(11.30 hodin)
(pokračuje Filip)
Tím se také vyhnul tomu nebezpečí, že návrh zákona bude odmítnut a vrácen a jeho projednávání se prodlouží. Tenkrát při předložení věcného záměru v petičním výboru byla poměrně zásadní debata a dospěli jsme ze čtyř sporných bodů do sporných bodů jenom dvou a debata o věcném záměru umožnila poměrně rychlé projednání novely shromažďovacího zákona v Poslanecké sněmovně, a dokonce umožnila, aby se i novelizoval zákon o policii. Nakolik se nám to povedlo, nebo nepovedlo, je věcí současného hodnocení a pohybu orgánů činných v trestním řízením ve věcech, které se této záležitosti týkají.
Na druhou stranu mě mrzí, že některá vystoupení byla možná vtipná, ale nebyla zcela objektivní. Víte, u zákona, jako je trestní zákon, je možná znevažování některých institutů velmi nebezpečnou hrou. U kolegy Chytky jsem to bral, že si vzal příklad z bývalého § 134 a snažil se postavit do kontroverze ochranu ekonomiky a ochranu lidského života a zdraví. Méně jsem to pochopil u kolegy Marka Bendy, protože vím, že se tím dlouhodobě zabývá, a proto jeho znevážení trestnosti přípravy trestného činu mi připadalo pro tento návrh mimo rámec jednání. Nezlobte se na mě, ale jestliže projednáváme v této Sněmovně vládní novelu zákona o terorismu, tisk 514, a zabýváme se vážnými věcmi, nemůžeme tady zároveň mluvit a znevažovat trestnost přípravy trestného činu. Já chápu, že to byl krásný příklad, který použil, ve věci toho daňového přiznání, ale sám ví, že ten příklad byl tak přitažený za uši, že se na tuto vážnou věc opravdu nehodil.
Musím říci, že samotná záležitost, která se týkala snížení hranice trestní odpovědnosti a toho, co ohlásil pan místopředseda vlády a ministr spravedlnosti Pavel Němec, a že se neobjevila v tom zákoně, mě překvapilo. Já jsem byl přesvědčen, že ta materie bude poměrně komplexní a že přece nezahájíme jednání o tom, že budeme avizovat jakýsi krok, a ten krok učiněn nebude. Já osobně otevřeně říkám, že nejsem ten, který by propagoval snížení trestní odpovědnosti mládeže, že jsem přesvědčen o tom, že musíme vyhodnotit přijatý zákon, který platí teprve v tomto roce, a že možná celá debata o trestním zákoně přijde spíše k tomu, že nebudeme stanovovat žádné hranice, ale v každém případě budeme u mladých lidí preferovat výchovu před represí.
Přitom jsem přesvědčen téměř o tomtéž, co říkala kolegyně Parkanová. Jsem rád, že to uvedla a že jsem to neuváděl já, že momentální § 217, který se týká nebezpečí zpustnutí, je nevyužíván, možná pro archaičnost textu, ale také pro nechuť orgánů činných v trestním řízení se tím zabývat a zabývat se vážným způsobem tím, kdo zneužívá děti pro páchání trestné činnosti, a prosté snížení hranice trestní odpovědnosti by v podstatě znamenalo, že ti, kteří je zneužívají, přestanou využívat čtrnáctileté děti a začnou využívat třináctileté děti, a proto tady myslím bylo správně už řečeno nejednou, naposledy kolegou Jičínským, že je potřeba se zabývat tím, že pro určitý typ trestného činu, tedy pro tu konkrétní charakteristiku, by ta hranice neplatila, ale to jednání by samozřejmě probíhalo v intencích, že jednáme s mladistvým.
