(15.10 hodin)
(pokračuje Sobotka)
Protože stát není v situaci, kdy by mohl závazek uhradit, je nutné tímto zákonem přizpůsobit vzniklou situaci realitě.
Navrhovaný zákon má technickou povahu, neboť nezakládá zvýšení státního dluhu.
Děkuji.
Místopředsedkyně PSP Miroslava Němcová: Děkuji vám, pane ministře. Nyní prosím zpravodaje určeného pro prvé čtení, tím je pan poslanec Martin Kocourek, aby tento návrh uvedl.
Poslanec Martin Kocourek: Děkuji. Vážená paní místopředsedkyně, vážený pane ministře, vážené kolegyně a kolegové, dovolte, abych úvodem zrekapituloval, že projednáváme vládní návrh zákona na vydání státního dluhopisového programu, jehož účelem je úhrada jistin státního dluhu splatných v letech 2005 a 2006, a za druhé, že maximální rozsah tohoto státního dluhopisového programu je 80 miliard korun. Tolik tedy rekapitulace účelu zákona.
Pan ministr zde zmínil hlavní důvod, který vládu vede k předložení tohoto zákona, a tento důvod je mimo jiné také uveden - a již byl panem ministrem zmíněn - na straně 3 v druhém odstavci v předposlední větě. Ten důvod zní: Protože stát není v situaci, kdy by mohl tento závazek - tedy oněch zmíněných 80 miliard - uhradit, je nutné tímto zákonem přizpůsobit vzniklou situaci realitě. Jakkoli tato věta zní nevinně, tak si myslím, že pokud se nad ní zamyslíme, můžeme něco říci o schopnosti státu splácet své dluhy. Tolik tedy k důvodu předložení tohoto zákona.
Dále bych se chtěl věnovat mým zpravodajským poznatkům po prostudování tohoto návrhu.
Za prvé bych chtěl uvést, že v návrhu zákona není v § 1 odst. 1 specifikováno, které emise mají být v letech 2005 a 2006 splaceny. To je uvedeno pouze v důvodové zprávě, ale důvodová zpráva nemá právní relevanci a z pohledu právní jistoty jsem toho názoru, že investoři by měli být informováni přímo ze zákona, které emise v jakém objemu mají být refinancovány, resp. splaceny. Tolik tedy moje první připomínka.
Za druhé. Dále v důvodové zprávě postrádám uvedení názvu dluhopisových programů, ze kterých zmíněné emise, které mají být refinancovány, pocházejí. Chci tím říci to, že každá dluhopisová emise má svůj název a tento název slouží k tomu, abychom byli schopni identifikovat, které emise refinancujeme, které emise splácíme, případně jak s nimi dále nakládáme. A to opět v tomto návrhu zákona zcela postrádám.
Za třetí. Když jsem si z oficiálního serveru Ministerstva financí stáhl seznam platných emisí, protože Ministerstvo financí je v důvodové zprávě přímo neuvádí, resp. jejich strukturu a podmínky, zjistil jsem nesrovnalost u emise, která má být podle vlády splatná ke dni 20. 1. 2006, tj. u 38. emise a její 4. tranše. Zjistil jsem totiž neskutečný paradox. Ten paradox, pane ministře financí, zní - a teď cituji z podkladů, které jsou na vašem serveru. Pokud se totiž podíváme na státní dluhopis 38. emise 4. tranše, tak zjistíme podle tohoto oficiálního serveru, že datum emise je 26. 1. 2004 a datum splatnosti je zde uvedeno 20. 1. 2004.
Tedy opakuji pro ty, kdo nedávali pozor: Tato emise byla vydána později, než má být splacena podle tohoto podkladu. To je podle mne opět obrovská chyba, která se na serveru a podkladech Ministerstva financí vyskytuje a vůbec neprospívá důvěryhodnosti tohoto serveru a jakékoliv další jistotě investorů.
