(17.40 hodin)
(pokračuje Němcová)
Tento návrh zákona je v souladu s Ústavou ČR, s jejími dalšími právními předpisy, není v rozporu s mezinárodními dohodami, kterými je Česká republika vázána, a je v souladu se všemi předpisy Evropských společenstvích.
Samozřejmě jako téměř každý zákon, který projednáváme, má i tento dopad na státní rozpočet. Jakkoli je obtížné hovořit v této souvislosti o finančních částkách, protože poměřujeme něco, co se téměř poměřit nedá, neumíme dát na jednu misku vah lidský život či zničené zdraví a na druhou misku dosypat tolik, aby tuto újmu druhá miska vyvážila. Nikdo na světě to neumí, nicméně se snažíme alespoň v rámci zákonů, které se odškodnění týkaly, podobným způsobem postupovat. Vyčíslili jsme jako předpokládaný dopad tohoto zákona na státní rozpočet 600 milionů Kč, ale tato částka může být menší nebo větší. Je to dáno tím, že nemáme dokonalé přehledy o počtu osob, kterých by se tento zákon týkal.
Jestliže zde mluvím o penězích, musím říci ještě jednu věc. Vedle nepoměřitelnosti lidského života či lidského zdraví penězi musím říci, že o penězích zde jednáme v mnoha jiných zákonech. Jestliže se tato země domnívá, že má dost peněz na to, aby miliardami přispívala na platy policistů či na jejich odchodné, domnívám se, že není argument k tomu, abychom řekli rodinám těch, kteří byli zabiti, nebo ti, kteří jsou zmrzačeni, nebo ti, kteří vyvázli jen s lehkým zraněním, že se nás jejich účast týká méně.
Vážené kolegyně a kolegové, velmi vás prosím, abychom přistoupili k tomuto zákonu ne kvůli sobě, ale abychom k němu přistoupili s pohledem podívat se na rodiny, o nichž se snažím mluvit, a obrátit pozornost k nim. Vždycky to jsou živí lidé, kteří nějaké trauma prodělají, a vždycky toto trauma je někým způsobeno. Prosím vás, abyste spolu se mnou a s mými kolegy, kteří se mnou tento zákon předkládají, hledali způsob, jak toto neštěstí v naší historii alespoň částečně zminimalizovat. Děkuji vám. (Potlesk)
Místopředseda PSP Ivan Langer: Děkuji, paní kolegyně. Nyní má slovo zpravodaj pro první čtení, kterým je pan poslanec Václavek.
Poslanec Jiří Václavek: Vážený pane předsedající, dámy a pánové, projednáváme v současné době tisk, který patří do systému odškodnění křivd v minulosti. Předpokládám, že jeho předkladatelé měli velmi dobrý úmysl. Ve značné části souhlasím se slovy zástupkyně předkladatelů, přesto tento návrh vzbuzuje některé otázky.
Na jedné straně nevylučuje již předchozí odškodnění, ať již dle zákona č. 71/1967 Sb., nebo vyhlášky č. 11 z roku 1969, nezabývá se dalším odškodněním, které bylo prováděno Úřadem pro vyšetřování důsledků pobytu sovětských vojsk, a zároveň umožňuje duplicitní odškodnění od jiných států, které se účastnily okupace naší republiky. Další otázkou je, jak prokazovat zranění a viny dle tehdejších zákonů. Vezměme si například dopravní nehody. Další otázkou je míra odškodnění zranění například při dopravní nehodě proti otázce neodškodnění statisíců lidí při perzekuci v době následné normalizace, která byla způsobena okupací, kde následovalo propouštění z práce, zákaz studia, zákaz cestování, dopady na děti apod. Je zde i otázka způsobu prokazování nároků na odškodnění, někde stačí dva svědci, a otázka přiměřenosti nároků pozůstalých na odškodnění za zranění či znásilnění již třeba nežijících postižených. Další otázka je míra nároků odškodnění. Je tady otázka až jednoho milionu korun, která mi nepřipadá úměrná, odškodnění některým obětem nacistické perzekuce dle zákona č. 217/1994 Sb.
Připouštím, že by určité rozhodování usnadnilo, kdyby předkladatelé souhlasili s tím, že díky výdajům, které vzniknou státnímu rozpočtu s touto záležitostí, se aspoň někteří z nich připojí ke schvalování státního rozpočtu v příštích letech, neboť podle mého názoru dopad na státní rozpočet bude 0,5 mld. až 2 mld. ať už v přímých nákladech na odškodnění, nebo v nepřímých nákladech na zúřadování odškodnění, neboť v rozpočtu České správy sociálního zabezpečení se s těmito náklady nepočítá.
Dámy a pánové, předpokládám, že tento tisk projde do druhého čtení a ve druhém čtení zřejmě dojde k určitým úpravám návrhu předkladatelů. Děkuji za slovo.
Místopředseda PSP Ivan Langer: Děkuji, pane poslanče. Dříve než zahájím obecnou rozpravu, mám pro vás zprávu tiskové agentury AP, která praví, že John Kerry, demokratický vyzyvatel prezidenta George Bushe, telefonicky oznámil prezidentovi, že přiznává porážku ve volbách. Berte to jako full servis, který poskytuje předsedající. (Potlesk)
Zahajuji obecnou rozpravu, do které se v tuto chvíli přihlásila písemně paní poslankyně Mallotová, které uděluji slovo. Po ní paní poslankyně Dostálová a paní poslankyně Páralová.
Poslankyně Helena Mallotová: Dámy a pánové, návrh tohoto zákona je v trochu upravené podobě ve Sněmovně již podruhé. Jeho záměrem je alespoň odškodnit oběti okupace Československa příslušníky vojsk Varšavské smlouvy, případně civilisty zdržujícími se na našem území v souvislosti s pobytem okupačních armád. Návrh zákona specifikuje, jaké násilné činy mají být odškodněny a komu náleží jak vysoká finanční částka.
Mohli bychom předpokládat, že odškodnění nebude nic bránit, vždyť většina z nás, kteří tady sedíme, se snad shodne na tom, že obsazení Československa bylo protiprávní, že došlo a docházelo k velkým obětem na životech a zdraví našich občanů jak při samotném přepadení země, tak i později během dlouhých 21 let okupace. Stát, který z daní svých občanů udržoval velkou a dobře vyzbrojenou armádu, která měla bránit jeho suverenitu, a obrovský policejní aparát, který měl zajišťovat bezpečí uvnitř státních hranic, nic z toho v roce 1968 nesplnil a nejenže pro obranu svých občanů neudělal nic ani později, a to až do listopadu 1989, on zneužíval těchto mocenských nástrojů proti nim.
O obětech okupace se raději nějak moc nemluví. Celá desetiletí se o nich nemluvilo a po roce 1989 se mnohem více pozornosti a uznání včetně řady výhod věnovalo těm, které sice tak či onak léta normalizace semlela, ale kteří patřili před rokem 1968, především v padesátých letech, k těm, kteří u nás tuhý stalinistický režim instalovali.
Předložený zákon chce upozornit naše zákonodárce, že na lidi, kteří se stali oběťmi násilného obsazení naší země, a na jejich pozůstalé nesmíme zapomínat. Vláda se však k návrhu staví odmítavě a ohání se smlouvou mezi vládou Československé socialistické republiky a vládou Svazu sovětských socialistických republik o podmínkách dočasného pobytu sovětských vojsk na území Československé socialistické republiky, podle níž měli být údajně naši občané odškodňováni.
***