(15.50 hodin)
(pokračuje Zaorálek)
Předevčírem jsem si přečetl na internetovém serveru pražské burzy, že ceny akcií na pražské burze včera prorazily další rekordní metu. Hlavní index PX 50 po růstu o 2,1 % zakončil den na 902,3 bodu. Nad devítisetbodovou hranicí byl naposledy 19. dubna 1994, to znamená, je to opakování stavu po deseti letech. Takto vysoko ještě tento index nebyl. Navíc nejde o jeden údaj v jednom dni, protože je to trend, který se projevuje celý rok. Za letošní rok tento index PX 50 zpevnil o 36,9 %. Je to otázka trendu a pražskou burzu v tomto případě pokládám za objektivnější údaj než jen pocity, které tady slyšíme. Navíc je to ukázka toho, že investice do této země dnes neproudí jenom tím, že se kupují fabriky zahraničním kapitálem, ale jdou přes akciový trh. To je podle mne jednoznačně nesmírně pozitivní trend v České republice, který je tady doložitelný a který je možná snad i projevem toho, že vládě skutečně jde o ekonomický růst České republiky.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu předsedovi Poslanecké sněmovny. Ještě před řádně přihlášenými poslanci pan ministr financí Bohuslav Sobotka. Prosím, pane ministře, máte slovo.
Ministr financí ČR Bohuslav Sobotka Děkuji, pane místopředsedo. Vážené poslankyně, vážení poslanci, musím říci, že zatím jsem vývojem debaty ze strany opozice poněkud zklamán, protože se zdá, že zde budeme opakovat debatu úplně stejně, jako jsme ji absolvovali v roce 2002, jako jsme ji absolvovali v roce 2003. Zdá se, že scénáře budou stále stejné, a možná nízký zájem a nízká účast je tady také proto, že opozice zatím nepředvedla vůbec nic nového, než co jsme byli od ní zvyklí v předcházejících letech slyšet. Myslím, že je to pořád to samé. Problém je v tom, že tak jak se to neustále opakuje, tak se stále zvětšuje mezera mezi tím, jak líčí realitu opozice ve svých vystoupeních, a jaká realita ve skutečnosti je.
Já bych se vrátil možná do roku 2003, kdy jsme zde také seděli před prvním čtením návrhu zákona o státním rozpočtu a ze strany ODS jsme zde také mohli slyšet následující slova: Proto sděluji občanům, že další věci, které je čekají, je oslabování české koruny, růst cen veškerého zboží, které je v této zemi z dovozu, a růst veškerého zboží, které je v této zemi z české produkce, jako logická reakce na zdražení věcí dovážených. Tuto zemi čeká růst inflace. Tato země se nejen tímto rozpočtem, ale i nečinností naší vlády vydává do období velkých ekonomických potíží. - Takto zde strašila ODS na podzim roku 2003, když se projednával návrh zákona o státním rozpočtu na rok 2004. Tyto výroky se objevovaly v novinách, tyto výroky se objevovaly v televizi a strašily naši veřejnost tím, že se zde chystá inflace, že se zde roztočí inflační spirála, že se zde bude zdražovat, že zde nastane ekonomická katastrofa, že zde nastane ekonomická nestabilita.
Pokud se podíváme na realitu vývoje skutečných pevných a statisticky ověřených ekonomických dat v roce 2004, nic z toho se nenaplnilo.
Chtěl bych požádat opoziční představitele, aby oni byli schopni určité reflexe, a jestliže se mýlili, aby byli schopni také říci - ano, my jsme, když jsme hovořili o rozpočtu na rok 2004, předpokládali daleko horší ekonomický vývoj, než k němu ve skutečnosti došlo. Obávám se, že takovéto sebekritiky se zde nedočkáme a místo ní se zde pravděpodobně zase dočkáme pouze toho, že občané budou strašeni, že zde budou předkládány katastrofické vize dalšího ekonomického vývoje. A pak zveřejní Český statistický úřad další zprávu a ona řekne, že vývoj ekonomiky opět zrychlil, že struktura ekonomického růstu se přesunula zdravým způsobem od spotřeby domácností k investicím. A to je realita letošního roku, nikoliv to, co bylo kritizováno vloni, že růst je tažen spotřebou domácností.
Realita letošního roku je zdravý ekonomický růst, který je tažen investicemi, a tyto investice vytvářejí velmi dobrý předpoklad pro to, aby česká ekonomika rostla i v následujících letech. Ono strašení, šíření apokalyptických vizí možná je legitimním nástrojem politického boje, ale myslím si, že bychom měli sledovat nějakou míru vazby mezi tím, co se říká tady v Poslanecké sněmovně - Sněmovna, zdá se, snese všechno - a mezi tím, jaká je realita za okny této Poslanecké sněmovny. Ekonomická realita za okny této Poslanecké sněmovny je úplně jiná, než nám ji zde líčí a zatím líčí v rozpočtové debatě představitelé naší pravé opozice.
