(17.10 hodin)
(pokračuje Recman)
Samozřejmě, míra nezaměstnanosti zůstává na úrovni 10,3 %. Bohužel se nedaří snížit nezaměstnanost pod hranici 500 000 nezaměstnaných. Musím říci a potvrdit, že z pohledu našeho poslaneckého klubu KSČM je toto jeden z výrazných problémů. Nazval bych ho kardinálním problémem, který je třeba radikálním způsobem řešit, abychom se přiblížili alespoň v první fázi nezaměstnanosti těch nejvyspělejších ekonomik nebo těch ekonomik, které mají nejnižší míru nezaměstnanosti, která se pohybuje kolem 4 až 5 %.
Co z toho pro nás plyne? Především to, že společnost žije už několik let nad poměry, to znamená, že spotřebovává v daném roce více hodnot, než v tomto roce stačí vytvořit. Je to, jak dokládá i návrh státního rozpočtu, možné pouze za pomoci vnitřního a vnějšího zadlužování a výprodeje státního majetku. Nicméně i privatizace a výprodej státního majetku jednou skončí a měl by se využívat na krytí jednorázových výdajů, mimořádných událostí, jako byly například povodně v roce 1997 a v roce 2002. Pokud tedy existuje takovéto zadlužování, mělo by to jít skutečně na rozvoj a modernizaci ekonomiky, na vytváření dlouhodobých pracovních příležitostí. To se v České republice bohužel v drtivé většině neděje.
Vzpomínal jsem, že jedním z rozhodujících aspektů je otázka výše příjmů a výdajů rozpočtu. Tady musím říci, že při inflaci 3,3 % a tempu příjmů 9,4 % a výdajů 4,5 % v roce 2005 reálně vzrostou vzhledem k inflaci příjmy i výdaje. To si myslím, že je jedna z příznivých informací.
Jedním z druhých kardinálních problémů, o kterém jsem hovořil, mimo rostoucí nezaměstnanosti, je otázka zadluženosti a deficitu veřejných rozpočtů. Chci jen připomenout, že v roce 1993, v době vzniku České republiky, byl státní dluh na úrovni 158,8 mld. Kč, v roce 1995 154,4 mld. Kč, za dalších pět let, v roce 2000, to bylo 289,3 mld. Kč, v letošním roce se očekává 606,6 mld. Kč a v příštím roce 705 mld. Kč. Během deseti let od roku 1995 do roku 2005 tak státní dluh vzrostl z podílu 10,5 % HDP na 24,1 %.
Já mohu z tohoto místa pouze říci, že na tuto vážnou situaci opakovaně upozorňovala opoziční KSČM, ale nejen ona, rovněž orgány Evropské unie. Jsem přesvědčen o tom, že konvergenční program, jak ho schválila vláda, je jedním z možných řešení, jednou z možných cest. Nebudu se k tomu dále podrobněji vyjadřovat. Jsem přesvědčen, že v tomto směru je to cesta správná a že i rozhodnutí Rady ECOFIN, přijaté v červenci 2004, které přijalo rozhodnutí o existenci nadměrného schodku v České republice a zároveň přijalo i doporučení pro ČR ohledně nápravy, je úkol, který by měl být společný pro všechny politiky, a to jak pro politiky vládní, tak pro politiky opoziční.
Velmi významná bude i pozice ČR ve vztahu k finančním vztahům českého státu k EU. Musím říci, že návrh jak pro letošní rok, kde se očekává čistá pozice ve výši 9,3 mld. Kč, tak pro rok 2005 ve výši 13,8 mld. Kč je velice příznivý. Já bych se z tohoto místa chtěl pana ministra financí zeptat, jestli čistá finanční pozice ČR vůči EU, vůči Bruselu, se bude v letošním roce skutečně blížit hranici 9,3 mld. Kč, nebo jestli bude záporná.
