(15.40 hodin)
(pokračuje Tlustý)
Pojmy, které tady uváděl předseda vlády totiž - a já myslím, že to chápe celá veřejnost - jsou ve skutečnosti jiné. Této vládě v tomto rozpočtu nejde o dlouhodobou prosperitu, jde jí pouze o pokračování ve vytváření krátkodobých, o to větších dluhů. Nejde o sociální soudržnost. Stačí se podívat do podkladů. Jde o uchování soudržnosti této vládní koalice. Nejde o konkurence schopnost. Je přece evidentní, že Česká republika ji ztrácí a že například s reformami Slovenska, ale i dalších rozvíjejících se trhů není schopná v tuto chvíli ani držet krok. Nejde o trvale udržitelné životní prostředí. Jediné, o co tady evidentně jde, je to, aby se tato vláda, tato vládní koalice ještě alespoň do roku 2006 udržela u moci, to za každou cenu, bez jakýchkoliv reforem, s tím, že se pro své pokračování pokusí alespoň získat podporu veřejnosti tím nejjednodušším způsobem, a to je nákupem podpory za peníze státního rozpočtu, za peníze nás všech.
Říkali jsme tady již mnohokrát a není to tak dlouho, co jsem se tady pokoušel při diskusi o tzv. reformě veřejných financí říci, že to není žádná reforma veřejných financí, že to je pouze zdražování a šacování, které ničemu nepomůže. Říkali jsme, že si stačí počkat, tehdy jsem říkal 365 dnů - a ještě neuplynuly - aby se ukázalo, že to žádná reforma není. Říkal jsem, že do roka a do dne se ukáže, že zatímco v Čechách se žádné reformy nekonají, na Slovensku se konají, a dokonce fungují. Jestli je to pro vás, vážená vládo, nějaký argument, dovolte mi uvést, že slovenský ministr financí dostal cenu nejlepšího ministra financí od prestižního časopisu Emerging Markets. Snad to vám alespoň trošku naznačí, že rovná daň je fungující reformní koncept. To, co vy tady předvádíte, je prázdno a beznaděj.
Říkám nyní - je zbytečné těch 365 dní čekat, vědí to přece už úplně všichni. A pokud by snad nevěděli, ať se podívají alespoň do základních údajů rozpočtu na příští rok, aby pochopili, že je to pořád stále stejné. Pokračuje zadlužování občanů České republiky vysokou rychlostí a má tak pokračovat. Dluhová služba neboli úroky z dluhů, které dělá tato vláda, pohlcují postupně veškerý prostor, který může mít vláda pro jakékoliv rozvojové programy, přidávání platů či cokoliv jiného. Vláda rozhazuje a snaží se předvést svou - v uvozovkách - dobrotu a je jí úplně jedno, že přitom rozdává z cizího a ještě k tomu na dluh. Vláda stejně jako vlády předchozí sociální demokracie se snaží zamaskovat velikost a tragickost dluhů, které vyrábí, tím, že z rozpočtu - v uvozovkách - účetním fíglem vytěsnila ztrátu České konsolidační agentury. Bylo zde sice uvedeno korektně zpravodajem, předsedou rozpočtového výboru, že faktický deficit, který projednáváme, je o 19 miliard vyšší, tak jak to ostatně slíbil, když onen účetní fígl byl tady ve Sněmovně proveden. V rozpočtu jsou opět jako za historie všech sociálně demokratických rozpočtů použity příjmy z privatizace na běžné výdaje.
Jednu věc jsme tady ještě neříkali, protože nebyla očividná a nebyly pro ni důkazy, a to je jediná novinka ve vystoupení k tomuto státnímu rozpočtu na rok 2005: Vše, co vláda všem bere, vše, co zdražuje, všechno, co musí naši občané platit nového, vyššího, všechny ceny, které platí v podstatě za vše, na co se podívá kolem sebe, to všechno je používáno jenom na to, aby si vláda koupila podporu části veřejnosti tím, že jim zvedne platy. To je nový přístup. Ještě žádný státní rozpočet tak očividně neukazoval, že v téhle zemi se všem bere proto, aby zlomku téhle společnosti bylo přidáno a aby jejich hlasy pravděpodobně zachránily neradostný vývoj volebních preferencí sociální demokracie před krajskými volbami. A já myslím, že my, občané České republiky, máme tuhle výzvu a tuhle novinku přijmout. Nejsme přece tak hloupí, aby nás 95 % ostatních, kteří to máme všechno zaplatit, jsme stáli a dívali se na to, jak nám všem vláda bere a svým pravděpodobným voličům rozdává, když jich je evidentně pouze jenom pět procent z celkového počtu obyvatel České republiky. Ono jich je v procentuálním vyjádření na počtu voličů více, a to proto, že děti nemají volební právo, děti se nemohou vyjádřit k tomu, co se tady odehrává. A je to veliká škoda, protože to, co se tady odehrává, se zejména týká našich dětí. - Protože ty dluhy, pane ministře financí, a určitě si to umíte spočítat sám, které postupně vytváříte, budou splácet právě a zejména naše děti.
