(18.00 hodin)
(pokračuje Páralová)
Zmíněná konkurenční ustanovení směřují odkazem označeným k vyhlášce 11/1969 Sb., kterou byla vyhlášena smlouva mezi vládou tehdejší Československé socialistické republiky a bývalého Svazu sovětských socialistických republik o podmínkách dočasného pobytu sovětských vojsk na území Československé socialistické republiky. Předkladatelé tak učinili i přesto, že jsou přesvědčeni o nadbytečnosti pravidla o konkurenci nároků, neboť v praxi k faktickému naplnění ustanovení o náhradě škody obsaženému v uvedené smlouvě vůbec nedošlo.
Ve svém stanovisku vláda téměř doslovně opakuje námitky, které vznesla již při projednávání předchozího, analogického návrhu. Vláda tak sice prokazuje zručnost při využívání výpočetní techniky, když si dokáže ušetřit práci přetažením rozsáhlého textu z dřívějšího materiálu do nového stanoviska, samotný obsah jejího stanoviska však ve vztahu ke znění nyní předkládaného návrhu působí neadekvátně. Na mysli mám především první bod stanoviska, ve kterém vláda připomíná zmíněnou smlouvu, a tedy možnost, že v některých případech již bylo odškodnění poskytnuto. Nezbývá mi proto, než zopakovat, že uvedená otázka je v tisku 672 věcně řešena ustanoveními o konkurenci nároků, o nichž jsem hovořila.
Jak jsem již rovněž upozornila, konkrétní odkaz směřuje přímo právě ke zmíněné smlouvě. Vláda se tedy dobývá do otevřených dveří, když se zabývá problémem, který neexistuje, resp. který je v předkládaném návrhu legislativně vyřešen.
Otázka hodnoty nároku stejně jako procesní úprava budou jistě předmětem diskuse. Pokud jde o určení pravomoci a věcné příslušnosti, pak neexistuje důvod, proč by aplikace neměla být opět svěřena České správě sociálního zabezpečení. Pro každý správní orgán představuje rozšíření agendy určitou zátěž. Lze proto pochopit, že se Česká správa sociálního zabezpečení a hlavně pak její ředitel Ing. Hojteker této agendě velice brání. Jeho argumenty jsou však zjevně účelové. Z pohledu hmotněprávní i procesní úpravy jde totiž fakticky o totožný postup jako při aplikaci již dříve schválených předpisů. Namítá-li však Česká správa sociálního zabezpečení ekonomické důvody, pak je třeba připomenout, že právě z tohoto pohledu bude jistě efektivnější, pokud provádění bude svěřeno správnímu orgánu, který již získal zkušenosti při rozhodování o analogických nárocích.
Děkuji vám za pozornost. (Potlesk z řad poslanců ODS.)
Místopředsedkyně PSP Jitka Kupčová: Děkuji. Jako další se do rozpravy přihlásil pan poslanec Jan Kavan.
Poslanec Jan Kavan: Vážená paní místopředsedkyně, vážení poslanci, vážené poslankyně, jsem přesvědčen, že usmrcení a zranění občané Československa v letech okupace armádami Varšavské smlouvy se dostali drtivou většinou do střetu s okupačními armádami v důsledku svého vzdoru nebo svého nesouhlasu s protiprávním útokem cizích vojsk. A proto to vnímám, že jednali v zájmu společnosti, v zájmu národa. Každý stát, každý národ by si měl vážit občanské statečnosti takovýchto lidí. Pokud se k nim obrátí zády, nemůže počítat s tím, že v podobné situaci budou lidé opět ochotni za jeho ideály obětovat zdraví nebo život. Stejně tak považuji za povinnost státu zabránit jakémukoli příkoří páchanému na jeho občanech. Pokud stát tomu zabránit nemůže nebo nedokáže, tak to musí odčinit.
Pokud jde o tento konkrétní návrh zákona, přiznám se, že mi vadí, pokud je prezentován nebo vnímán jako návrh jedné nebo několika politických stran a jako návrh, který by měl být zaměřený proti jiným politickým stranám. Vnímám problematiku tohoto odškodnění jako problematiku zcela nadstranickou. Rád bych očekával podporu, která by přišla napříč naším politickým spektrem. Byl bych velmi rád, kdybychom se nesnažili využívat osudů našich spoluobčanů, kteří byli usmrceni nebo zraněni v době okupace, pro jakékoliv partikulární politické zájmy.
Přiznám se, že se necítím kompetentní reagovat na některá čísla či ekonomické argumenty, ale jsem přesvědčen, že propustíme-li návrh do druhého čtení, je možné s těmito drobnějšími úpravami zabývat. Považuji navrhovaný zákon za vyrovnání se státu s jeho závazky vůči obětem okupace státy Varšavské smlouvy, a proto budu hlasovat pro jeho propuštění do druhého čtení.
Děkuji vám za pozornost.
Místopředsedkyně PSP Jitka Kupčová: Děkuji. Pan poslanec Kavan byl posledním přihlášeným do obecné rozpravy. Ptám se, zda se někdo další hlásí. Vidím paní poslankyni Jitku Gruntovou. Prosím, paní poslankyně.
Poslankyně Jitka Gruntová: Děkuji za slovo, vážená paní místopředsedkyně. Vážené kolegyně a vážení kolegové, poslanci Občanské demokratické strany opětovně navrhují odškodnění občanů České republiky, kteří byli usmrceni, znásilněni či zraněni v souvislosti s pobytem zahraničních armád na území tehdejšího Československa. Návrh doznal oproti předchozímu sněmovnímu tisku 475 některých změn. Například v časovém vymezení, bere se v úvahu předchozí odškodnění podle jiného právního předpisu a důvodová zpráva obsahuje alespoň odhad předpokládaného dopadu zákona na státní rozpočet.
Předkladatelé projednávaného sněmovního tisku 672 uvádějí v důvodové zprávě, že si "nechali vypracovat odborný historický posudek o obětech okupace Československa vojsky bývalé Varšavské smlouvy, který je přílohou této důvodové zprávy". Jediný materiál, který se této problematiky dotýká, nám ovšem byl předložen již k předchozímu poslaneckému návrhu pod názvem Informace zpracovaná v souvislosti s přípravou návrhu zákona na odškodnění obětí sovětské okupace v srpnu 1968 a násilného potlačení protirežimních demonstrací 21. srpna 1969 ke sněmovnímu tisku 475. Zpracovatel tohoto odborného materiálu dr. Pavel Žáček provedl podrobný rozbor řady dokumentů a publikovaných prací. Uvedl mj., že zřejmě už od září 1968 byla Ministerstvem práce a sociálních věcí vyplácena, cituji - pozůstalým po osobách zemřelých v souvislosti s mimořádnou situací na území ČSSR, konec citátu - částka 23 432 korun, což pro srovnání v té době odpovídalo ceně menšího domku nebo osobního automobilu na pořadník. V tomto odborném vyjádření je uveden i konkrétní případ z druhé vlny odškodňování, a to Pavla Tomka, sraženého a těžce zraněného 17. října 1968 sovětským automobilem v Písku, který obdržel v roce 1992 na základě rozhodnutí Úřadu pro vyšetřování důsledků pobytu sovětských vojsk jako odškodné 65 tisíc korun. - Zde pro přesnost poznamenávám, že se jednalo o částku 65 841 korun.
Dr. Žáček pak píše, cituji: "Lze předpokládat, že tento úřad /snad součást FMNO či Úřadu vlády ČSFR/ odškodnil řadu dalších postižených osob, případně i jejich rodinných příslušníků.
***