(15.30 hodin)
(pokračuje Doktor)
Ono je pro naše komerční banky a pro instituce zacházející s finančním přebytkem velmi výhodné - myšleno v uvozovkách - pro nás jako spotřebitele, pro nás jako daňové poplatníky, ale velmi výhodné pro ně jako pro někoho, kdo se musí každý den pokoušet umístit svůj přebytek a zacházet s penězi tak, aby je zhodnotil, je-li tu stát, který každý rok hospodaří se zhruba 100miliardovým schodkem a každý rok si od nich ty peníze půjčí. Je tedy asi jasné, že banka, než aby nesla podnikatelské riziko ševce Michala Doktora nebo obuvníka Martina Kocourka - používám schválně tyto příměry a berte je s určitou nadsázkou - půjde půjčit státu. A protože stát spotřeboval velký objem peněz, tak nejen že ovlivňuje ten objem peněz, který banky umisťují do konkurenčního prostředí a dávají k dispozici soukromému sektoru. Stát svou činností ještě ty peníze zdražuje, zvyšuje požadovaný úrokový komfort bank a už to malé procento peněz nebo tu malou část peněz, které banky půjčí soukromému sektoru, ještě zdražuje.
Já vím, že existuje strategie, kterou Ministerstvo financí vyzkoušelo, a pokoušel jsem se přimět pana ministra financí už při projednávání státního rozpočtu k tomu, abychom tady o tom diskutovali, a sice fenomén prodeje dluhopisových emisí na zahraničních trzích. Myslím si, že pan kolega Braný měl na mysli to samé, když kladl jakousi rovinu výtky a ptal se pana ministra, proč část z toho plánovaného objemu zhruba 80 mld. není umístěna na zahraničních trzích. Máme tu potíž, že státní rozpočet, resp. příjemci výdajové struktury, konzumují a poskytují služby za koruny a stát, byť prodá na zahraničních trzích, musí přijít na domácí trh a vyměnit je za koruny. Vyvolává tudíž odvoditelný tlak na směnný kurs naší měny. Já myslím, že to by mělo být součástí té strategické rozvahy, že bychom určitě se neměli vrátit po té zkušenosti, kterou jsme udělali, zpátky na náš tuzemský trh, protože je prostě malý, a ty finanční instituce tady si k tak velkému objemu peněz spotřebovávanému vládou a státem příliš mnoho dovolí. Musí tady existovat vůle odskočit jinam, ale je to něco, co si musíme plánovat.
Chtěl bych tedy požádat pana ministra financí, aby se oprostil od toho strohého až úřednického vystoupení, které asi v takto důležité věci vedl právě proto, že je tak citlivá, a řekl alespoň svůj náhled na to, kdy předloží Poslanecké sněmovně materiál, který se bude zabývat takovou rozvahou, aby řekl, že to není strašení ODS, když mluví o takových jevech a popisuje něco takového, co je prostě každodenní součástí toho, co žijeme a především co žijí podnikatelé v České republice, ale co je bohužel predikcí skutečností, které nebudeme moci obejít v roce 2006, 2007, 2008. Bude totiž úplně jedno, kdo tu bude vládnout, když nově vytvářené schodky státního rozpočtu, dluhopisové emise, které prodáme na trhu, a jejich obsluha, resp. obsluha státního dluhu, bude stále více podvazovat výdaje státních rozpočtů jakýchkoli budoucích vlád.
Děkuji za pozornost.
Místopředsedkyně PSP Miroslava Němcová: Děkuji vám, pane poslanče. Nemám v tuto chvíli žádnou další přihlášku do obecné rozpravy. Proto se táži, zda se do ní někdo z přítomných hlásí. Nevidím takovou přihlášku, a proto obecnou rozpravu končím.
Dostáváme se k hlasování o návrzích, které v obecné rozpravě zazněly, ale předtím ještě se závěrečným slovem chce vystoupit ministr financí Bohuslav Sobotka.
