(9.50 hodin)
(pokračuje Laštůvka)
Opakuji - i když jsme v globálním světě a dotýkají se nás události v Afghánistánu, v Iráku, tak pro nás je rozhodující především vyřešit situaci na Balkáně. A že je tam co řešit, o tom nemůže být nejmenších pochyb. Pět let po bombardování Jugoslávie, jehož jsme se zúčastnili dva měsíce po našem vstupu do Severoatlantické aliance, stojí Evropa před vážnou výzvou, před vážnou debatou, které se nezbytně musíme zúčastnit, a to je budoucí statut Kosova. Myslím si, že to je téma, které je před námi v příštím roce.
Chtěl bych na tomto místě zdůraznit, že bychom neměli připustit a nesmíme připustit, aby rozhodnutí, aby pozice, s kterou Česká republika bude při zahraničněpolitických jednáních a debatách v unii a v alianci k tomuto tématu vystupovat, aby tento postoj České republiky byl vytvářen v Černíně nebo pouze kdekoliv v exekutivě. Myslím si, že tato debata musí být vedena v Poslanecké sněmovně a musí to být především politická debata.
My jsme se tehdy zavázali k tomu, že Kosovo je součástí Jugoslávie, resp. Srbska a Černé Hory, podporovali jsme tento postoj. Dneska je ta debata daleko komplikovanější, podporovali jsme multietnické Kosovo. Hovořit dneska o multietnicitě Kosova se mi zdá být samozřejmě velmi obtížné, ale my k tomu jen přihlížíme. Kde jsou ty statisíce Srbů, kteří byli stejně jako předtím Albánci z Kosova vyhnáni? Mezinárodní společenství této situaci přihlíží. Na jaře tohoto roku jsme byli svědky velmi nebezpečných jevů v Kosovu, drancování, zabíjení, zapalování klášterů, kostelů, jsme svědky toho, že srbské etnikum se v Kosovu nadále nemůže pohybovat svobodně a volně. A to je důvod, proč Česká republika musí být právě v tomto prostoru, a to prioritně. Teprve potom můžeme být v Afghánistánu a teprve potom v Iráku.
Hovoříme-li o nákladech a našich možnostech, tak bych chtěl připomenout, že naše účast v irácké operaci, resp. v tom, co předcházelo v Kuvajtu, kde jsme dělali dramatické křoví tomu, abychom zdůraznili nebezpečí ohrožení zbraněmi hromadného ničení, které, jak se ukázalo, nebyly, nás stála hodně. Myslím si, že takovýchto chyb bychom se už víckrát dopouštět neměli a měli bychom být v souladu s tím, co říkal i kolega Nečas, velmi opatrní a pozorní k tomu, kde a v jakém rozsahu a proč se angažujeme. Do jaké míry argumenty a informace, na základě nichž se rozhodujeme, jsou pravdivé, nebo vymyšlené a lživé. Takovéhoto omylu bychom se i z těchto důvodů, nejenom zahraničněpolitických, ale i ekonomických, neměli vícekrát dopustit.
Závěrem k dokumentu, který máme schvalovat. Můj názor, a je to i názor zahraničního výboru, je ten, že bychom tento dokument měli schválit jako celý, byť vnímám apel, který vyslovil kolega Nečas, že naše možnosti jsou omezené. Myslím si, že rozsah naší účasti, naší angažovanosti v roce 2005, který je obsažen v dokumentu, který máme před sebou, je adekvátní našim současným možnostem, a myslím si, že bychom ho měli přijmout jako celek.
V případě, že budeme chtít k tomu přistupovat selektivně, opět zdůrazňuji - myslím si, že naší absolutní prioritou je účast České republiky na Balkáně a v Kosovu.
Děkuji vám za pozornost.
Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji, pane poslanče. Hlásí se pan poslanec Václav Exner.
Chtěl bych říci, že padl-li návrh na to, aby se hlasovalo po částech, je třeba tomu návrhu samozřejmě vyhovět, protože tak zní naše vnitřní předpisy.
Slovo má Václav Exner.
Poslanec Václav Exner: Pane místopředsedo, členové vlády, dámy a pánové, dovolte mi, abych se vyjádřil k některým problémovým částem předkládaného návrhu, tak jak se odrážejí v předkládací zprávě pro Poslaneckou sněmovnu Parlamentu České republiky.
