, jde o vyvlastnění majetku a porušení ústavního práva na nedotknutelnost vlastnictví. Já jsem přesvědčen, že dalším krokem bude znárodnění, ale doufám, že žijeme v reálném světě a že se to nestane.
Moje otázka, pane premiére, zní: Jak to vlastně myslíte s rušením privatizací zdravotnických zařízení a vůbec se zdravotnictvím. Myslím si, že to není upřímné. (Poslanci ODS tleskají.)
Předseda PSP Lubomír Zaorálek: Další je pan poslanec Walter Bartoš. Připraví se Petr Nečas.
Poslanec Walter Bartoš: Vážený pane předsedo Poslanecké sněmovny, vážená vládo, dámy a pánové, já nebudu dnes přednášet svou interpelaci, neboť cílem mé interpelace není dostat od nějakého úředníka elaborát, který pan ministr do měsíci podepíše, ale chtěl jsem vyzkoušet pana ministerského předsedu z konkrétní problematiky vysokoškolského vzdělávání, neboť je předsedou vlády, která deklarovala, že vzdělání je její prioritou. Udělám to příště, doufám, že pan předseda se nebude vyhýbat svým ústavním povinnostem, že příště zde bude a odpoví na dotazy.
Předseda PSP Lubomír Zaorálek: Žádám pana poslance Petra Nečase, aby se ujal slova. Měl by dvakrát dvě minuty. Takže nejdříve ty první.
Poslanec Petr Nečas: Vážený pane - nepřítomný - premiére, po čtyři roky jste působil jako ministr vnitra vlády České republiky, a nesete tedy zásadní odpovědnost za současný stav resortu i za současný stav policie a všech složek Ministerstva vnitra. Je také známo podle otevřených zdrojů, a vy jste to několikrát v médiích nepopřel a potvrdil, že jste měl velmi blízko k některým představitelům, bývalým představitelům, Národního bezpečnostního úřadu, např. k jeho bývalému řediteli panu Kadlecovi, který v současné době působí jako generální ředitel stoprocentně vlastněné akciové společnosti ČEPRO.
***