(19.00 hodin)
(pokračuje Kocourek)
Tyto moje výhrady jsou natolik silné, že v obecné rozpravě v rámci druhého čtení bych se přihlásil a dal procedurální návrh k tomuto zákonu.
Místopředseda PSP Ivan Langer: Děkuji, pane poslanče. Otevírám obecnou rozpravu, do které je přihlášen pan kolega Braný, poté pan poslanec Kocourek.
Poslanec Petr Braný: Vážený pane předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové, žádám o vaši pozornost zhruba do 12 až 15 minut. Víte, že jsem tři roky kandidoval do České konsolidační agentury, takže bych se měl k této otázce vyslovit. Mám i některé otázky na pana ministra financí. Žádám o pochopení a čas, i když vím, že jsme dnes rozhodli, že nyní už probíhá jednání bez možnosti dále hlasovat.
Předložený návrh zákona vychází z vládou schválené koncepce reformy veřejných rozpočtů, resp. z rozpočtového výhledu na rok 2003 až 2006, kde bylo také uvedeno, že činnost tzv. transformačních institucí bude co nejrychleji ukončena. V tomto smyslu je tedy uvedený materiál konzistentní s reformou veřejných financí a je ovšem otázkou, zda je tento záměr vhodně načasován. V této souvislosti mám určité pochybnosti.
Především nelze přehlédnout některá rizika, která před našimi státními financemi v letošním roce, resp. v letech dalších stojí. Nejde jen o to, jak jsme kdysi štědře poskytovali státní záruky za úvěry podnikatelským subjektům, o kterých si myslím, že budou velkým problémem do budoucna, ale především mám na mysli kauzy, jako je třeba Nomura, která přes snahy současného ministra financí a jeho neustálé ujišťování, že věci jsou OK, spíše směřuje k obdobnému konci, jako byl výsledek arbitráže České republiky s americkým miliardářem Lauderem ve známé kauze televize NOVA. A v případě Nomury nepůjde "jen" o 11 miliard tak jako u televize NOVA, ale Nomura požaduje řádově vyšší finanční náhrady. Nemusí to být jen Nomura, ale i další subjekty, které uvažují o řešení svých nároků vůči českému státu cestou mezinárodní arbitráže. Mám na mysli například Union banku, kde se tedy Ministerstvu financí též povedla věc. Kde na to vezmeme peníze? Státní rozpočet nemá takovou rezervu v sobě zapracovanou, takže zbývá jenom emise dalších vládních dluhopisů jako v případě již uvedeného Laudera. Nicméně nám bude každá miliarda dobrá.
Teď opravdu nechápu uvažování ministra financí - ač ho k tomu nikdo nenutí, hodlá zrychlit splácení jiných vládních dluhů. Co jiného totiž je jeho záměr zrychlit ukončení činnosti České konsolidační agentury o čtyři roky? To však znamená srovnat bilanci České konsolidační agentury v podstatně kratším časovém horizontu.
Ministr financí zřejmě správně odhaduje, že veřejné finance na tento účel vydají v následujících čtyřech letech celkem cca 74 mld. Kč. Pokud by byl ovšem zachován časový režim uvedený v původním zákonu, pak by tyto každoroční částky byly podstatně nižší, nehledě na to, že budou absolutně i relativně například z hlediska rozpočtu let 2008 až 2011 pro státní rozpočet podstatně nižší zátěží, neboť příjmy státního rozpočtu mohou činit zhruba kolem roku 2010 přes 1 bilion korun proti dnešním zhruba 750 mld. Kč. V té době by již také měla být v zásadě srovnána dnešní disproporce mezi příjmy a výdaji státního rozpočtu, jak je záměr.
Proč tedy pospíchat s likvidací České konsolidační agentury, a tedy i s hrazením její ztráty en bloc? Na tuto otázku odpovídá v koncepci reformy veřejných rozpočtů ministr financí v zásadě takto: "O úhradě ztrát České konsolidační agentury se rozhoduje při přípravě a schvalování návrhu státního rozpočtu. Častá politizace tohoto rozhodování je pak na úkor věcné diskuse o skutečných rozpočtových problémech. Přitom celkovou výši ztrát, resp. velikost závazků státu vůči těmto transformačním institucím, jako je v prvé řadě Česká konsolidační agentura, nelze již žádnou debatou ovlivnit."
