(16.00 hodin)
(pokračuje Tlustý)
To strašení už probíhá reálně vašimi kroky, pane ministře, už dva roky a netřeba ho slovně komentovat. Vidí ho každý kolem sebe. Vidí, jak se vyvíjejí ceny. Vidí, jaké zásahy děláte ve spotřebních daních. Vidí, jaké jsou důsledky toho, čemu vy říkáte reforma veřejných financí a my zdražování a šacování, a je zbytečné tady s vámi vést polemiku o tom, který z těch pojmů je správný. Jak jsem tady říkal mnohokrát, bude to stejně veřejnost ve svém každodenním životě při svých nákupech, která si dosadí buď ten váš, nebo ten náš pojem, a řekl bych, že zatím bohužel vítězí ten náš - je to zdražování a šacování a bude pokračovat. Stačí se podívat do schválených návrhů vaší vládou a do toho, co čeká veřejnost v příštím období. Mimochodem, obávám se, nestraším, že to bude růst cen a růst inflace. Vy to samozřejmě dobře víte a budete to zapírat dál. To je první poznámka.
Druhá poznámka. Už asi pětkrát, pane ministře, jste tady předvedl jeden hezký fígl. Při projednávání čehokoliv z dílny vlády byla ODS vyzvána, aby obhájila svůj opoziční návrh, neboli rovnou daň a všechny reformy, které jsou připraveny. A tak mi nezbývá nic jiného, než vám ji popáté představit, s rizikem, že zbytek dnešního jednání nebude o tomto strašném reálném rozpočtu, ale bude to pouze prostor pro vaše diletantské, neodůvodněné, nevypočitatelné, směšné politické útoky na věc, která v tuto chvíli, a to opakuji, na Slovensku reálně funguje, nikdo ji nezesměšňuje (Z řad ČSSD: To není pravda!) - nikdo ji nezesměšňuje a čísla jsou průkazná.
Pan předseda Sněmovny tady do diskuse přispěl zajímavým argumentem, že srovnávat české reformy se slovenskými nelze proto, že výchozí úroveň české ekonomiky a slovenské ekonomiky, české životní úrovně a slovenské životní úrovně je různá. Pane předsedo, máte pravdu. Ano, je různá proto, že zatímco reformy v první polovině 90. let v České republice probíhaly a byly úspěšné, tak se Česká republika v první polovině 90. let dostala na zřetelně vyšší úroveň ve všech ukazatelích, nejenom ekonomických, ale i sociálních, v úrovni života svých občanů vysoce nad úroveň slovenskou. To je prokazatelné a nepochybné.
Od té doby se ovšem trendy změnily. Zatímco pod vedením sociální demokracie se Česká republika potácí, neaplikuje žádné reformy a své pozice ztrácí, ve Slovenské republice v posledním funkčním období nastoupila vláda, která svými reformami trendy obrátila. A abych to řekl srozumitelně, jestliže Slováci před zahájením reforem stáli po bradu v problémech, obrazně řečeno ve vodě, dnes jim slovenská vláda svými reformami tuto hladinu snižuje a odčerpává. A jestliže Češi v polovině 90. let díky reformám, které prováděla pravice, měli těch problémů a vody jenom po kolena, tak za vašich vlád je jim té vody neustále dočerpáváno a ta hladina je zvyšována. Možná že je pravda, že aktuální úroveň těchto hladin je stále příznivější v České republice. Ano, to pravděpodobně ano. Ale trend dalšího vývoje je jasný - hladina ve Slovenské republice je snižována, v České republice ji občanům, pane ministře, zvyšujete. A o tom je vedena diskuse, kterou mohou vésti jenom ti, kdo umí odlišit absolutní údaje a údaje relativní, jinými slovy, výchozí stav a trendy, kterými se jednotlivé reformy projevují. Chápu, že ti, co tyto věci nechtějí odlišit, se nemohou dopídit jednotného pohledu na tento problém.
A nyní k našim reformám. Jak funguje rovná daň na Slovensku a jak navrhujeme, aby fungovala v Čechách. Chceme jedinou sazbu na všechny druhy příjmů - na příjmy fyzických osob, podnikatelských subjektů, živnostníků ve výši 15 procent. Chceme jednu odpočitatelnou položku pro každého dospělého občana ve výši šest tisíc korun. Chceme odpočitatelnou položku také pro dítě. Její výši zatím neuvádíme z jasného důvodu - doladění tohoto parametru bude hodně záviset na podobě budoucí vládní koalice a na našem partnerovi. Proto je výše odpočitatelné položky na dítě v tuto chvíli nespecifikována. Logické je, že výše odpočitatelné položky na dítě bude mít určitý průběh v závislosti na počtu dětí, aby docházelo ke stimulaci vzniku rodin a rození dětí, což je nepochybně v tuto chvíli jeden z nejvážnějších problémů.
