(10.10 hodin)
(pokračuje Braný)
K tomu podotýkám, že před rokem vláda alespoň navrhovala pro přerozdělování taková kritéria, jako je rozloha, počet obcí do tisíce obyvatel a další kritéria. Tehdy se ovšem zdálo, že pokud se provedou propočty výsledků tohoto navrhovaného způsobu přerozdělení na jednoho obyvatele, pak je zde nerovnoměrnost, a to dokonce v takové míře, že právě kraje, které by měly být možná preferovány, například Moravskoslezský kraj, jsou naopak v tomto pohledu oproti jiným krajům znevýhodněny. Tentokrát absentují jakákoliv kritéria.
Vláda argumentuje takto - viz důvodová zpráva strana 18 úplně dole: "U krajů bude pro zákonem stanovený podíl na celostátním výnosu sdílených daní i u nynějšího návrhu novely použit jako základní kritérium objem výdajů aktivit převedených do jednotlivých krajů. Objem výdajů převedených jednotlivým krajům se výrazně liší, tudíž se výrazně liší i procentní podíl jednotlivých krajů na sdílených daních." Tolik citace.
Je jistě nesporné, že celková výše finančních prostředků, která je tímto vládou navrhovaným způsobem přidělována krajům, je zcela nedostatečná, neboť neodpovídá kompetencím, které byly na kraje přeneseny. A pokud by nedošlo k úpravám, tedy ke zvýšení sdílených daní, pak snad bude lepší, když se ještě další rok půjde cestou dotací ze státního rozpočtu, aby se získal prostor pro to, aby kraje mohly získat adekvátní prostředky na to, aby kompetence a povinnosti, které jim byly uloženy, mohly splnit. Neučiníme-li tak, bude mít naše rozhodnutí negativní dopad i na rozpočty měst a obcí.
V této souvislosti mám dotaz na pana ministra financí. Na sněmu Svazu měst a obcí v minulém roce uvedl, že rozpočtové určení daní bude komplexně řešeno i pro obce, s tím, aby tato změna platila od roku 2006. Ptám se, jestli to platí a jaký je stav přípravy tohoto zákona.
Samotný návrh je zřejmý. Z výše uvedených důvodů proto soudím, že bychom v Poslanecké sněmovně neměli podpořit předložený vládní návrh novely zákona o rozpočtovém určení daní v této podobě, a doporučuji vrácení tohoto vládního návrhu předkladateli z zásadnímu přepracování s cílem dosáhnout určitého konsensu mezi centrální vládou a kraji alespoň pro příští rok. Nelze opětovně připustit situaci, kdy kraje nemají dostatek peněz na financování dokonce i základních prvků svého chodu, a již vůbec ne na alespoň nějaký rozvoj.
Děkuji vám za pozornost.
Místopředseda PSP Ivan Langer: Děkuji, pane poslanče. Chci se jen ujistit, zda pouze doporučujete vrácení, anebo navrhujete vrácení.
Poslanec Petr Braný: Navrhuji.
Místopředseda PSP Ivan Langer: Navrhujete, děkuji. Nyní má slovo druhý písemně přihlášený do rozpravy - poslanec Walter Bartoš.
Poslanec Walter Bartoš: Vážený pane předsedající, vážená vládo, dámy a pánové, vláda nám ve sněmovním tisku 747 předkládá návrh zákona o rozpočtovém určení daní. Ten pojednává o tom, jak napříště rozdělovat takzvané sdílené daně. Předpokládá, že z daní bude určité procento přímo a automaticky převedeno do rozpočtů krajů, a to na úkor centrálních rozpočtů některých resortů. Z přidělených prostředků pak mají kraje samostatně zajišťovat všechno to, co jim bylo v rámci reformy veřejné správy uloženo.
To je zcela nepochybně krok správným směrem. Především by se tak snížilo procento centrálně přerozdělovaných peněz a současně by odpovědnost krajů za jimi zajišťované agendy nebyla závislá na libovůli ministerských úředníků.
