(17.50 hodin)
(pokračuje Mallotová)

Je to nehoráznost, nad kterou slušnému člověku zůstává rozum stát. Ještě že se stejně bezelstně neohání nikdo Mnichovskou dohodou.

Já jsem si léty okupace a takzvané normalizace prošla, a ujišťuji vás, že by si byl nikdo ani netroufl upozornit, že se dostal do konfliktu s okupačními vojáky, protože by to pro něj znamenalo tvrdou perzekuci. I to je důvodem, proč víme tak málo o postižených.

Co se prokazování nároku na odškodnění týče, můžeme postupovat stejně, jako tomu bylo například u lidí, kteří byli odškodňováni z důvodů totálního nasazení.

Obavy z dopadu zákona na státní rozpočet lze ale pochopit. Státní pokladna musí šetřit na výsluhy policistům, kteří svá nejlepší služební léta prožili právě v dobách, v nichž řada našich spoluobčanů položila životy z rukou okupantů, mnohdy i za jejich přičinění.

Předložený zákon je spíše symbolickým gestem a věřím, že bude nakonec přijat. Jinak bychom se všichni mohli dožít toho, že jediný, kdo byl za svou činnost v letech okupace odměněn a vyznamenán, budou oni příslušníci Československé lidové armády, Sboru národní bezpečnosti a Lidových milicí, kteří s takovým nasazením přispívali k tomu, že komunistický režim v bývalém Československu patřil k nejtužším v celém socialistickém táboře.

Děkuji za pozornost. (Potlesk poslanců klubu ODS.)

 

Místopředseda PSP Ivan Langer: Děkuji, paní poslankyně. Nyní má slovo paní poslankyně Kateřina Dostálová, připraví se paní poslankyně Alena Páralová.

 

Poslankyně Kateřina Dostálová: Děkuji, pane místopředsedo. Vážená vládo, dámy a pánové, kolegyně a kolegové, dovolte mi prosím pěkně dnes takovou osobní poznámku k tomuto tématu. Já už jsem se k tomuto tématu vyjadřovala, když jsme je projednávali na jaře tohoto roku, proto nechci opakovat argumenty, které jsem zde přednesla. Chtěla bych proto přijít s jiným, osobním pohledem na tuto věc.

Pocházím totiž z Olomouce, a jak možná nevíte, Olomouc byla městem, kde byla jedna z největších posádek sovětských okupačních vojsk. Bydlela jsem jako dítě ve čtvrti Neředín, kde bylo vojenské sovětské okupační letiště, a dodnes si pamatuji přelety vrtulníků, letadel a noční buzení. Pamatuji si ruské školy, pamatuji si kasárna, pamatuji si obchody, na jejichž pokladnách byly umístěny cedule s nápisy "zde hovoříme rusky". Pamatuji si na vlaky, které odjížděly z olomouckého nádraží plné rodinných příslušníků okupačních vojsk, plné koberců, skla, lamp a dalšího zboží.

Pamatuji si také ale na něco jiného. Pamatuji si na svého vrstevníka, který v ulici Komenského byl přejet sovětským okupačním vojskem.

Věřte mi, vážení kolegové, že toto téma je pro mne silné vzhledem k tomu, z jakého města a prostředí pocházím. Myslím si, že je silné také pro občany třeba z města Bruntálu, že je silné pro lidi žijící v okolí dodnes zničené Libavy, že je určitě to téma silné pro lidi z okolí Milovic. Byla bych velice ráda, vážení kolegové, kdybyste na ty lidi mysleli, až budete hlasovat o tom, zda tento návrh projde do druhého čtení.

Chtěla bych poděkovat kolegům ze strany lidové i kolegům z Unie svobody, kteří náš návrh podpořili, chtěla bych poděkovat ministrům ze strany lidové a ministrům za Unii svobody, kteří i na vládě podpořili tento návrh a cítí podobně jako my potřebu vyrovnat se s naší minulostí.

