(17.00 hodin)
(pokračuje Recman)
Státní rozpočet rovněž vnímám jako jeden z prostředků prosazování volebního programu stran, a to stran, které zasedly v Poslanecké sněmovně. Samozřejmě státní rozpočet není projednáván v Senátu, naštěstí, a já jsem přesvědčen o tom, že každoročně projednávání státního rozpočtu motivuje všechny politické strany k tomu, aby se k němu vyjádřily, aby se snažily jeho prostřednictvím prosadit co nejvíc ze svého volebního programu. Nejinak tomu samozřejmě je i u naší politické strany, Komunistické strany Čech a Moravy.
Vážené kolegyně a kolegové, jaký je postoj KSČM a jejích poslanců ke státnímu rozpočtu? Pokud bych to měl vzít obecně, je třeba říci, že komunistická strana a poslanecký klub se nebrání deficitnímu financování rozpočtu, neboť v současném stavu ekonomiky a veřejných financí není reálné sestavit vyrovnaný rozpočet, jak o to někteří ve svých vystoupeních usilovali. Jsme přesvědčeni o tom, že by měl být orientován na priority našeho volebního programu, měl by být v souladu s dokumentem 6. sjezdu Komunistické strany Čech a Moravy nazvaným Naděje pro Českou republiku, ale v tom širším slova smyslu by měl být i v souladu s maastrichtskými kritérii, která hovoří o tom, že deficit veřejných financí by měl být do 3 % hrubého domácího produktu. Ale nebráníme se ani širší diskusi o Paktu stability. Domníváme se, že i tato diskuse je v této chvíli legitimní, protože od 1. 5. jsme v Evropské unii a i tento pakt se stal tím pádem pro Českou republiku závazným. Vnímáme to tak, že případné neplnění těchto kritérií není možné vnímat jako dlouhodobý proces, ale především jako proces krátkodobého rázu. Přitom vnímáme to, že deficit musí být - alespoň z pohledu komunistické strany - alokován do ekonomiky, především do prorůstových opatření, do opatření s výrazným multiplikačním efektem, což bohužel předložený vládní návrh státního rozpočtu na příští rok nesplňuje.
Když jsme zvažovali možnost podpory a nepodpory návrhu státního rozpočtu v prvním čtení, poslanecký klub akcentoval těchto pět základních a nosných principů. Jejich naplnění by znamenalo podporu návrhu rozpočtu, jejich nenaplnění znamená nepodporu a odmítnutí vládního návrhu zákona. Jaké jsou tyto principy?
Za prvé - jak je rozpočet sestaven jaký celek, jaké jsou priority vlády a zabezpečení těchto priorit finančními zdroji. Základem pro přístup k rozpočtu je především naplňování volebního programu Komunistické strany Čech a Moravy, ale rovněž vládního prohlášení, a to tam, kde jsou priority KSČM a priority zejména ČSSD totožné nebo velice blízké. Tady si myslím, že bychom mohli najít společnou půdu.
Za druhé - právě v reakci na minulé období druhý princip je zaměřen na reálnost navržených příjmů státního rozpočtu, protože vycházíme z toho, že vláda ČSSD pracuje i s deficitním rozpočtem od roku 1999, a deficit rozpočtu má bohužel výraznou vzestupnou tendenci, která již svým způsobem začíná ohrožovat fungování systému veřejných financí v České republice.
Třetím principem je - jaká je struktura výdajů státního rozpočtu a mimorozpočtových institucí, zda jsou opět v těchto výdajích orientovány přednostně na základní priority programu KSČM a hlavní cíle ČSSD v oblastech, kde jsou cíle obou politických stran totožné a blízké.
Za čtvrté - velice závažný aspekt, který se dotýká přístupu vlády k řešení veřejných rozpočtů. Mám na mysli konkrétně státního rozpočtu, rozpočtů krajů, obcí, mimorozpočtových, zejména státních institucí. Zvláštní pozornost při této analýze jsme věnovali zejména dluhové službě vlády, ale i rostoucímu zadlužení měst a obcí.
