(12.00 hodin)
(pokračuje Martínek)
Což se stalo o několik dní později, a právě proto, byť jsme tento pozměňovací návrh měli už připravený ve výboru, tak jsme jej odložili a čekali jsme na to, jestli pan prezident nový školský zákon podepíše, či nikoliv, což tedy učinil. Proto můj pozměňovací návrh není nic jiného, než že je vlastně vyměněný text starého školského zákona za nový školský zákon v novém znění. Přijetím tohoto pozměňovacího návrhu se tedy vládní návrh stává aktuálním v současné podobě a v současném platném právním stavu, v jakém se v současné době nacházíme. To je k mému pozměňovacímu návrhu.
Já bych si ovšem dovolil využít alespoň na chvilku obecné rozpravy k jedné věci, která je poměrně vážná, a myslím si, že na ni tady upozornil už kolega Šustr. Jednak bych chtěl poprosit pana kolegu Bratského, jestli by nezvážil svůj návrh, protože kdyby náhodou návrh byl přijat, není ten návrh o ničem jiném, než že v příštím roce kraje se nedočkají žádného dalšího navýšení daňových příjmů. Ať už to bude ze školství, nebo bez školství. A to si myslím, že by dobré nebylo.
Vládní návrh, který máme před sebou, má několik dobrých věcí, které podle mého názoru jsou správné a které svým způsobem odpovídají na kritiky některých těch, kteří jsou protivníky zákona. Jedna z hlavních věcí, které se tomuto zákonu vyčítají, je myšlenka, kterou bych asi shrnul ve větě: My jim převedeme peníze, kdo ví, co s nimi udělají, a nedají je rozhodně na to, na co patří. Já bych vás chtěl, vážené kolegyně a kolegové poprosit o to, abyste ke svým kolegům, kteří sedí v krajských zastupitelstvech, přistupovali jako sami k sobě. Není totiž vůbec žádný rozdíl mezi tím, jak se chová tento ctihodný sbor a jak se chová zastupitelstvo příslušného kraje, a není proto také žádného důvodu se domnívat, že by zastupitelstvo se chovalo jinak, jak se chová Poslanecká sněmovna za celou republiku. Tudíž podle mého názoru zastupitelstva jednotlivých krajů nejsou ani o nic méně, ale ani o nic více zodpovědna, jako jsme my jako poslanci ústředního parlamentu.
Přerozdělení daní samozřejmě je vždycky věc problematická, která má své odpůrce a příznivce, a upřímně řečeno, není nikdy správná doba na to, aby tento návrh byl předložen. Nicméně do určité míry se domnívám, že je snad dobře, že ve třetím čtení o tomto zákonu nebudeme hlasovat před volbami, které proběhnou v pátek a v sobotu, ale budeme o něm hlasovat až po skončení těchto voleb.
Jenom bych si už teď dovolil apelovat na kolegy poslance, aby souhlasili při další schůzi Poslanecké sněmovny, aby třetí čtení tohoto návrhu zákona mohlo probíhat hned první den příští schůze Poslanecké sněmovny, tak aby znovu bylo reálné stihnout ještě všechny procesy tak, aby od 1. ledna příštího roku platil, a to v jakékoli podobě, na jaké se usnese Poslanecká sněmovna, pokud návrh přijme a pokud ho schválí Senát a podepíše prezident.
Já bych, vážené kolegyně a kolegové, chtěl říci ještě jednu věc k obavám, které různí lidé mají. Já jsem samozřejmě za dobu, co kolem krajů pracuji, na jejich zřízení a fungování, tak jsem se s tím setkal mnohokrát. Je zajímavou vlastností, která je pro nás v podstatě typická, že věci, na které nadáváme, se v okamžiku, kdy se mění, pro nás stanou modlou, se kterou se nechceme rozloučit, a obdobně je to i v tomto případě. Zažil jsem tak hovory s galeristy, zažil jsem tak hovory, které se týkaly peněz v sociální oblasti, zažil jsem hovory s kolegy starosty z malých vesnic, kteří se také domnívali, že peníze kraj zašantročí. Schválně jsem si nechal udělat statistiku, jak se nakládalo s těmi penězi, které jsme doposud na kraje poslali ve formě daňového určení. Musím vám, vážené kolegyně a kolegové, říci, že se s nimi nestalo nic zásadního. Jsou v podstatě používány na ty věci, na které byly určeny.
