(10.30 hodin)
Poslanec Petr Braný: Vážený pane předsedající, vážené kolegyně a kolegové. Pozorně jsem poslouchal debatu k tomuto předloženému tisku vládou a stále se točíme do kruhu. Samozřejmě, že ti, kteří vypíchli - a já mezi ně patřím - ta problémová místa této novely, si jsou vědomi nutnosti, ale my jsme rozjeli reformu veřejné správy proto, aby byla blíže služba státu lidem a aby zejména ten obecnější efekt byla větší důvěra v politickou reprezentaci tohoto státu. A my když nedáme peníze do krajů, tak ty kraje trošičku - prominou mi hejtmani, není to proto, že jsme všude opoziční - budou trošičku orgány na ozdobu, a obávám se, že i v současných volbách, které jsou před námi, se to promítne nižší účastí. My přece musíme, ať už jsme se rozhodovali každý jinak k té reformě, nyní dát ty prostředky.
Zde byla řeč o tom, že je tu určitý princip dohody, konsensu, kompromisu. No jo, ale kompromis - když stát má sto a z toho dá osmdesát na kraje a většinou jsou to mandatorní výdaje, tak co je to za kompromis? Tady je pořád jenom slyšet ten hlas, ten centrální, jako výrazný a dopadá to do té samosprávy. Takže já si myslím, že to není jenom norma o financích, a jak si poradíme jeden rok, ale je to o tom, jak občané budou chápat samosprávu a kraje, které jsme vytvořili svým rozhodnutím, že jim opravdu jsou schopny pomáhat, protože většina objemu finančních prostředků - a to tu zaznělo - jsou mandatorní, tak potom řekněme a na tom hledejme nějakou dohodu - ano, je to nastaveno moc luxusně, občané, kraje jsou tu proto, aby ten luxus snížily na nějakou normu výrazně nižší, a podle toho přijměme tato opatření a nehrajme si na to, že teď jsme něco přijali, a ono to půjde lépe.
Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Ivan Langer: Děkuji, pane poslanče. Další přihlášku do obecné rozpravy nemám, proto rozpravu končím. Chci se zeptat pana ministra, zda hodlá vystoupit se svým závěrečným slovem. Ano, prosím.
Ministr financí ČR Bohuslav Sobotka Děkuji, pane místopředsedo. Vážené poslankyně, vážení poslanci. Ta rozprava, která proběhla v obecné části, naznačila všechny hlavní problémové body, kolem kterých, se zdá, může vést debata předtím, než zákon přijde na plénum Poslanecké sněmovny ve druhém a třetím čtení.
Byl zde diskutován problém kritérií, podle kterých by finanční prostředky měly být rozděleny, byl zde debatován objem finančních zdrojů, byla zde speciálně debatována otázka převodu finančních prostředků ze mzdového fondu do objemu rozpočtového určení daní pro kraje. To se zdá, že budou neuralgické body diskuse. Stejně tak tomu bylo při minulém projednávání návrhu zákona. Nezazněly tady žádné nové problematické body, které by nebyly zevrubně diskutovány už při minulém projednávání návrhu zákona o rozpočtovém určení daní pro kraje. Ačkoliv ten minulý návrh zákona procházel řádným projednáváním a tuším, že nebyly zkracovány lhůty pro jeho projednávání, nakonec ten výsledek nebyl dobrý. Nakonec zákon při závěrečném hlasování nezískal dostatečné množství hlasů a přijat nebyl.
Já bych chtěl požádat o to, zdali by Poslanecká sněmovna měla při tomto druhém pokusu v rámci tohoto volebního období větší vůli dotáhnout věci do konce a najít dohodu nad podobou zákona. Tu dohodu nelze očekávat od krajů, protože kraje jsou různě velké, kraje mají různou strukturu osídlení, kraje mají různou hustotu komunikací, kraje mají různou úroveň sociálních služeb v závislosti na tom, zda vytvářejí například pro někoho spádové zázemí, či nevytvářejí pro nikoho spádové zázemí v oblasti sociálních a zdravotních služeb, a nelze očekávat od krajů, že ony se mezi sebou dohodnou na tom, jaká kritéria přerozdělení finančních prostředků jsou spravedlivá a objektivní. Ten pokus byl učiněn a kraje se mezi sebou dohodnout nedokázaly.