Pátým principem, a to je princip nový, který uplatňujeme od 1. května, to znamená od data, kdy vstoupila Česká republika do Evropské unie - jak je zabezpečeno ze strany České republiky, jejích orgánů a institucí spolufinancování programu Evropské unie a jak jsou řešeny finanční vztahy Česká republika - Evropská unie.
Komunistická strana Čech a Moravy je přesvědčena, že je potřeba využít prostředky z Evropské unie na rozvoj české ekonomiky a od počátku velice úzce a přísně dbát na to, abychom z Bruselu získali více finančních prostředků, než jich z České republiky do tohoto rozpočtu odejde. Máme zájem na tom, aby Česká republika ve vztahu k bruselskému rozpočtu měla čistou finanční pozici.
Vážený pane ministře, kolegyně a kolegové, pokud bych to měl alespoň velice stručně konkretizovat, k návrhu státního rozpočtu na rok 2005 bych se vyjádřil asi takto.
Za prvé chci říci, že oceňuji předložený materiál - mám na mysli Zelenou knihu, která má kolem tisíce stran, že velice podrobně, přehledně a erudovaně je zpracována a má skutečně velice dobrou vypovídací schopnost. Zde si myslím, že Ministerstvo financí skutečně bezezbytku naplňuje svou roli. Naplňuje to nejen v tomto návrhu státního rozpočtu, ale i v minulosti.
Za druhé - porovnal jsem si prohlášení vlády ze srpna letošního roku, kde se v části dvě nazvané Preambule, cíle a priority uvádí, že vláda se soustředí na deset priorit, které jsou následně rozvedeny v podobě dílčích cílů a konkrétních záměrů. Pro mě bylo překvapením, že ve zprávě k návrhu zákona o státním rozpočtu České republiky na rok 2005, což je materiál označený B na straně 12, vláda schválila pouze dvě vládní rozpočtové priority, a to financování společných programů Evropské unie a České republiky a výdaje na vědu, výzkum a vysoké školy. Nemám problémy, souhlasím s tím, je to samozřejmě i priorita naší politické strany, podporuji to, nicméně zdá se mi to k těm cílům, kterých bylo deset, velice málo. Chci se zeptat pana ministra financí nebo předsedy vlády, kde je zapracování a podpora zbylých priorit vlády, protože se mi zdá, že nejsou zapracované v návrhu rozpočtu, nebo se na ně již v tomto případě nedostalo finančních zdrojů.
Údaje o vědě a výzkumu byly uváděny. Nárůst je 12,2 %, na vysoké školy růst o 4,6 %, při růstu výdajů 4,5 % myslím, že nárůst je významný, nicméně jsem přesvědčen o tom, že potřeba vědy, výzkumu a vysokého školství je ještě vyšší.
Za třetí - vycházím z toho, a zdá se to teze pravdivá, že návrh rozpočtu vychází z toho, že česká ekonomika je v růstové fázi ekonomického cyklu. Je to doloženo údaji - např. hrubý domácí produkt v letošním roce vzroste o 3,8 %, v příštím roce o 3,6 %, poslední roky roste průmysl, stavebnictví. To vnímám jako klady české ekonomiky. Nicméně významný je i pokles HDP, který z 3,8 jde na 3,6 %. Je to sice růst o 50 % vyšší, než je v zemích Evropské unie, nicméně vycházím z toho, že ekonomická dynamika České republiky v příštím roce bude nižší než dynamika vývoje v letošním roce.
Na druhé straně v tomto kontextu růstu české ekonomiky na úrovni 3,6 % vnímám jeden velice významný zápor, a to je, že přestože česká ekonomika je na růstové fázi ekonomiky, roste dlouhodobě nezaměstnanost. Zaměstnanost se snižuje, a to navzdory této růstové fázi.
***