(17.00 hodin)
(pokračuje Langer)
Dalším bodem našeho programu je
19.
Návrh poslankyně Evy Dundáčkové na vydání zákona, kterým se mění
zákon č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů
/sněmovní tisk 450/ - prvé čtení
Stanovisko vlády jsme obdrželi jako sněmovní tisk 450/1. Prosím, aby se slova ujala opět paní kolegyně Eva Dundáčková.
Poslankyně Eva Dundáčková: Vážený pane předsedající, vážení ministři, dámy a pánové, jestliže pan zpravodaj při projednávání předchozího tisku říkal, že je to návrh zákona dlouho odkládaný Sněmovnou, a nebylo to mou vinou prosím, bylo to vinou nového režimu projednávání tisků ve Sněmovně, kdy poslanecké návrhy byly odkládány, a než na ně došla řada, trvalo to velmi dlouho, v tomto případě se jedná o návrh, který v Poslanecké sněmovně leží opravdu dlouho, a teď nechci říci mojí vinou, ale i mým zapříčiněním, a to z toho důvodu, že se snaží řešit problematiku, kterou po podání tohoto návrhu zákona se odhodlalo řešit, byť jiným způsobem, také Ministerstvo práce a sociálních věcí. A protože se nám zdálo nadbytečné jako předkladatelům, abychom to řešili dvojím způsobem, čekali jsme dlouho, zda dojde k vypořádání tzv. způsobem prostřednictvím opatření ministra práce a sociálních věcí. (Později, ve své závěrečné řeči, paní poslankyně upřesnila, že je jedinou předkladatelkou tohoto návrhu.) Vzhledem k tomu, že k tomu dosud nedošlo, považuji za vhodné, abychom alespoň v prvém čtení tento návrh zákona projednali.
Předkládaný zákon má za cíl odstranit nedostatky zákona č. 188/2001 Sb., kterým se měnil zákon o důchodovém pojištění, ve znění dalších platných předpisů. Smyslem zákona č. 188 bylo vyrovnat výše důchodů přiznané s nařízením vlády č. 557/1990 Sb., o mimořádném poskytování starobního důchodu některým horníkům, a to pokud byly přiznány po 31. prosinci 1995, na úroveň výše důchodů přiznaných s použitím téhož nařízení vlády před 1. lednem 1996. Tento smysl se podařilo naplnit pouze zčásti, a to jen u těch starobních důchodů, které byly vypočteny podle platných předpisů ke dni 31. prosince 1995, protože tento způsob výpočtu byl ke dni jejich přiznání výhodnější než výpočet provedený podle zákona č. 155/1995 Sb., který nabyl účinnosti 1. ledna 1996, ale nad to byla jejich procentní výměra omezena podle § 4 odst. 1 věty druhé zákona č. 76/1995 Sb., o zvýšení vyplácených důchodů a důchodů přiznávaných v roce 1995, na částku 5100 korun. Částka těchto důchodů tedy v důsledku zákona č. 180/2001 Sb. činila stejnou výši bez ohledu na to, v kterém roce byl daný důchod přiznán.
Těm, kteří až dosud poslouchali, anebo poslouchali alespoň jedním uchem, jistě neuniklo, že se jedná o složitou problematiku řešenou spletí právních předpisů, v jejichž důsledku se ale stalo, že horníci, lidé, kteří vykonávali velmi těžkou práci pod zemí, dva horníci, kteří pracovali stejnou dobu a ve stejně těžkých podmínkách, vlivem přijaté komplikované právní úpravy zkrátka nedostali stejné důchody a rozdíl v důchodech byl poměrně vysoký. Nejedná se o lidi, kteří by měli tzv. hornickou rentu, to znamená ti, kteří byli odškodňováni za úrazy či nemoci z povolání a kteří dnes vzhledem ke svému zdravotnímu poškození dostávají nebo pobírají poměrně vysoké částky. Jedná se opravdu o lidi, kterým byly přiznány mimořádné důchody, to znamená mimořádné nikoliv svou výší, ale mimořádné tím, že měli stanoven předčasný odchod do důchodu. Mezi těmito lidmi existují umělé kategorie vytvořené v podstatě legislativou a z nich vyplývající nestejná výše důchodu, který dnes dostávají.