To jsou věci, které jsem měl jako připomínky. Začal jsem tím, proč vlastně vystupuji. Začal jsem tím, že mi připadá, že celá materie je vyjádření určité vůle vlády a že se tady pereme o to, jestli vládě priority schválíme, nebo neschválíme. Já jsem ale přesvědčen, protože to řekl jak předkladatel, tak pan ministr Bureš, že to není věc na jedno nebo dvě volební období, že trestní zákon se přijímá na mnohem delší dobu, a proto je potřeba podle mého názoru se zabývat těmi principy nikoliv už v psaném textu, ale skutečným vyjádřením principů. Proto já osobně podpořím a budu o tom přesvědčovat i ostatní, aby souhlasili s návrhem zpravodaje na vrácení vládě k přepracování, s tím, že by vláda ty principy už s využitím debaty použila a přinesla v nejkratší době do Poslanecké sněmovny základní zásady nové úpravy úplné rekodifikace trestního práva.
Ty by se posoudily zejména ve třech výborech Sněmovny. Myslím tím v prvé řadě výbor petiční, protože jde o klasickou lidskoprávní normu. To, jakým způsobem je v Listině základních práv a svobod, v jednotlivých mezinárodních smlouvách upraven systém lidských práv, se právě nejvíce promítá do kodifikace trestního zákona. A tam by měla být debata, která bude mít meze trestnosti, a budeme se bavit o materiálním znaku trestného činu, a tady souhlasím s velkou části debaty, protože mi to tam opravdu chybí.
Druhým výborem je výbor ústavněprávní, který samozřejmě bude posuzovat spíše systematiku. Tady nechávám na vůli ústavněprávního výboru, aby s touto systematikou zacházel s pohledem do dalších roků 21. století a trochu se nechal inspirovat tím, že některé hlavy trestního zákona, řazení trestných činů, nejsou přece věcí starou 40 nebo 45 let, ani 50. Ale prosím vás, nezpochybňujte věci, které se na začátku 19. století odehrály ve Francii, nezpochybňujte věci, které platily v Rakousko-Uhersku od 60. let 19. století a které venkoncem právě byly tím motivem, jak překonat trestní zákoník z roku padesát a v roce 1961 přijmout novou normu, která má svým způsobem velmi moderní koncepci, protože ta koncepce právě vycházela z oněch excesů, kterých se dopustila společnost ve 20. století.
Já jsem rád, že nevycházíme, jak tady někdo říkal, ze sovětského modelu, že vycházíme z principů, které nakonec vedly k přijetí modelu kontinentálního, francouzského a vyzkoušeného právě těmi jednotlivými převratnými událostmi konce 19. a začátku 20. století, ale i první a druhé poloviny století dvacátého. Já si nemyslím, že u takové normy, jako je trestní zákon, platí jednoduchý odkaz na jakési poučení z let komunismu. Myslím, že to by byl velmi laciný argument, že samozřejmě poučení z minulosti tady musí být přítomno, a musí být přítomno právě proto, abychom nezideologizovali přílišně trestní zákon a vytvořili normu, která bude mít nejméně takové trvání, jako měl zákon z roku 1961. Já si jeho zásad poměrně vážím a byl jsem rád, když jsem mohl být jako poslanec Federálního shromáždění, když jsme ho měnili v roce 1991 a 1992 a měnili jsme ho do podoby, kterou potřebuje společnost 21. století.
Moje vystoupení je jen k tomu, abychom někdy laciným způsobem nezpochybňovali, co skutečně 150 let trvalo, než se stalo uznávaným konceptem pro trestní právo, pro trestní řízení. Na druhé straně, abychom mohli tu kvalitní normu - a zase souhlasím s tím, co bylo řečeno, že pokud se shodneme na základních principech, pokud se shodneme na tom, že tady bude probíhat jakási kvalifikovaná debata, tak také souhlasím, že bychom nakonec měli dospět k jakému komplexnímu pozměňovacímu návrhu ústavněprávního výboru, že by jakási libovůle jako lidová tvořivost v trestním právu neměla být normou pro jednání Poslanecké sněmovny.
***