(15.20 hodin)
(pokračuje Braný)
Nerozumím totiž tomu, proč se volí jeden obrovský balík najednou. Naopak řešit tento objektivně jistě nesporný objem 80 miliard korun postupně, ale včas tak, abychom nic nepromeškali, by nám dávalo větší prostor např. pro volbu toho, a zdůrazňuji ve vhodný čas, zda má být ten který dluhopisový program denominován v korunách, či zahraničních měnách. Denominace nových státních dluhopisů v korunách je dnes totiž nepochybně dražší, a to mimo jiné i v důsledku zvyšování základních úrokových sazeb ze strany naší centrální banky, než denominace v zahraničních měnách. Kromě toho počátkem letošního září Standard and Poors snížila rating právě dlouhodobých korunových závazků české vlády, nikoliv však dlouhodobých vládních závazků volně směnových.
Ptám se tedy, co tímto konkrétním návrhem Ministerstvo financí sleduje. Není to čirou náhodou především dobrý obchod pro naše bankovní instituce? Jde totiž o to, že když půjde o emise korunové, pak půjde o prodej na našem tuzemském primárním trhu a ten má velice omezený počet účastníků, kterými jsou především naše velké banky, a teprve poté mohou být tyto korunové emise, resp. jejich části, event. přeprodávány zahraničním investorům.
Na druhé straně je ovšem jistě pravdou to, že denominování některých emisí ve volných měnách by znamenalo zvýšení tlaku na kurs koruny ve smyslu jeho posílení, neboť inkaso z prodeje dluhopisů by bylo nutné transformovat do korun. To však možná může být za čas výhodou, pokud - nedej bože, nepřivolávám to - by se např. v horizontu roku či roku a půl objevily silnější depreciační tendence vývoje kursu koruny z titulu možných problémů s finančním účtem platební bilance. To lze samozřejmě dnes obtížně odhadnout, ale proč si brát již dnes možnost se rozhodnout v okamžiku, kdy to bude skutečně nezbytné? Takovéto otázky si kladu a bohužel jsem na ně nenalezl odpověď ani ve vládním návrhu, ani v úvodním slově předkladatele.
Dovoluji si tedy prostřednictvím vás, vážená paní předsedající, požádat pana ministra financí o osvětlení těchto aspektů, které jsem stručně zmínil. Děkuji vám za pozornost.
Místopředsedkyně PSP Miroslava Němcová: Děkuji vám, pane poslanče. Nezbývá mi, než doufat, že pan ministr financí dobře poslouchal a bude vám schopen posléze odpovědět. Nyní je přihlášen do rozpravy pan poslanec Michal Doktor, kterého prosím, aby se ujal slova.
Poslanec Michal Doktor: Děkuji za udělené slovo. Vážená paní místopředsedkyně, vážené kolegyně a kolegové, vážený pane ministře financí, dovolte mi, abych přičinil několik poznámek k věci, kterou projednáváme. Myslím, že každý z vás si dokáže vzpomenout přinejmenším na jeden okamžik, a sice projednávání státního rozpočtu na příští rok, kdy tady byla projednávaná věc bezpečného financování státního dluhu. Myslím si, že opakovaně z úst poslanců minimálně ODS zaznívá výzva k tomu, abychom se začali velmi vážně zabývat tím, jaký vliv má narůstající objem státního dluhu pro soukromé subjekty v České republice, ale jaké jsou také doprovodné efekty, které s sebou vede potřeba financování objemu státního dluhu blížícího se 600 miliardám korun.