Moc bych si také přála, aby kolegové ze sociální demokracie se nespojili s komunisty v případě tohoto hlasování a nechali nás, abychom o tomto návrhu seriózně jednali ve druhém čtení a propustili ho do druhého čtení.

Jak už jsem řekla, nechci opakovat argumenty, které jsem zde uvedla poprvé a které se týkaly oné smlouvy ze 16. října roku 1968, kde jsem zcela jasně dle historiků a odborníků vyvrátila to, že by oběti okupace už byly odškodněny, protože ta smlouva, která byla podepsána, v žádném případě nebyla retroaktivní.

Chtěla bych zde říci, že my máme některá jasná a přesná čísla, a to čísla, která se týkají přehledu o hlášených případech protiprávního jednání vojsk Varšavské smlouvy v Československu od 21. 8. do 17. 12. 1968. Tato čísla by měla být poměrně přesná, a já, když jsem přemýšlela, jak vás dnes, vážení kolegové, oslovit, tak jsem si řekla, že ta řeč čísel bude velice výmluvná. Proto bych vám chtěla přečíst těch pár řádek hlášených případů protiprávního jednání vojsk Varšavské smlouvy za období, které jsem zde zmínila:

  • usmrcení československých občanů střelnou zbraní - 53 případů
  • usmrcení československých občanů dopravními prostředky - 38 případů
  • usmrcení československých občanů jinak - 3 případy
  • těžká zranění občanů střelnou zbraní - 208 případů
  • těžká zranění občanů dopravními prostředky - 119 případů
  • těžká zranění občanů jinak - 18 případů
  • zasahování do pravomoci veřejných činitelů - 69 případů
  • maření výkonu funkce - 15 případů
  • nebezpečné vyhrožování - 42 případů
  • zadržení orgánů - 9 případů
  • zadržení československých občanů - 251 případů
  • zadržení cizinců - 5 případů
  • protiprávní rozšiřování tiskovin - 23 případů
  • omezování osobní svobody - 181 případů
  • prohlídka osob a objektů - 9 případů
  • násilné jednání - 16 případů
  • loupeže - 14 případů
  • pohlavní zneužití - 4 případy
  • znásilnění - 13 případů
  • krádeže vloupáním - 78 případů
  • krádeže - 69 případů
  • ostatní majetkové trestné činy - 25 případů
  • střelba proti osobám - 49 případů
  • střelba proti objektům - 175 případů
  • ostatní protiprávní jednání - 15 případů
  • dopravní nehody - 588 případů

Celkem jde o 2092 případů. To vše v období od 21. 8. do 17. 12. 1968.

Děkuji za pozornost. (Potlesk klubu poslanců ODS.)

 

Místopředseda PSP Ivan Langer: Děkuji. Nyní má slovo přihlášená kolegyně Alena Páralová, poslední písemně přihlášená do rozpravy.

 

Poslankyně Alena Páralová: Děkuji za slovo. Vážený pane místopředsedo, členové vlády, kolegyně a kolegové, již podruhé předkládáme návrh zákona o odškodnění obětí okupace Československa ze srpna 1968. Reakce veřejnosti na zamítnutí prvního návrhu poslanci zvolenými za Komunistickou stranu Čech a Moravy a za sociální demokracii byla negativní. Nicméně návrh zákona o odškodnění obětí okupace Československa ze srpna 1968 otevřel debatu o událostech let 1968 a 1969, která ukazuje vůli veřejnosti se s těmito událostmi vypořádat.

Předložený návrh reaguje na závěry diskuse, která ve Sněmovně proběhla. Vyrovnali jsme se s často vznášenou námitkou možného vzniku duplicitního odškodnění tím, že jsme do tisku zařadili konkurenční ustanovení § 2 odst. 1 písm. d) a § 2 odst. 5, která spolehlivě zabrání vzniku takového jistě nežádoucího důsledku.

***




Přihlásit/registrovat se do ISP