Je smutné, že v české společnosti je stále vysoký podíl těch, kteří si stejně jako vy myslí, že státní dluh je číslo na papíře, že to je číslo, které se nikoho netýká, které nikdy nebude spláceno. Ale ono to není číslo na papíře. Je to skutečný závazek českého státu a každého jeho občana - právě a včetně oněch dětí. A když si přepočítáte výši dluhu, který vytváříte právě na to jedno dítě bez hlasovacího práva, zjistíte strašné číslo. Sociální demokraté už na každé takové dítě navalili zátěž 400 tisíc korun.
Já bych prosil, aby to veřejnost zaznamenala. Aby se podle těchto údajů orientovala a vyjádřila se k tomu v té jediné chvíli, ve které se k tomuhle vyjádřit dá, protože ta dnešní diskuse je beznadějná. Nejenom proto, že nám vláda a její představitelé fakticky nic neříkají, ale zejména proto, že neočekávají, že by s námi nebo s veřejností o tomto státním rozpočtu vůbec vedli vážnou diskusi. Atmosféra v tomto jednacím sále přece jasně dokládá, že tady o žádnou diskusi nejde. Tady je předem všechno rozhodnuto a jediná chvíle, kdy se k tomu my a veřejnost budeme moci vyjádřit, je bohužel až ve volbách, které ale naštěstí nepřicházejí v demokraciích tak pozdě. To, co tady máme před sebou, to je výsměch. Výsměch nejenom této Poslanecké sněmovně, a ona reaguje přiměřeně, to je to výsměch celé veřejnosti.
A když jsem tady uvedl, že zatímco vystoupení předsedy vlády a ministra financí bylo prázdné a bezobsažné, a zpravodaj, předseda rozpočtového výboru tu přece jenom něco řekl, dovolte mi i vyslovit hypotézu proč. Předseda rozpočtového výboru asi někdy v životě něco skutečného dělal, něco řídil. Zatímco náš pan premiér a ministr financí nikdy v životě - kromě politiky a řečnění v této Sněmovně - nedělali.
Děkuji za pozornost. (Potlesk z lavic ODS.)
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji předsedovi poslaneckého klubu ODS Vlastimilu Tlustému. S reakcí s přednostním právem se přihlásil předseda Poslanecké sněmovny Lubomír Zaorálek. Prosím, pane předsedo, máte slovo.
Předseda PSP Lubomír Zaorálek: Dámy a pánové, vážení kolegové, já bych si dovolil jenom poměrně krátkou reakci na údaje, které tady zazněly ve Sněmovně před chvílí, protože jsme slyšeli, že této vládě nejde ani o sociální soudržnost, ani o ekonomických růst, a že kdyby jí o to opravdu šlo, vzala by si příklad například ze sousedního Slovenska.
Měl jsem včera v rukou průzkumy veřejného mínění ze Slovenska a z České republiky, ze kterých jsem vyčetl, že Slováci jsou ze všech krajín visegrádskej štvorky najmenej spokojní s ekonomickou situáciou svojej krajiny. 70 % jich vidí svou ekonomickou situaci jako velmi zlou. V České republice jsou ta procenta o 20 % příznivější než na Slovensku, takže je to podle mne trochu odpověď na to, jestli tady vláda usiluje, nebo neusiluje o sociální soudržnost.
Chtěl bych říci jednu věc. Protože je možné se tady asi dlouze bavit o tom, jestli jako ten Voskovec a Werich, co je v tom balonu pomyslném, budeme meditovat nad tím, jestli stoupáme, nebo klesáme. Já bych se nechtěl účastnit těch pocitových a dojmových debat, ale rád bych uvedl něco, co mi připadá, že je naprosto objektivní a je to naprosto jasný údaj.
***