Ministr financí ČR Bohuslav Sobotka Děkuji, paní místopředsedkyně. Dovolte mi, abych vystoupil na závěr k obecné rozpravě, která k tomuto návrhu zákona proběhla. Chtěl bych především říci v reakci na informaci o podání veta na použití § 90 a na zkrácení o lhůtu delší než 30 dnů (?), že v podrobné části rozpravy bych navrhl zkrácení lhůty o 30 dnů k projednávání návrhu… (Předsedající: Není podrobná rozprava.) Čili činím tak nyní ve svém vystoupení a navrhuji, aby se lhůta zkrátila o 30 dnů, což je zkrácení, které nepodléhá těm dvěma vetům, která zde byla zmíněna ze strany pana zpravodaje. To je tedy první věc.
Druhá věc. Pokud jde o připomínky ze strany pana zpravodaje k samotné textaci zákona, jež byly předneseny v jeho úvodním vystoupení, domnívám se, že tato věc je řešitelná na půdě rozpočtového výboru, a Ministerstvo financí připraví pozměňovací návrh, který by transformoval důvodovou zprávu, která je uvedena v zákoně, včetně některých doplňujících informací, do textu § 1 zákona, tak jak je předložen. Myslím si, že to skutečně může přispět k větší transparentnosti a jednoznačnosti tohoto návrhu zákona, a myslím si, že z toho můžeme zřídit i určitou tradici při předkládání takovýchto návrhů, že skutečně posílíme informativní rovinu nebo informativní složku paragrafované části dluhopisových zákonů a důvodová zpráva už potom může pouze shrnout nebo rozšířit data uvedená v paragrafované části. Chtěl bych avizovat, že Ministerstvo financí připraví příslušný návrh tak, aby maximálně přesně popsal ony emise, jež budou v tuto chvíli refinancovány. Jedná se o emise, které jsou uvedeny v důvodové zprávě, je to konkrétně 31. emise pětiletých státních dluhopisů, která by měla být splatná k 18. únoru 2005, a pak 37. emise pětiletých státních dluhopisů a 38. emise tříletých státních dluhopisů. V součtu za částku 80 mld. Kč, tak jak je uveden maximální limit v návrhu zákona. Tolik k vystoupení pana zpravodaje, pokud jde o možnost rozšířit paragrafované znění zákona ve druhém čtení.
Pokud jde o jeho připomínku k příslušné tabulce, která je zveřejněna na internetových stránkách Ministerstva financí, děkuji za toto upozornění a bude zjednána náprava, tak aby ten text odpovídal realitě. Skutečně tam zřejmě došlo k chybě při přepisu. Tato chyba je evidentně obsažena v informaci na webových stránkách, které popisují jednotlivé emise státních dluhopisů.
Pokud jde o dotazy, které byly vztaženy k celkové strategii financování státního dluhu, chtěl bych říci, že obdobnou strategii, kterou volí Česká republika, volí všechny země. Málokterá země má k dispozici finanční zdroje k tomu, aby byla schopna jistiny státních dluhopisů financovat z běžných příjmů nebo jednorázových příjmů. Týká se to v zásadě zemí, které vykazují rozpočtový přebytek, a těch zemí v rámci stávající Evropské unie skutečně mnoho není. Většina zemí volí takovýto přístup k refinancování splatných jistin státního dluhu, jako volí Česká republika. Týká se to všech našich sousedů, to znamená Německa, Rakouska, Polska, Slovenska. To jsou všechno země, ve kterých roste veřejný dluh a kde nejsou dostatečné rozpočtové přebytky na to, aby bylo možné financovat splatné jistiny státních dluhopisů na vrub běžných příjmů státu nebo na vrub jednorázových příjmů státu. To je tedy další poznámka.
Pokud jde o celkovou strategii, znovu opakuji, nebráním se vůbec tomu, aby byla předmětem debaty v rozpočtovém výboru. Pokud bude rozpočtový výbor chtít a přijme příslušné usnesení, pak Ministerstvo financí předloží rozpočtovému výboru dokument takovéhoto strategického charakteru. Myslím, že to není žádný problém.
Pokud jde o debatu o tom, jaký by měl být podíl financování skrze emise v jiné měně, pak myslím, že nepochybně Ministerstvo financí podle toho, jak se bude vyvíjet situace na trzích, bude vhodně a výhodně kombinovat financování veřejného dluhu a deficitu státního rozpočtu prostřednictvím emisí v domácí i zahraniční měně.
***