Naprosto správně bylo v posledních projevech právě přednesených připomenuto, že problematika Kosova není tak jednoduchá, abychom bez velké diskuse souhlasili s tím, že je potřeba tam naše další rozsáhlejší angažovanost. Je to pravda. Je to pět a půl roku po tom, co v Kosovu a Metochii, jak se správně tato srbská provincie nazývá, došlo k obsazení a nastal tam okupační statut, který do současné doby trvá.
Při jednání zahraničního výboru jsme se dověděli, že Kosovo je pro nás dlouhodobou prioritou. Souhlasím plně s tím, že ale nebylo zcela objasněno, aspoň ne ze strany předkladatelů, o jakou konkrétní prioritu, o jaký konkrétní cíl nám právě v Kosovu jde. Myslím si, že by bylo potřeba, aby předkladatelé - ať už pan ministr zahraničí nebo pan ministr obrany - vyjasnili, jaký cíl v Kosovu sledujeme, jasně, co tam podporujeme, o jaké konečné řešení tam usilujeme, o jaké úkoly tam usilujeme bezprostředně. Za jakých podmínek bude možné, aby okupační síly včetně našich vojáků opustily tento prostor. Jaký předpokládáme budoucí statut Kosova.
Plně souhlasím s tím, co řekl pan poslanec Nečas, že by bylo dobře, aby naši vojáci, ale zřejmě také naši politici dělali svou práci pořádně a důkladně, ale právě bych potřeboval vysvětlit, co to konkrétně znamená, jaké jsou konkrétní úkoly jednotlivých misí, ke kterým se hlásíme. Vždyť konkrétně v Kosovu a v celé oblasti západního Balkánu se konstatuje, že jde o oblast s problémy, s mimořádně rozšířenou korupcí, ilegálním obchodem a organizovaným zločinem, především pašováním zbraní, drog a obchodem s lidmi. A to je prosím po více než pětiletém působení okupačních, případně patronátních vojsk na této oblasti.
Myslím si, že také vyžaduje určité vysvětlení, že zamýšlené další působení a očekávané změny ve struktuře mnohonárodních sil v Severoatlantické alianci v Kosovu budou zaměřeny na posílení specializací pro zvládání pouličních nepokojů a posílení zpravodajských kapacit. Tady přece jde o policejní úkoly a není mi úplně jasné, jestli posílená kapacita našich vojáků zvláště ve druhém pololetí příštího roku, kdy se máme podílet na velitelských funkcích v rámci Kosova, má také vést k tréninku na zvládání pouličních demonstrací případně u nás.
Důvodová zpráva konstatuje, že univerzální řešení problému západního Balkánu neexistuje. To mě skutečně překvapuje, minimálně pokud máme na mysli dlouhodobé uspořádání, protože nepochybně univerzální řešení problému západního Balkánu jako všech problémů ve světě by mělo vycházet z mezinárodního práva a dosažení statutu normálních států žijících ve vzájemné spolupráci. Proč se domníváme, že univerzální řešení problému neexistuje, a vyplývá z toho snad, že počítáme, že problémy na Balkáně jsou trvalé a že naše angažovanost tam bude víceméně stálá?
Podobně cílem v Afghánistánu podle předkladatelské zprávy, důvodové zprávy k předloženému tisku, je vytvoření funkčního státu. I když se podařilo zorganizovat volby v Afghánistánu, o kterých však existuje celá řada pochybností, a při poměrně vysoké účasti bylo dosaženo zvolení stávajícího prezidenta budoucím prezidentem, přesto se domnívám, že v Afghánistánu je jasné, že cíl vytvoření funkčního státu se snažíme dosáhnout zvnějšku a že se zatím nedaří vnitřní uspořádání Afghánistánu zajistit tak, aby budoucí vývoj byl právě zajištěn vnitřními silami.
Při jednání jsme se také dověděli, že ISAF jednotky v Afghánistánu jsou prioritou číslo jedna pro celou Severoatlantickou alianci. Je to zcela zřejmě proto, že velení silám ISAF je první mimoevropskou operací Severoatlantické aliance a my se snažíme aspoň minimálním kontingentem se stát členskou zemí, která se zúčastní všech podobných akcí. Myslím si ale, že to, co konstatuje důvodová zpráva, že se potvrzuje schopnost plnit rozhodnutí učiněné na pražském summitu na podzim 2002, a sice působit bez geografického omezení v místech, odkud pramení současné hrozby, je problematické tvrzení, které by nemělo být automaticky bráno jako rozhodující záležitost, že NATO může být nasazeno, kdekoliv se rozhodne, že je to spojeno s jeho ohrožením.
***