Poslanecká sněmovna je tady od toho, aby v této chvíli rozhodla, aby stanovila, podle jakých principů budou mezi jednotlivé kraje v jednotlivých oblastech finanční prostředky přerozděleny. Nikdo jiný to za Poslaneckou sněmovnu a Senát učinit nemůže a já věřím, že Poslanecká sněmovna této své odpovědnosti dostojí a o této věci rozhodne. Stejně jako Poslanecká sněmovna musí rozhodnout o objemu finančních prostředků, které se na kraje převedou. O tom nemohou rozhodnout kraje. Kraje budou vždy požadovat co nejvíce. Ten požadavek krajů nemá horní limit. Kraje vždy budou požadovat finanční prostředky ve větším rozsahu, než je jim nabízeno, prostě proto, že jsou schopny na různé projekty svého rozvoje vynakládat další a další finanční prostředky. Potřeby a požadavky omezeny nejsou. Omezeny jsou zdroje veřejných rozpočtů, omezující je výše daní, omezující je výše přerozdělování - a opět tady musí rozhodnout Poslanecká sněmovna. Takže já bych chtěl požádat Poslaneckou sněmovnu, aby rozhodla o tom, jaká výše finančních prostředků by měla být přerozdělena ve prospěch krajů.
A konečně to třetí téma, které se týká vzdělávací politiky a převodu prostředků na mzdový fond do rozpočtového určení daní pro kraje. Sněmovna v minulosti už rozhodla o tom, že se kraje staly zřizovateli školských zařízení, zejména na úrovni středních škol. To vytváří velkou odpovědnost pro kraje. Současně kraje potřebují nástroje pro to, aby mohly ovlivňovat školskou síť, aby mohly ovlivňovat její racionalitu a optimální podobu. Zdá se, že kraje potřebují nové nástroje pro to, aby tuto roli mohly plnit, a opět je to Poslanecká sněmovna, kdo musí rozhodnout, jaké nástroje a v jakém objemu budou krajům poskytnuty. Pokud zůstaneme na půli cesty, pouze převedeme kompetence a nepřevedeme nástroje, pak nelze od krajů očekávat, že budou plnit racionálnější roli z hlediska správy, veřejné správy a správy veřejných prostředků.
Chtěl bych proto požádat Poslaneckou sněmovnu, aby rozhodla, ale nikoliv aby rozhodla o tom, že ten zákon nebude přijat nebo že bude vrácen k přepracování, protože ta historie, která zde byla popsána, a pan poslanec Braný ji zde velmi přesně popsal - ten zákon pokaždé, když se sem vrátí, tak obsahuje menší objem finančních prostředků, které by se měly ve prospěch krajů přerozdělit. Jestliže by Sněmovna dosáhla toho, že se ten zákon bude muset vracet potřetí, možná ta sestupná křivka bude pokračovat a nebude to 17, tak jak to bylo původně, a nebude to 16, tak jak to bylo minule, a nebude to 15, tak jak je to teď, ale bude to třeba 10 nebo 12. Čili ten trend z hlediska profinancování rozpočtového určení daní pro kraje historicky je velmi sestupný a já bych chtěl varovat před tím, abychom pokračovali v této křivce, protože pak bychom se mohli dostat na úroveň 3 %, která je stanovena dnes a na které se zřejmě všichni shodneme, že skutečně dostatečná není.
Děkuji.
Místopředseda PSP Ivan Langer: Děkuji, pan ministře. Nyní uděluji slovo panu zpravodaji, aby nám shrnul rozpravu, aby si odpracoval své zpravodajské poslání, které má, a řekl nám návrhy, o kterých rozhodneme hlasováním.
Poslanec Ladislav Šustr: Vážený pane předsedající, dámy a pánové. Vystoupilo celkem pět řečníků, z toho vzniklo několik návrhů. Jeden z nich - ten bychom hlasovali jako první - je vrácení k přepracování. Potom byl návrh pana ministra na zkrácení lhůty na 30 dnů a potom dva návrhy na rozšíření výborů, které by projednávaly tento zákon. Čili prvně bychom hlasovali o vrácení k dopracování. Nedoporučuji.
Místopředseda PSP Ivan Langer: Souhlasím. Vážené kolegyně a kolegové, ještě jednou zopakuji návrh, o kterém budeme rozhodovat hlasováním. Je to návrh pana kolegy Braného - vrátit předložený návrh navrhovateli k dopracování.
Zahájil jsem hlasování s pořadovým číslem 63. Ptám se, kdo je pro tento návrh. Kdo je proti?
Z přítomných 183 pro návrh 42, proti 84. Návrh nebyl přijat.
Budeme se zabývat návrhem na přikázání. Máme zde návrhy … (Připomínka poslance Šustra.) Omlouvám se - nejprve přikázání, potom zkrácení.
***