Za čtvrté. Obecně bych chtěl říci, že problém financování státního dluhu a jeho tvorby je mnohem širším problémem, protože fiskální strategie této i předchozí vlády, kterou nám představuje u státního rozpočtu a rozpočtových výhledů na další roky, a plyne z ní, že státní dluh se má zvýšit mezi roky 2003 až 2007 o dalších 580 miliard korun, a bude tak v roce 2007 dosahovat někam k hranici bilionu korun, tak se domnívám, že v tomto ohledu je potřeba Sněmovně představit strategii restrukturalizace vývoje a správy státního dluhu, a v návaznosti na takto projednanou - doufám, že i Sněmovnou schválenou - strategii je možné předkládat návrhy a Sněmovna by je měla poté mnohem čitelněji a transparentněji schvalovat.
Zároveň doposud Sněmovna ani rozpočtový výbor vůbec nic nevědí o tom, jakou institucí, v jaké struktuře a jakými nástroji je vlastně státní dluh prostřednictvím Ministerstva financí spravován. Takže to je další otazník, který pro mne z tohoto podkladu vyplývá.
Závěrem svého vystoupení bych chtěl proto požádat pana ministra o reakci na mé čtyři okruhy poznatků.
Za druhé bych se chtěl z tohoto místa přihlásit již jako poslanec, nikoliv jako zpravodaj, jako první do obecné rozpravy, abych přednesl procedurální návrhy, které vyplývají z mého vystoupení.
Děkuji za pozornost.
Místopředsedkyně PSP Miroslava Němcová: Děkuji vám, pane poslanče. Otvírám obecnou rozpravu. Mám tedy do ní přihlášku číslo jedna od vás, pak je dále přihlášen pan poslanec Petr Braný a další se hlásil pan poslanec Michal Doktor. Prosím tedy, abyste jako první v obecné rozpravě vystoupil, pane zpravodaji.
Je otevřena obecná rozprava. První přihlášený je pan poslanec Martin Kocourek.
Poslanec Martin Kocourek: Děkuji a omlouvám se za zdržení.
Jak jsem avizoval ve své zpravodajské zprávě, tak ji teď nebudu opakovat, ale chci přednést procedurální návrhy. Ty bych chtěl přednést, jak jsem zmínil, jako poslanec poslaneckého klubu ODS, který v této chvíli vetuje zkrácené projednávání tohoto návrhu zákona podle § 90 odst. 2 a zároveň vetuje zkrácení lhůty k projednávání tohoto návrhu o více jak 30 dní. To je první skupina procedurálních návrhů.
Druhá skupina procedurálních návrhů se týká mého návrhu na vrácení tohoto vládního návrhu zákona předkladateli k dopracování. V případě, že nebude přijat, navrhuji, aby tento návrh zákona byl zamítnut v prvním čtení.
Místopředsedkyně PSP Miroslava Němcová: Děkuji vám, pane poslanče. Nyní prosím pana poslance Petra Braného, který je přihlášen do obecné rozpravy. Po něm bude hovořit pan poslanec Michal Doktor.
Poslanec Petr Braný: Vážená paní předsedající, vážené kolegyně, kolegové, dovolte prosím, abych upozornil na některé aspekty vládou navrženého zákona o státním dluhopisovém programu na úhradu jistin státního dluhu splatných v letech 2005 a 2006.
Záměr refinancování státního dluhu emisemi nových dluhopisů je jistě v pořádku. Problém je však někde jinde, totiž v tom, že se jedná opravdu o velký objem 80 miliard korun, tj. při aktuálním kursu přes tři miliardy amerických dolarů. A v této souvislosti mi přece jenom v materiálu schází vysvětlení toho, proč byla zvolena právě navrhovaná varianta. Předpokládám, že jde o to, že celých 80 miliard se de facto navrhuje denominovat v korunách.
Vždyť ale přece existují i další varianty, například rozdělit tento obrovský balík na několik dluhopisových programů, minimálně po rozdělení na objem potřebný ke splacení starších dluhopisů v roce 2005, tj. 22 miliard korun, dalších 30 miliard korun pro splacení 38. emise státních dluhopisů ke konci ledna 2006 a 28 miliard pro splacení 37. emise státních dluhopisů v polovině října 2006.
***