(19.10 hodin)
(pokračuje Braný)
A opět půjde opravdu o veliký objem, přibližně 80 miliard korun, tedy přibližně 3 miliardy dolarů. A pozor - půjde opět o korunový dluhopisový program. Ovšem v situaci, kdy České republice byl snížen rating z jejích dlouhodobých korunových závazků, to znamená výrazné zdražení dluhové obsluhy. V této věci, až přijde příslušný čas, ještě se svým názorem vystoupím.
Ale není toto také důvod pro odmítnutí nyní projednávaného vládního návrhu zákona o státním dluhopisovém programu na úhradu části ztráty České konsolidační agentury en bloc? Možná budu jedovatý, ale předkladatelé opravdu neodhadli dobře část (čas?) pro předložení svých návrhů, nebo snad je jejich podstatou vypsáním korunových dluhopisů vytvořit opravdu dobrý byznys jak pro politický dozor nad Českou konsolidační agenturou, tak i pro tuzemský bankovní sektor, pro který je příznačný přebytek korunové likvidity?
Znovu vás tedy, vážené kolegyně a kolegové poslanci, žádám o hlubší zamyšlení nad příčinami a důsledky a vůbec všemi souvislostmi vládou navrhovaného zákona o státním dluhopisovém programu na úhradu části ztráty České konsolidační agentury. Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Ivan Langer: Děkuji, pane kolego. Druhým přihlášeným do obecné rozpravy byl pan kolega Kocourek. Prosím.
Poslanec Martin Kocourek: Děkuji. Vážený pane místopředsedo, v návaznosti na to, co jsem řekl ve své zpravodajské zprávě, dávám návrh na zamítnutí tohoto návrhu zákona ve druhém čtení.
Místopředseda PSP Ivan Langer: Ano, děkuji. Pro ty z vás, kteří potřebují upozornit, že o tomto návrhu se hlasuje na začátku třetího čtení. Ptám se, kdo se další hlásí do obecné rozpravy. Nikdo. Obecnou rozpravu končím.
Zahajuji podrobnou rozpravu. Do podrobné rozpravy se nikdo nehlásí. Končím druhé čtení tohoto návrhu.
Dalším bodem je bod číslo 15, kterým je vládní návrh zákona o hodnocení… (Hlásí se ministr Bohuslav Sobotka.)
Omlouvám se, pane ministře. Potom by bylo optimální, kdybychom se vrátili zpátky, jestli kolegové umožní, do rozpravy, anebo vy můžete dotazy zodpovědět teď mimo rozpravu.
Ministr financí ČR Bohuslav Sobotka Děkuji, pane místopředsedo. Myslím, že věc vyřeším tím, že vystoupím teď mimo rozpravu k předchozímu bodu, který projednávala Poslanecká sněmovna. Myslím si, že debata o konsolidační agentuře je velmi zajímavá. Nechci příliš Poslaneckou sněmovnu zdržovat, ale zazněla tady řada dotazů a já bych si dovolil reagovat v závěrečném vystoupení.
Především je důležité podívat se na to, jakým způsobem ztráta konsolidační agentury vzniká. Ona nevzniká tím, že by konsolidační agentura špatně hospodařila a způsobovala ztrátu České republice v rozsahu několika desítek miliard korun. Agentura, dříve banka, dnes agentura, byla využívána bohatě různými vládami v různé době pro to, aby odkupovala nebonitní aktiva a řešila problémy různých ekonomických subjektů.
Myslím si, že je zajímavé podívat se na tabulku, která ukazuje, jak probíhaly převody v jednotlivých letech. Historie konsolidační agentury byla zahájena v roce 1991, kdy tam byla převedena aktiva v rozsahu 80 miliard korun. To byly bývalé TOZy, a pak se pokračovalo. Například v roce 1992 tam bylo převedeno 11 miliard, v roce 1998 23 miliard, v roce 2001 37 miliard, v roce 2002 94 miliard a v roce 2003 60 miliard. Troufám si tvrdit, že rok 2003 v důsledku vypořádání transakce ČSOB-IPB - která byla ovšem smluvně zajištěna už v roce 2000, a operace, která se odehrávala 2003, byla jenom smluvním důsledkem těch kroků, které byly podniknuty v roce 2000 - tak bylo ukončeno období, kdy se do konsolidační agentury převáděla špatná aktiva v rozsahu desítek miliard korun. V tuto chvíli tyto aktivity jsou již výrazně utlumeny, zejména také pro to, že tyto operace dnes neumožňují v metodice ESA, aby vláda nějakým způsobem vytvářela skryté dluhy a snažila se tak obejít maastrichtská kritéria.