My jsme se to pokusili napravit návrhem zákona, který vám předkládáme jako tisk č. 450, a já znovu říkám, že po jeho předložení pan ministr reagoval na tutéž problematiku formou mimořádných opatření. Protože dosud na základě těchto mimořádných opatření nedošlo k dořešení dané problematiky, prosím vás, abyste propustili tento návrh do druhého čtení a poté abychom se dohodli na konečném řešení.
Doufám, že k téže věci vystoupí i pan ministr. Já jsem s ním před projednáváním tohoto návrhu zákona při dnešním jednání hovořila a také on byl nakloněn tomu, abychom předložený tisk pustili do druhého čtení v této Sněmovně a eventuálně prodloužili lhůtu k jeho projednávání. Pokud takovýto návrh padne z úst zpravodaje či kohokoliv jiného, já jako předkladatelka tisku budu s prodloužením lhůty k projednávání souhlasit.
Místopředseda PSP Ivan Langer: Děkuji, paní kolegyně. Nyní prosím, aby se slova ujal zpravodaj pro prvé čtení pan kolega Miroslav Opálka.
Poslanec Miroslav Opálka: Vážený pane místopředsedo, vážení členové vlády, kolegyně a kolegové, problém, který zde řešíme, byl řešen v řadě interpelací. Myslím, že byl zevrubně vysvětlen předkladatelkou, a já se s tímto hodnocením ztotožňuji. Navrhuji, aby tento materiál byl postoupen do druhého čtení, a v obecné rozpravě navrhnu, aby byl prodloužen čas o 30 dnů k projednání. Děkuji.
Místopředseda PSP Ivan Langer: Děkuji, pane poslanče. Otevírám obecnou rozpravu. O slovo požádal pan kolega… Gongol. Omlouvám se, pane poslanče, že jsem vám nemohl přijít na jméno. Máte slovo.
Poslanec Jaroslav Gongol: Pane předsedající, dámy a pánové, nebudu zde dlouho řečnit, ale několik slov k tomuto zákonu musím říci. Někteří z vás si jistě pamatujete, a myslím, že i paní předkladatelka, že tento problém byl dokonce dvakrát řešen v této Sněmovně jako moje interpelace na ministra práce a sociálních věcí. Při posledním projednávání této interpelace nakonec pan ministr Škromach prohlásil, že to nebude řešit formou změny zákona či změny zákona 188/2001 a 155/1995, ale že využije své pravomoci a vyjde vstříc všem žadatelům. Pravdou je, že se sešlo přes pět tisíc, myslím dokonce pět a půl tisíce žádostí, a k dnešnímu dni podle mých informací jich bylo kladně vyřízeno asi 2200 až 2300.
Je také pravdou, že podle mého názoru není řešena další nespravedlivost, která vyplývá z nedodržení ustanovení zákona 235/1992 Sb., který zajišťoval všem, kteří pracovali v první a druhé pracovní kategorii či důchodové kategorii a v roce 1992 měli odpracovaný příslušný počet let v těchto kategoriích, všechny výhody vyplývající z těchto kategorií až do roku 2016. Tak totiž je to stanoveno v zákoně 235/1992. A bohužel ani tento návrh v celé šíři tento problém neřeší. Zejména zvýhodněný výpočet důchodů je omezen částkou 5100 korun, která však od roku 1995 vůbec nebyla valorizována. Proto doporučuji tento zákon propustit do druhého čtení a shodně, jak už zde bylo řečeno, doporučuji prodloužit lhůtu na projednávání o 30 dnů za souhlasu předkladatele. Pokud jsem slyšel, předkladatelka s tím bude souhlasit, takže navrhuji těchto 30 dnů.
Pokusím se v dalším čtení či ve druhém čtení formou pozměňovacího návrhu tento problém dořešit, problém, který se týká těch, kteří pracovali do roku 1992 v první a druhé kategorii a kteří dosud na změnu zákona 235 doplatili, protože není jejich výše důchodů zohledněna zvýhodněným výpočtem tak, jak zní ustanovení zákona 235/1992.
Děkuji.
***