(18.10 hodin)
(pokračuje Gruntová)
Žádné další údaje o jeho činnosti se mi však zatím nepodařilo zjistit. Doporučuji proto ještě před podáním návrhu zákona ověřit výše uvedené tvrzení a získat informace o jeho činnosti, zejména statistického rázu." Konec citátu.
Ani předkladatelé druhé verze zákona však zřejmě další informace nezískali, a jak konstatuje stanovisko vlády, "předloženému návrhu zákona nepředcházela analýza, která by doložila, v jakém rozsahu již byli občané z důvodů, které jsou předmětem návrhu zákona, odškodněni". Využila jsem proto volných letních dnů a dohledala jsem údaje a data, jejichž shrnutí si vám dovolím předložit. Je to přehled skutečností, jejichž důsledkem je můj návrh na zamítnutí sněmovního tisku 672 v prvním čtení.
Skupina poslanců navrhuje odškodnit oběti okupace Československé socialistické republiky vojsky Svazu sovětských socialistických republik, Německé demokratické republiky, Polské lidové republiky, Maďarské lidové republiky a Bulharské lidové republiky. Vztahy vyjmenovaných států a naší republiky byly v předmětné věci řešeny platně uzavřenou mezinárodní smlouvou vyhlášenou pod č. 11/1969 Sb., o Smlouvě mezi vládou Československé socialistické republiky a vládou Svazu sovětských socialistických republik o podmínkách dočasného pobytu sovětských vojsk na území Československé republiky, účinnou od 18. 10. 1968 do 26. 2. 1990. Jen podotýkám, že vojska ostatních států byla z našeho území odsunuta do konce roku 1968.
Podle této vyhlášky, článek 9 odst. 1, se otázky jurisdikce spojené s dočasným pobytem sovětských vojsk na území ČSSR upravovaly takto: "Při trestných činech a přestupcích, které na území Československé socialistické republiky spáchají osoby příslušející k sovětským vojskům nebo členové jejich rodin, se uplatňuje československé právo a působí československé soudy, prokuratury a jiné orgány příslušné pro otázky stíhání trestných činů. Trestné činy, které spáchají sovětští vojáci, vyšetřuje vojenská prokuratura a jsou projednávány orgány vojenské justice Československé socialistické republiky."
V článku 10 odst. 2 citované vyhlášky se uvádí, že vláda SSSR nahradí vládě ČSSR škody, které mohou být způsobeny činy nebo opomenutím osob příslušejících k sovětským vojskům nebo členy jejich rodin československým institucím, a občanům, jakož i občanům třetích států nacházejícím se na území naší republiky, a to ve výši stanovené příslušným československým soudem.
Článek 11 řeší podobnou odpovědnost naší vlády. Škody měly být vzájemně nahrazeny do tří měsíců od rozhodnutí příslušného orgánu, výplatu podle článku 10 prováděly sovětské orgány.
Tato vyhláška tedy aktuálně upravovala odškodnění a byla podle mého zjištění uplatněna ve více případech.
Vzniklé problémy ohledně náhrady škody ve smyslu uvedené smlouvy řešila také stanoviska Nejvyššího soudu, která se týkala také například otázek, zda předpokladem odškodnění je vždy vydání rozhodnutí příslušného československého soudu o výši náhrady škody, nebo zda náhradou škody je i úhrada nákladů vznikajících státu z úrazů, nemocí z povolání a jiných poškození na zdraví, to je regresní náhrada posuzovaná podle předpisů československého právního řádu apod.
Důvodová zpráva návrhu s odvoláním na odborný posudek vyčísluje počty zraněných a zabitých do 9. září 1968, a potom prý evidence není. Ne náhodou však začala 18. října 1968 působit vyhláška č. 11/1969 Sb., podle které se prováděla evidence běžnými československými orgány. Také to, že se počty poškozených postupně snižovaly, má logiku. Prostě stále méně docházelo k porušování právních norem.
Podle uvedené dohody se skutečně postupovalo, jak mi potvrdili pamětníci. Škody byly řešeny v době jejich vzniku a existuje o nich dokumentace. Řešil to Sbor národní bezpečnosti, Veřejná bezpečnost, a všechna podání byla uložena na příslušných prokuraturách. Není zcela jistě pravdou, že tyto prameny úřední povahy jsou stále vedeny v nejpřísnějším režimu utajení, jak se uvádí v důvodové zprávě. Toto konstatování je snad dokonce až navádějící, plyne z něj totiž, že předkládané informace budou nezkontrolovatelné. Odtajnilo se už vše, ale také jestliže snad některé části jsou utajeny, nelze přece automaticky vycházet z toho, že neexistují. Spíše je skutečností, že mnohé z dostupných pramenů nebyly dosud zpracovány a využity, a my místo toho, abychom je našli, tak odškodníme znovu?
Skutečnost, že u návrhu navíc chybí podrobná analýza, je v rozporu se zákonem č. 90/1995 Sb., o jednacím řádu Poslanecké sněmovny, § 86 odst. 3. Tato podmínka předložení zákona je v důvodové zprávě prostě obejita tím, že se vymlouvá na nejpřísnější utajení.
V návaznosti na předešlé je nutné připomenout i vyhlášku Ministerstva zahraničních věcí č. 20/1969 Sb., o dohodě mezi vládou Československé socialistické republiky a vládou Svazu sovětských socialistických republik o poskytování vzájemné právní pomoci ve věcech spojených s dočasným pobytem sovětských vojsk na území Československé socialistické republiky. Tato dohoda byla podepsána a současně byla účinná od 7. února 1969. Zrušena byla 26. února 1990 sdělením číslo 71/1990 Sb. I podle této dohody, a to podle čl. 1 odst. 1, si příslušné orgány smluvních stran poskytují navzájem právní pomoc v trestních, občanskoprávních a správních věcech spojených s dočasným pobytem sovětských vojsk na našem území. Právní pomoc se poskytovala prováděním jednotlivých procesních úkonů, zejména znaleckých posudků, výslechů obviněných, svědků, znalců a jiných osob, odnětím věcí, ohledáním místa činu a předmětu trestného činu, jakož i předáváním věcných důkazů a písemností. V rámci právní pomoci byly rovněž příslušným československým orgánům poskytovány údaje o trestné činnosti osob příslušejících k sovětským vojskům a členů jejich rodin, které byly trestně stíhány ve věcech spadajících do československé jurisdikce.
Pro poskytování právní pomoci byly z československé strany nadále příslušné prokuratury, soudy, vyšetřovací a vyhledávací orgány Sboru národní bezpečnosti oprávněné konat přípravné řízení trestní, národní výbory a jiné orgány povolané k objasňování a projednávání přestupků.
Ze sovětské strany řešily události orgány vojenské prokuratury, vojenské soudy, představitelé velení sovětských vojsk v Praze a Bratislavě a vojenští velitelé posádek sovětských vojsk.
***