K tomu snad lze dodat pouze jednu věc, totiž to, že parlamentní diskusi se tímto způsobem tedy zcela určitě nezabrání.
Rád bych také zmínil v této souvislosti otázku ukončení činnosti České inkasní, která možná bude daleko pikantnější. Také tato transformační instituce není součástí státního rozpočtu. Byla zřízena ke konci roku 1993 a smyslem bylo na ni převést nebonitní aktiva vázaná na zahraniční pohledávky exportních organizací z bilance Československé obchodní banky. Časem se dostala Česká inkasní do trochu obdobné pozice jako někdejší Konsolidační banka, resp. dnešní Česká konsolidační agentura, totiž že na ni byla převáděna některá jiná vybraná aktiva.
O reformách českých transformačních institucí se v minulých letech uvažovalo opakovaně, nikdy však nebylo podstatněji pokročeno, snad s výjimkou toho, že někdejší Konsolidační banka byla přeměněna v Českou konsolidační agenturu. Ovšem tehdy také končí zákon o Konsolidační bance, takže bylo nutno ji vyjmout z bankovního sektoru.
Zhruba před čtyřmi lety se také uvažovalo o tom, že by Česká inkasní byla začleněna pod tehdejší Konsolidační banku, ale záhy byla tato myšlenka opuštěna vzhledem k možným mezinárodněprávním problémům. Tím byla míněna problematika nedořešené pohledávky Československé obchodní banky za Slovenskou inkasní, kvůli které se ČSOB soudí se Slovenskou republikou. Tehdy se totiž usuzovalo, že případná změna majitele České inkasní by mohla zkomplikovat pozitivní vyřešení sporu u mezinárodního soudu ve Washingtonu.
Mimochodem připomínám také v této souvislosti s výše zmíněnými státními zárukami, že česká vláda vydala v dubnu 1999 záruky za 90 % nesplacené pohledávky ČSOB vůči Slovenské inkasní, která byla splatná v roce 2002 a která dnes dosahuje včetně úroků již téměř 17 mld. Kč. Problém se Slovenskem tedy stále trvá, neboť soud ve Washingtonu nebyl ještě ukončen, a je otázkou, zda se cese finančních vztahů mezi Českou inkasní a ČSOB na přímý vztah mezi českým státním rozpočtem a ČSOB, která před čtyřmi lety byla hlavním důvodem, proč Česká inkasní nebyla začleněna pod tehdejší Konsolidační banku, dnes nebrání pro nás dávnému průběhu a výsledku zmíněného soudního řízení v USA.
Dovoluji si v této souvislosti, vážený pane předsedající, požádat o tlumočení otázky na pana ministra financí Sobotku, totiž jak bude řešena problematika České inkasní.
Ale vrátím se k problematice vládou navrhovaného dluhopisového programu na úhradu ztráty České konsolidační agentury. Pominu onen pikantní jev, kdy se jedním škrtem z potřebných 74 mld. Kč najednou stane jen 63 mld. Kč. Soudím, že úhrada ztráty České konsolidační agentury by měla být prováděna ročně, a hlavně až na základě provedených auditů hospodaření této transformační instituce, jak zde už uvedl i zpravodaj přede mnou. Takto totiž vydáváme, vážené kolegyně a kolegové, jakousi bianco směnku pro budoucí ekonomické výsledky České konsolidační agentury. Mám na mysli zejména to, že rozprodej aktiv této agentury je příznačný mimořádně nízkou výnosností, a definováním budoucí ztráty České konsolidační agentury bychom jenom mohli vytvořit prostor pro pokračování této neuspokojivé stávající praxe.
Ale komu by toto naše rozhodnutí sloužilo? To je otázka, na kterou si musí každý z nás odpovědět sám. Snad bych ale přece jenom zmínil zajímavý fakt dojemného souznění mezi vládními koaličními stranami a nejsilnější opoziční stranou, jejichž zástupci dozírají na fungování České konsolidační agentury. Možná že stávající neuspokojivá praxe při rozprodeji aktiv České konsolidační agentury i moje dnešní kritické vystoupení je důsledkem toho, že v dozorčích orgánech této instituce nejsou zástupci všech parlamentních stran.
Ale zpět k úhradě jistě objektivně nezbytné ztráty České konsolidační agentury. V nejbližší době nás čeká projednání dalšího návrhu vlády, a to návrhu zákona o státním dluhopisovém programu na úhradu jistin státního dluhu splatných v letech 2005 a 2006.
***