Nespornou výhodou vládního návrhu je však jedna věc. On rozděluje v konečném znění, a my budeme v konečném znění schvalovat jednotlivé koeficienty a konkrétní peníze pro konkrétní kraje, ale tak jak je návrh připraven, zahrnuje vlastně jednotlivé sféry života a my vlastně v okamžiku, kdy převádíme peníze, všem říkáme, na co vlastně jsou tyto peníze převáděny, a tento systém totiž umožňuje i po několika letech zjistit, kolik kraj na určitou činnost dostal přidělené peníze a kam tyto peníze reálně dává. A to si myslím, že je jedna velká výhoda, která i těm, kteří si myslí, že by je snad kraj zašantročil, mohla pomoci tento návrh podpořit a přispět k tomu, aby tento návrh platil.
Velmi bych prosil všechny, kteří tomuhle nevěří, aby si velmi dobře rozmysleli a aby se podívali na trend loňského a letošního roku, jestli tím, že zablokují finanční prostředky na státě, nakonec těm, kterým pomoci chtějí, spíše neublíží než přispějí.
Vážené kolegyně a kolegové, myslím si, že ve třetím čtení rozhodneme o tom, jestli kraje budou moci samostatně hospodařit, a já jsem přesvědčen, že to nutně potřebují, protože pokud nebudou mít vlastní peníze, nebudou mít možnost s nimi sami hospodařit, nebudou také moci projevit svou hospodárnost tak, jak to ostatně zcela evidentně a prokazatelně už v této chvíli ukazují obce, které se svými vlastními penězi dokážou v drtivé většině ze 6 400 případů pracovat velmi dobře, velmi efektivně a velmi rozumně. Nemyslím si, že by kraje byly v něčem rozdílné.
Na závěr, vážené kolegyně a kolegové, mi dovolte, abych touto cestou v předvečer voleb poděkoval všem členům krajských zastupitelstev, kteří v podstatě odcházejí, poděkoval jim za práci, kterou vykonali. Myslím si, že udělali mnohé. Samozřejmě, jak jde život, i v tomto případě se jim něco povedlo více nebo lépe a něco hůře, ale nicméně si myslím, že musíme jejich práci ocenit, a chtěl bych novým popřát, aby pracovali ještě lépe a měli lepší výsledky.
Děkuji za pozornost.
Místopředsedkyně PSP Jitka Kupčová: Děkuji. Nyní vystoupí pan poslanec Petr Braný, připraví se pan poslanec Václav Mencl. Vidím další přihlášku do obecné rozpravy, a to pana poslance Waltra Bartoše.
Poslanec Petr Braný: Vážená paní místopředsedkyně, vážené kolegyně a kolegové, já bych si nedovolil, byť jsem byl tři roky krajským zastupitelem, návrh tohoto sněmovního tisku spojovat s jejich kvalitou práce, ale budiž, ono je možné vše. Jak se říká, vše se vším souvisí.
Ale proč jsem se přihlásil do diskuse. Vnímám tento problém jako problém systémový. Jako předseda podvýboru pro finanční hospodaření územních samospráv už jsem v prvém čtení uvedl, že projednávaný návrh oproti roku 2003 se zhoršil, a uváděl jsem v čem. K diskusi se nechci vracet, ale též platí i teď pro druhé čtení, že nevidím, že by se vláda z materiálu v roce 2003, té diskuse kolem toho, nějakým zásadnějším způsobem poučila.
Kolega Šustr zde hovořil velmi zapáleně o odborné debatě, která tady probíhá. Já si nemyslím, že to je odborná debata; někdo redukuje odbornou debatu na to, když použije jedno cizí slovo, a už je to odborná debata. Já totiž vidím odbornou debatu tehdy, debatuje-li se nad systémovou změnou nebo nad celým systémem. Tady v tom vím, že někteří kolegové hledali pracně nějaký systém, nějakou logiku, ale ona se velmi těžce nachází. Když vezmete jeden návrh, proč ne střední školy vyjmout, co základní školy, co lesy, finance atd.
***