Až potud je tedy všechno zdánlivě v pořádku. Významnou součástí úvah o rozpočtovém určení daní však je i oblast školství. Dokonce jde o oblast, prostřednictvím které má být do rozpočtů krajů převedena zhruba polovina celkově předpokládané výše prostředků. Namísto do kapitoly Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy má být přímo do rozpočtů krajů převedena částka přibližně 28 miliard. I to se zdá být na první pohled naprosto logické. Na kraje byly převedeny zřizovatelské funkce zejména středních a speciálních škol, dětských domovů a některých dalších školských zařízení. A protože podle stávajícího způsobu financování část nákladů hradí zřizovatel, v tomto případě kraj, je logické, aby prostředky na úhradu těchto nákladů nebyly přerozdělovány z ministerstva.
Poněkud matoucí je sice skutečnost, že v případě obcí, které jsou zřizovateli největšího počtu škol a školských zařízení, je postupováno odlišně, neboť část prostředků je jim poskytována formou dotace z Ministerstva financí a zbytek obce hradí ze svého rozpočtu, ale tento problém teď nechme stranou.
Vraťme se k problematice rozpočtového určení daní a účelu peněz, které se mají stát součástí krajských rozpočtů. Je to opravdu tak, že jde jen o peníze na účel spojený se zřizovatelskou funkcí krajů, tedy s jejich odpovědností za to, že provoz jimi zřizovaných školských institucí je financován správně a účelně? Podíváme-li se na účel převodu peněz uvedený v návrhu zákona o rozpočtovém určení daní a v tabulkách, které jsou jeho přílohou, je všechno poněkud jinak. Největší podíl, zhruba 24 miliard, mají tvořit prostředky na mzdy zaměstnanců škol a školských zařízení zřizovaných kraji, tedy na výdaje, které v případě škol obecních mají být i nadále hrazeny přímo ze státního rozpočtu prostřednictvím Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy. Ale nejen to. Bezmála 3,5 miliardy má být nově přesunuto do rozpočtu krajů na financování veřejných vzdělávacích služeb, které v rámci mateřských, základních, středních i vyšších odborných škol zajišťují školy soukromé a školy církevní. Za jejich činnost nenesou kraje odpovědnost ani zprostředkovaně.
Na takzvané ostatní neivestiční výdaje škol a školských zařízení zřizovaných kraji má být poukázáno jen něco více než půl miliardy. Proč tomu tak má být? Údajně proto, že kraje jsou za školství, to je za poskytování veřejné vzdělávací služby, odpovědné. To samozřejmě neplatí ani tam, kde jsou kraje zřizovateli škol, natož v případě škol církevních nebo soukromých. Odpovědnost krajů je jen to, že síť jimi zřizovaných škol je účelně, a teď mám na mysli kapacitně a z hlediska oborové skladby, dimenzována a že jsou řádně plněny úkoly, které krajům předepisuje zákon. S odpovědností za dostatek prostředků na mzdy učitelů ani za kvalitu poskytované veřejné vzdělávací služby to nemá bezprostředně vůbec nic společného.
Za to všechno, pokud ovšem u nás nemá vzniknout čtrnáct různých vzdělávacích systémů, je odpovědný stát reprezentovaný Ministerstvem školství. Ono stanovuje obecně závazné učební dokumenty a podmínky, za kterých je možné veřejnou vzdělávací službu poskytovat. Ministerstvo, nikoliv kraje je také odpovědno za to, že šance občanů na čerpání veřejné vzdělávací služby budou rovné, a to kdekoliv na území České republiky. A na kontrolu toho, zda je vzdělávání poskytováno řádně, je ze zákona zřízena Česká školní inspekce.
Co nastane, pokud by byl zákon o rozpočtovém určení daní přijat v dnešní podobě? Především bychom se stali jedinou zemí, která vzdělávání svých občanů podporuje tímto nestandardním způsobem. Zcela jistě by se dříve nebo později podpora vzdělávání v různých krajích a podmínky pro poskytování veřejné vzdělávací služby začaly lišit. A zcela jistě by na podobný způsob financování nejvíce doplatily školy církevní a školy soukromé. Není totiž pravděpodobné očekávat, že by kraje při výdajích z vlastního rozpočtu postupovaly stejně v případě takzvaných vlastních škol a těch, které jsou pro ně vlastně jakousi konkurencí, neboť církevní školy a školy soukromé jsou konkurencí pro školy krajské. Zvláště když nový školský zákon předpokládá ještě rozsáhlejší možnosti krajských úředníků, jak stanovovat tzv. krajské normativy, podle kterých jsou školy financovány. Navíc by zcela jistě nastaly disproporce mezi podmínkami obecních škol financovaných i nadále ze státního rozpočtu a škol ostatních.
***