Pokud jde o pravou opozici, myslím, že by skutečně byla zajímavější debata o státním rozpočtu, pokud by pravá opozice zveřejnila, jak by to dělala lépe. Zatím jsme se toho nedočkali a já musím říci, že se už stále opakuji a připadá mi to trapné, že zde každý rok v rámci diskuse o státním rozpočtu vyzývám naši pravou opozici, aby řekla, co by udělala jinak, když se jí návrh nelíbí. Jak by reagovala, jaké daně by snížila, jaké daně by zvýšila, jaké výdaje by snížila, jaké výdaje by zvýšila. Nebojme se konkrétní debaty. Nechme tady politických frází, nechme tady osobních útoků, nechme tady osočování a veďme věcnou debatu. Vždyť i pro občany by takováto věcná debata byla daleko zajímavější, než pokud se tady budeme vzájemně urážet, pokud tady budeme opakovat hesla z politických programů a z politických mítinků. Bavme se o tom, kde vzít více peněz na vzdělání, kde vzít více peněz na vědu a výzkum, kde vzít více peněz na vysoké školy, na investice do dopravní infrastruktury a jak to udělat lépe a jak posunout veřejné rozpočty pro následující období. Vláda svoji konkrétní představu předložila. Ono to ani jinak nejde. Je to odpovědnost vlády, není to nic, co bychom měli nějak výrazně chválit. Takto se vláda musí chovat, ale od odpovědné opozice si myslím, že má veřejnost právo očekávat, že předloží nějaké alternativy, že předloží nějaké alternativní vize toho, jak problémy posunout, ale obávám se, že toho se od naší pravé opozice ani v tomto roce, ani v této rozpočtové debatě nedočkáme.
Pokud jde o ony dluhy, možná by debatu i zpestřila debata o tom, jaké rozpočtové miny jste nám nakladli v dobách, kdy zde pravá ODS vládla. Jaké státní záruky jste v té době schvalovali, s jakou dobou splatnosti jste je schvalovali, jaké státní záruky nyní budou nabíhat v příštích letech. Bavme se i o vašich dluzích, které jste nám tady nechali a které jste nám poslali. Vy jste nám je zalepili do obálky, napsali jste tam "splatnost deset let" a poslali jste je do budoucna. Možná jste tehdy mysleli na své děti. Říkali jste si, za deset let, to není tak dlouhá doba, dětem ještě moc let nebude - ale budoucnost je tady a my teď vaše obálky rozlepujeme a zjišťujeme, jaká krásná čísla, jaké krásné dluhy jste nám sem poslali.
A protože nechci mluvit pouze obecně, jelikož už tady byly stížnosti v rámci rozpravy, tak chci zmínit jednu konkrétní věc, která se dotýká koneckonců i rozpočtového výhledu. A je to státní záruka, kterou poskytla vláda ODS v roce 1997 na jaře ve výši 22,5 miliardy korun, která byla schválena ve prospěch České národní banky s dobou splatnosti deset let, to znamená - nejpozději zaplatit v červnu roku 2007. Krásný balíček, který jste poslali. Vy jste se tehdy nezadlužili. Ne, vy jste nezvýšili deficit státního rozpočtu o 22,5 miliardy korun. Vy jste jenom zalepili peníze do obálky, napsali jste tam splatnost za deset let, zadlužte se za deset let, a poslali jste to do budoucnosti. A takových věcí je celá řada. Můžeme tady o tom i vést debatu a vést diskusi o odpovědnosti za dlouhodobou rozpočtovou politiku a za to, jakým způsobem by se v České republice měly vyvíjet veřejné finance.
Děkuji.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu ministrovi financí. Podotýkám, že zatím řádná rozprava těch, kteří byli písemně přihlášeni, neproběhla, kromě přednostních práv.
Ještě předtím, než dám slovo opět tomu, kdo se hlásí s přednostním právem, Vlastimilu Tlustému, podotýkám, že mám momentálně 11 přihlášek. Prvním přihlášeným je Martin Kocourek, pak je Svatomír Recman, pak se vzdal slova pan poslanec Petr Braný, pak je pan Tomáš Vrbík, dále Martin Říman, Miroslav Grebeníček se stanoviskem klubu KSČM, Michal Doktor atd. Věřím, že se k normální rozpravě dostaneme, ale nyní má slovo pan předseda klubu ODS Vlastimil Tlustý. Prosím, pane předsedo, máte slovo.
Poslanec Vlastimil Tlustý: Vážený pane předsedající, dámy a pánové, dovolte mi reagovat. Za prvé doufám, že jste zaznamenali, že v mém vystoupení - mimochodem jediného opozičního politika, takže pan ministr financí množné číslo používal nadbytečně - jsem neřekl nic, co by mělo charakter strašení veřejnosti, a má to naprosto reálný důvod.
***