Dovolte mi, abych uvedl, že současný objem emisí státních pokladničních poukázek a státních dluhopisových emisí činí, a to je číslo platné k desátému měsíci roku 2004, 592 miliard 134 milionů korun. To je nepochybně velké číslo. Daleko horší zprávou ovšem je, že 30 % tohoto objemu státního dluhu je splatných zhruba do října roku 2005, resp. začátku roku 2006. Kladu vám důkaz o tom, že Česká republika má vážnou starost a vážný problém. Je jím bezpečné financování rostoucího objemu státního dluhu a fakt, že zejména v roce 1998 a letech dalších byl státní dluh České republiky financován státními dluhopisy s velmi krátkou lhůtou splatnosti, a už sama potřeba vydání dluhopisové emise, kterou vám zde přednesl pan ministr financí, je toho důkazem.
Neméně špatnou zprávou je ovšem fakt, že v letech následujících se stanou splatnými další velké objemy státních dluhopisových emisí, které byly vydány zejména v počátku vládnutí Vladimíra Špidly.
Kladu tedy otázku panu ministru financí, zda připravuje Ministerstvo financí podklad pro jednání Poslanecké sněmovny, tak aby minimálně rozpočtový výbor se mohl tímto vážným tématem opravdu důstojně zabývat a zabývat se jím především na základě hodnověrných a detailních informací Ministerstva financí, České národní banky. Žádám ho, aby předložil Poslanecké sněmovně zprávu o doprovodných jevech. Především o doprovodných jevech souvisejících s některými jevy financování státního dluhu, a sice dluhové služby. Predikce výdajů dluhové služby pro rozpočet roku 2005 a pro rok 2006 totiž počítá s průměrnými úrokovými náklady ve výši 5,5 %. Je pravdou, že v minulých letech, v roce 2002 a 2003, se dařilo státu prodávat, resp. nakupovat peníze na trhu laciněji. Cena se pohybovala od 3,6 až do 4,5 až 4,7 %. Je také pravdou, že tak dobré časy už dávno pominuly.
Já mám před sebou chronologický seznam či chronologicky seřazenou informaci toho, jak úspěšně se dařilo státu umísťovat dluhopisové emise na trhu finančních instrumentů, a je myslím špatnou zprávou, že 8. 9. letošního roku, např. 6. 10. letošního roku už to bylo 5,2 a 5,3. Aniž bychom umisťovali na trh dluhopisovou tranši, kterou zde obhajuje pan ministr, byť samozřejmě trh už o ní ví a počítá s tím a připravuje si prostor, kam chce toho, kdo emisi chce umístit, vmanipulovat; trh velmi dobře ví, že příští rok přijde stát s dalším objemem státních dluhopisů, protože i příští rok budeme financovat schodek státního rozpočtu formou státních dluhopisů. Obávám se, že predikovaných 5,5 % nebude stačit a plánované výdaje na obsluhu státního dluhu budou spotřebovány. Nebude tomu tedy tak, jako tomu bylo v minulosti, kdy každý rok, resp. v závěru každého roku 2002, 2003 mohl pan ministr utratit úsporu, která nám byla dopřána, ve prospěch jiných výdajů státního rozpočtu. Roky další už budou hubenější a my na obsluhu státního dluhu budeme muset vydávat více a více.
Pokusil jsem se oprostit od toho, abych se tady zamýšlel nad tím, jak se asi rozhodovali předchůdci pana ministra financí, ministr Mertlík, ministr Ivo Svoboda, protože nechci diskusi zbytečně činit více napjatou, než sama je, vzhledem k vážnosti věci, kterou projednáváme. Ukazuje se ale, že bylo chybou nemít strategický dokument, neuvažovat v dlouhodobém horizontu a umisťovat na trh pouze dluhopisy s krátkou lhůtou splatnosti.
Dovolte mi ovšem, abych se zmínil o jiném doprovodném jevu, který, nevím proč, předkladatel spíše odmítá, a i o něm ODS předložila dostatek relevantních údajů a důkazů. Efekt, kterému se říká crowding-out - je to přímé vytlačování soukromých investic z trhu - a abych osvětlil, o co se jedná, resp. použil jiný příměr, který myslím si je daleko lépe pochopitelný a odpovídá každodenní praxi.
***