Vážené kolegyně a kolegové, k návrhu rozpočtu chci říci, že vnímám, že dominantní vliv na tvorbu rozpočtu měly především menší vládní strany, KDU-ČSL a US-DEU, které volební program ČSSD z roku 2002, alespoň z pohledu KSČM, výrazným způsobem omezily a částečně negovaly. Z pohledu našeho poslaneckého klubu se snížil počet styčných, blízkých nebo podobných bodů z volebních programů obou politických stran, to znamená KSČM a ČSSD, proti předchozím rozpočtům. Chci jen připomenout, že např. největší průnik, sblížení volebních programů bylo v roce 1999, kdy poslanecký klub KSČM podpořil návrh státního rozpočtu, protože jsme našli společně přijatelný kompromis. Bohužel porovnání volebního programu ČSSD, prohlášení vlády a koaličního návrhu státního rozpočtu ukazuje na neustálý posun sociálních demokratů doprava a na odklon od volebních slibů lákajících voliče z levého spektra. Pomalu ale jistě se z bývalé opoziční strany, nyní už sedm let vládní strany, která ještě v opozici slibovala, že půjde pravicové vládě po krku, stává strana vládní, která se s pravicí drží kolem krku.
Návrh rozpočtu naprosto logicky vychází i z reformy veřejných financí. Změny daňových a sociálních zákonů, které koalice prosadila ve Sněmovně, poslanecký klub KSČM odmítl jako nekoncepční a asociální. Jsem přesvědčen o tom - jsem o tom přesvědčen společně s mými kolegy - že předložený vládní návrh by přispěl k prohloubení hospodářských problémů státu, krajů a obcí, ale i podnikatelské sféry, domácností, a může ohrozit dosaženou životní úroveň většiny obyvatel.
V kontextu toho, co jsem uvedl, chci na závěr říci, že předložený vládní návrh rozpočtu zcela logicky nenaplňuje volební program KSČM, pouze v některých oblastech jsou priority vlády a opoziční KSČM blízké, a proto je i v zájmu komunistů některé tyto návrhy zde v Poslanecké sněmovně podpořit, zejména v druhém čtení. Jsou to zejména otázky sociální, důchodové, školství, zdravotnictví, řešení zaměstnanosti, podpora ekonomiky, samospráv a podobně. Realita je taková, že v té podobě, jak je vládní návrh předložen, ve svém souhrnu neodpovídá prioritám volebního programu KSČM ani programovému dokumentu nazvanému Naděje pro Českou republiku, který schválil 6. sjezd KSČM v květnu letošního roku, a proto je stanovisko poslaneckého klubu KSČM k tomuto návrhu negativní.
Chci říci, že poslanci KSČM budou v prvním čtení zákona hlasovat proti usnesení rozpočtového výboru, to znamená proti usnesení, které jsme obdrželi jako sněmovní tisk 774/1.
Na závěr chci vyslovit přesvědčení, že to nebude napořád, co poslanecký klub KSČM bude odmítat návrh zákona o státním rozpočtu, a že v budoucnu se opět volební programy těchto dvou politických stran sblíží natolik, že poslanci KSČM - věřím, že jich nebude jen 41, ale více - vyjádří nejen v prvním čtení, ale i v třetím čtení podporu návrhu státního rozpočtu České republiky na příslušný fiskální rok.
Děkuji za pozornost.
Předseda PSP Lubomír Zaorálek: Na vystoupení poslance Svatopluka Recmana chtěl reagovat ministr financí. Je tomu tak? Ano.
Ministr financí ČR Bohuslav Sobotka Děkuji. Pane předsedo, já bych chtěl jednak částečně reagovat na vystoupení pana poslance Recmana, jednak, aby ta věc nezapadla, ještě na vystoupení pana poslance Kocourka.
Pokud jde o rychlou reakci na dotaz pana poslance Recmana, který se dotazoval na to, jak vypadají v realitě finanční toky mezi rozpočtem ČR a EU, pokud jde o letošní rok, tak mohu potvrdit, že podle našich zatímních prognóz bude v letošním roce Česká republika v pozici čistého příjemce, to znamená, že dostaneme z rozpočtu unie více finančních prostředků, než odvedeme v rámci odvodů. Stejná situace bude v příštím roce. Počítáme, že rozdíl čisté pozice v příštím roce bude v nominále někde kolem 15 mld. Kč ve prospěch České republiky.
***