(17.10 hodin)
Místopředseda PSP Ivan Langer: Děkuji, pane poslanče. Nyní mám přihlášeného pana ministra Škromacha, po něm paní poslankyni Páralovou.
Místopředseda vlády a ministr práce a sociálních věcí ČR Zdeněk Škromach: Vážený pane předsedající, vážené dámy a pánové, vážené paní poslankyně, páni poslanci, zazněla tady různá stanoviska k problému, který samozřejmě existuje, a v důchodovém systému za ta léta, kdy je upravován různými způsoby a různými zákony, dochází k určitým změnám, které samozřejmě vzhledem k tomu, že důchodový systém je poměrně na dlouhé roky, to znamená, že to není věc, která dnes platí a zítra ne, ale projevuje se vlastně dlouhodobě, tak samozřejmě vznikají různé pocity spravedlnosti či nespravedlnosti. Ta problematika, tak jak tady byla popsána, samozřejmě je.
Chtěl bych upřesnit záležitost, která se týká konkrétní situace. Tak jak jsem slíbil, tak jsem udělal. Myslím, že pan poslanec Gongol trošku zkresluje situaci. To je stejné jako u všech jiných problémů. Ne každému, kdo si požádá, může být vyhověno. Když požádal a splnil-li předpoklady, bylo mu vyhověno. To je asi základní sdělení. Jenom chci říci, že k dnešnímu dni bylo vyřízeno 5833 žádostí a z toho 2351 žádostí bylo vyřízeno kladně, 3482 záporně a dá se očekávat, že už další žádosti přibývat nebudou. To jen aby bylo jasno, o jaký rozsah se asi jedná. Samozřejmě že jako ve všech případech někdy pocit, že ten nárok mám, ještě neznamená, že jej mám skutečně.
Samozřejmě jsem připraven o tom vést diskusi. Myslím, že by bylo dobré najít prostor v rámci zřejmě výboru pro sociální politiku a zdravotnictví k této věci. Jen bych chtěl zdůraznit to, že tak jak paní poslankyně Dundáčková tento návrh předložila, tak v podstatě podmínky, podle kterých byly žádosti posuzovány, jsou de facto totožné s tímto návrhem zákona. V podstatě by to nemělo řešit další případy. Ovšem bude-li diskuse rozšířena na některé další jakoby nespravedlnosti, které vznikly zrušením důchodových kategorií v roce 1993, pak samozřejmě je možné o tom hovořit, ale to samozřejmě znamená i takové profese, jako byly některé hutnické profese, možná se do toho dostanou i baletky, baleťáci, protože tam samozřejmě došlo také k určitým problémům, a další. Mám jen jednu obavu, aby právě nedošlo k jakési hektické snaze věci pomoci a nevytvořily se další nespravedlnosti, protože samozřejmě jakákoli takováto úprava zákonem jen pro určitou skupinu, která je definována poměrně složitě - a myslím, že paní poslankyně Dundáčková, jak předeslala ten návrh a jak jej komentovala, ukazuje, že tyto důchodové záležitosti, obzvlášť v těchto případech, jsou velmi a velmi složité právě tím, jak se vyvíjel důchodový systém za posledních dvacet let. Hledat v něm nějakou výraznou spravedlnost bude asi velmi složité. Přesto si myslím, že je možné tuto diskusi vést, byť jsem přesvědčen - a myslím, že i na základě podkladů, které předložíme - že nároky, které by vyplývaly z návrhu, tak jak jej předkládá paní poslankyně Dundáčková, již byly v podstatě zohledněny změnou tvrdosti zákona v těch asi 2,5 tisíce žádostí, které byly vyřízeny kladně.
Ale je-li zájem, pak bych podpořil to, abychom prodloužili lhůtu na projednání asi o těch 30 dnů, jak bylo navrženo, a abychom si vytvořili prostor k tomu, celou záležitost důkladně projednat a připravit tak, abychom znova nevytvořili nějaký systém nespravedlnosti a opět se k tomu nevraceli za půl roku, za rok s tím, že se objeví další problémy. Myslím, že tady prostor je otevřen, a asi bychom měli pustit tento návrh do druhého čtení.
Místopředseda PSP Ivan Langer: Děkuji, pane ministře. S faktickou poznámkou se přihlásil pan kolega Gongol.
Poslanec Jaroslav Gongol: Musím potvrdit to, co řekl pan ministr, že výjimky, které byly vhodné ze zákona 188, byly splněny. Ale opět se potvrzuje to, co jsem řekl tenkrát při té interpelaci, že bychom to měli řešit změnou zákona, protože je pravdou, že i tento návrh řeší pouze nedostatky vyplývající ze zákona 188, a nikoli ze zákona 235/92. A to je právě to, co bychom měli v dalším čtení do tohoto zákona doplnit.
Jinak chci panu ministrovi za těch 2300 lidí, kteří toto dostali, poděkovat.
Místopředseda PSP Ivan Langer: Děkuji, pane poslanče. Dříve, než udělím slovo paní poslankyni Páralové, mám zde technické sdělení. Na dámském záchodě, na dámské toaletě byl nalezen - nikoli já jsem nalezl, ale trpný rod, zdůrazňuji, byl nalezen - tento zlatý řetízek. Příslušná dáma nechť se přihlásí u mě po skončení pléna, nahoře v mé kanceláři, prosím. (Pobavení v sále.)
Nyní zpět k rozpravě. Pořadí přihlášených je následující. Paní poslankyně Páralová, poté pan kolega… Já si vzpomenu, až přijde můj čas. Prosím.
Poslankyně Alena Páralová: Vážený pane místopředsedo, vážení členové vlády, vážené kolegyně, vážení kolegové, projednáváme návrh zákona, jehož předkladatelka si klade za cíl odstranit křivdu. V čem ta křivda spočívá? Inu v tom, že dva lidé, v tomto případě konkrétně dva bývalí horníci z uranových dolů, kteří odpracovali stejný počet let a liší se pouze rokem odchodu do důchodu, mají diametrálně odlišné důchody. Jak se mohlo stát, že se v našich zákonech vyskytuje takový nesmysl?
Vezmu to od začátku. Když se zjistilo, že starý komunistický důchodový systém již není schopen čelit očekávaným ekonomickým změnám, začali experti v roce 1988 připravovat důchodovou reformu. Po sedmi letech práce expertních týmů byla reforma v roce 1995 schválena Parlamentem a od 1. ledna 1996 vstoupila v účinnost. Tím se zásadně změnil důchodový systém a byla porušena kontinuita. Současný důchodový systém, výsledek důchodové reformy z roku 1995, je moderní flexibilní systém, který se dá velmi snadno přestavovat prostřednictvím parametrů. Vstoupil v účinnost 1. ledna roku 1996 a v tomtéž roce byly volby do Sněmovny, potom nastoupila menšinová vláda, v roce 1997 byly povodně, "sarajevo", pád pravicové vlády, úřednická vláda. Na to vše důchodový systém doplatil. Ve fázi, kdy si systém takzvaně sedal, objevovaly se první zkušenosti, vyplouvaly první nespravedlnosti, byly všechny problémy takzvaně zaskleny.
***