Navrhujeme sazbu 15 procent a navrhujeme tuto sazbu rovněž jako jedinou sazbu daně z přidané hodnoty na všechny položky s důsledky, které všichni znáte - na jedné straně snižování sazeb u jednoho druhu zboží, na druhé straně zvyšování u jiného.
Dovolím si vysvětlit, proč takováto daňová reforma přináší nakonec, právě jak se tomu děje na Slovensku, kuriózně pro naše oponenty, větší příjmy státního rozpočtu, byť dochází k procentuálnímu snížení daní. Dojde-li k dramatickému snížení daní, stanou se následující věci:
Za prvé, skončí vývoz zisku ke zdanění do sousedních zemí. - Mimochodem, pane ministře, právě teď se toto stává problémem české ekonomiky, neboť normální moudří lidé vyvážejí své zisky ke zdanění na Slovensko, případně do jiných sousedních zemí.
Za druhé, patnáctiprocentní sazba v takto jednoduchém systému stojí každému normálnímu člověku za to, aby ji zaplatil, než se pokoušel o jakékoliv daňové úniky či daňové optimalizace. Jak jsem se už marně mnohokrát u tohoto mikrofonu pokoušel vysvětlit, daňová optimalizace, nebo chcete-li daňový únik, je totiž pro toho, kdo ho podstupuje, normální ekonomická úvaha. Na straně výnosů je výše uschované nebo zatajené daně, na straně nákladů jsou náklady na daňového poradce, riziko podstoupené takovouto operací.
Rovná daň nabízí tuto zásadní změnu - nízká sazba snižuje výnos, jednoduchost systému zvyšuje náklady. Přesně toto se na Slovensku děje a jsou zdaňovány příjmy, které v minulosti zdaňovány nebyly. Kromě toho je nízká sazba daně z příjmu na všechny druhy příjmů a pro všechny druhy občanů trvalým stimulačním efektem nahrazujícím plně tzv. investiční pobídky, jejichž účinnost v České republice zvolna končí - a to nemůžete zapřít ani vy, pane ministře.
Ano, důsledky fungování investičních pobídek a investice z minulosti dnes přinášejí efekt, nicméně do budoucnosti se s ulevováním na daních vybraným dále neuplatníme a v konkurenci daňových systémů v Evropské unii i ve světě budeme muset přijít s něčím jiným. S čím, už jsem řekl - s rovnou daní.
Pro sféru sociálních výdajů navrhujeme stejně ambiciózní a funkční systém - podobný tomu, s jakým přišli na Slovensku. Navrhujeme nahradit složité a k nepráci stimulující dávky jednoduchým systémem, jehož podstata je dorovnávání nízkých příjmů jednou kompenzační dávkou - tzv. negativní daní, přičemž podstata tohoto dorovnávání je v tom, že člověk si ke svému příjmu může vypočítat, jak velikou kompenzaci od státu dostane, přičemž ta kompenzace je vždy tak velká, aby ten člověk dospěl k závěru, že přivydělat si vlastní snahou je lepší a výhodnější než čekat na dávky od státu. I tento princip je na Slovensku úspěšně vyzkoušen.
Nebudu vás unavovat popisem ostatních reforem. Navrhli jsme reformu pro školství, pro zdravotnictví. Všechny ty reformy mají jeden společný znak - chceme nahradit motivaci k nečinnosti a motivaci k nepráci, tak jak ji v této zemi aplikovaly sociálně demokratické vlády, jednotným principem motivace k práci. Chceme najít stejnou odvahu, jako našla slovenská vláda, a říci veřejnosti: Vážené spoluobčanky a občané, dámy a pánové, je nám velmi líto, že někteří lidé se dostávají do sociálních obtíží. Souhlasíme s tím, že sociální síť a zbytek úspěšné společnosti jim musí pomoci, ale míra této pomoci musí být taková, aby platila jednoduchá základní teze - ti, co pracují, se musí mít lépe než ti, co nepracují.
***