Konsolidační agentura byla založena tak, že v rámci metodiky ESA její hospodaření bylo zcela zahrnuto do hospodaření vládního sektoru a je posuzována jako instituce, která je součástí veřejných rozpočtů jako celku. Pokud by vláda prováděla jakékoliv operace v rámci České konsolidační agentury, vždy jsou to operace, které se v rámci metodiky ESA 95 započítají do deficitu veřejných rozpočtů České republiky, který je porovnáván se známými kritérii danými maastrichtskými smlouvami.
Pokud jde o to, jakým způsobem se vytváří ztráta. Hodnoty, o kterých jsem hovořil, to znamená hodnoty uvedených převodů nebonitních aktiv, jsou vyčísleny v jejich ceně pořízení, to znamená kupní ceně, která vstoupila do účetnictví České konsolidační agentury. Jejich reálná tržní hodnota byla však oceněna jako nižší, a proto Česká konsolidační agentura vytvořila na tato aktiva opravné položky a rezervy, jejichž tvorba na vrub nákladů byla hlavní příčinou vytvořené ztráty Konsolidační banky, resp. nástupnické České konsolidační agentury. Takto vzniklá ztráta je však následně korigována podle skutečně dosažené výtěžnosti převzatých aktiv, např. splátkami klienta, to znamená, klient může zcela splatit půjčku prodejem třetím osobám apod. A také částečným rozpuštěním opravných položek a rezerv do výnosů, nebo naopak odepsáním zbývající zůstatkové hodnoty konkrétní pohledávky na vrub nákladů. To znamená, rozhodující vliv na vytvoření ztráty měla vždy situace, kdy Česká konsolidační agentura na základě usnesení vlády, a vždy k tomu bylo nutné usnesení vlády, od roku 1991 až do roku 1993 za vládou stanovenou cenu odkupovala aktiva velmi často v hodnotě, která neodpovídala tržní hodnotě těchto aktiv. Takto vznikla určitá ztráta a tu nyní Česká konsolidační agentura může snížit na vrub prodeje těchto aktiv a na vrub odepisování vytvořených opravných položek. To je proces, který může konsolidační agentura ovlivnit.
Chtěl bych také poznamenat, že dozorčí rada České konsolidační agentury je na základě zákona o České konsolidační agentuře volena touto Poslaneckou sněmovnou, že v této dozorčí radě v převážné míře zasedají poslanci této Poslanecké sněmovny. Zákon, a já musím říci, že jsem patřil mezi spoluautory tohoto zákona, na půdě Poslanecké sněmovny, kde prošel výraznou obměnou oproti původnímu vládnímu návrhu, zákon přímo koncipoval onu odpovědnost konsolidační agentury Sněmovnou volené dozorčí radě právě proto, aby Poslanecká sněmovna byla plně informována o operacích tohoto typu. Konsolidační banka takto transparentně pod kontrolou Sněmovny nepůsobila a nepůsobily tam také výrazné pravomoci, které dnes má dozorčí rada z hlediska souhlasu s převodem aktiv nad určitou hodnotu.
Znovu chci připomenout, že to byla tato vláda, kdo navrhl zpřísnění podmínek pro převod aktiv, že jsem souhlasil s návrhem, aby aktiva bylo možné převádět do agentury jenom do konce roku 2005. Pak se převod aktiv znemožní zákonem a léta 2006 a 2007 už budou sloužit pouze na vypořádání aktiv tak, aby bylo možné činnost agentury v roce 2007 ukončit, což je o čtyři roky dříve, než předpokládal původně platný zákon o České konsolidační agentuře. Myslím si, že to je dobře, protože existence agentury skýtá pokušení provádět operace, které zakrývají určité problémy nebo dluhy a neprojevují se přímo v rozpočtu v daném roce. Projevují se ve veřejných rozpočtech, ale projevují se se zpožděním pět, deset, patnáct, dvacet let. To znamená, operace byly zahájeny v roce 1991, probíhaly v roce 2000, 2001 a ztrátu konsolidační agentury hradíme třeba v rámci rozpočtu na rok 2004, který tady schvalovala Poslanecká sněmovna.
Myslím si, že i toto výrazné časové zpoždění je argumentem pro to, aby úhrada ztráty konsolidační agentury nevstupovala do diskuse o státním rozpočtu, protože to je debata o výdajích, které má vláda utratit v následujícím roce. Není to diskuse o nákladech, které s sebou přineslo rozhodování vlád pět, šest, sedm nebo dvanáct let zpět, pokud se podíváme na historii Konsolidační banky nebo České konsolidační agentury.
***