(17.00 hodin)
(pokračuje Filip)
Jednotlivým ustanovením není prostě jen formální celek či formální jednotka právního textu, ale každá část právního textu, která bez ohledu na svou formální podobu jednotlivě ustanovuje, tj. vyjadřuje byť v jednotlivých, to je dílčích otázkách, určitý právní stav, který je přesto materiálně právním celkem s určitým zřejmým smyslem. Je samozřejmé, že v řadě případů se náprava nezjedná pouhým zrušením právního předpisu nebo jednotlivých ustanovení a že je třeba provést novou pozitivní právní úpravu. V § 70 odst. 1 zákona o Ústavním soudu se proto stanoví, že zákon nebo jiný právní předpis nebo jejich jednotlivá ustanovení se zrušují dnem, který Ústavní soud určí v nálezu, s odůvodněním, že derogace této právní normy vyvolá změnu právní situace a že je třeba zákonodárci nebo exekutivě poskytnout určitý čas pro ústavně konformní řešení nebo pro přiměřenou úpravu dané problematiky. Ústavní soud nejméně v devíti případech sám odložil vykonatelnost nálezu, a to v konkrétních případech na dobu od jednoho měsíce, jedenácti dní, do dvanácti měsíců apod. Ústavní soud sám v několika svých nálezech konstatoval, že mu nepřísluší svým rozhodnutím nahrazovat zákonodárce, neboť zákonodárná pravomoc přísluší jedině Parlamentu.
Pozornost zasluhuje názor vyjádřený ve svazku XI Sbírky nálezů Ústavního soudu na straně 117, že posláním Ústavního soudu je kontrola ústavnosti a že jeho úkolem není reparovat následky, ke kterým došlo např. tím, že byla dodatečně zrušena neústavní podmínka pro vznik určitého nároku. V opačném případě se Ústavní soud stanoví do role, která mu nepřísluší, a tím prakticky nerespektuje status moci zákonodárné.
Tady jsem si dovolil ocitovat připravený text, který jsem měl pro pozitivní návrh, který přednesu v podrobné rozpravě, protože považuji tuto část Ústavy České republiky také přinejmenším za zanedbanou.
Chtěl jsem vás ušetřit dlouhého podrobného výkladu k jednotlivým ustanovením, která budu citovat v podrobné rozpravě. Věřím, že mnou připravená část textu bude dostatečná pro ty, kteří budou chtít, nebo nebudou chtít se rozhodnout pro podporu mého pozměňovacího návrhu. Děkuji vám.
Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji panu místopředsedovi Sněmovny Vojtěchu Filipovi. Prosím, aby se slova ujal pan poslanec Miroslav Beneš, připraví se paní poslankyně Vlasta Parkanová.
Poslanec Miroslav Beneš: Děkuji za slovo, pane předsedající. Chtěl jsem říci páni ministři, ale už jenom pane ministře, dámy a pánové, přihlásil jsem se, abych reagoval na onu přestřelku, která zde proběhla ohledně přímé volby prezidenta.
Za prvé, česká ústava je, a jsem o tom přesvědčen, dostatečně kvalitní, abychom podle ní mohli žít naprosto spokojeně a abychom mohli konat chyby, či naopak radosti, tak jak jsme toho kolem sebe svědky, ať už na těch či oněch úrovních. To, že Poslanecká sněmovna potřebuje šest pokusů na to, aby zjistila, že nemá dostatek hlasů pro prosazení některého návrhu, jsme dnes viděli. Já za sebe říkám, že jakkoli jsem součástí opozice a nemohl jsem se na tom nijak podílet, že mě to velmi mrzí, protože v očích našich spoluobčanů jsme za partu, která není schopna ani řádně zmáčknout tlačítko. To k dnešnímu odpoledni, kdy jsme tady tuším třičtvrtě hodiny strávili tím, abychom projednávali, co jsme projednávali, a zkusili to projednat ještě jednou.
K tomuto návrhu ústavy. Osobně jsem přesvědčen, že má šanci to, co prošlo komisí a co prošlo ústavněprávním výborem. Považuji to za jakési minimum, které je schopné získat ústavní většinu.
Chtěl jsem ale hovořit o té přímé volbě prezidenta. Pan zpravodaj zde hovořil o tom, že vláda udělala ústupek. Vláda neudělala žádný ústupek, vláda je ze stran, které deklarovaly dlouhá léta, že chtějí přímou volbu prezidenta. Ústupek v přímé volbě prezidenta udělala zatím jediná politická síla a to je Občanská demokratická strana. Ona na podzim roku 2002 pod hrůzou dlouhých projednávání a hledání kandidáta na prezidenta přišla s tím, že je ochotna podpořit přímou volbu prezidenta. Občanská demokratická strana říká ano, tento ústupek jsme udělali, a také říká, že by byla ráda, aby prezident byl ve druhém kole vybírán z více kandidátů. A toto si klade za podmínku, protože chce, aby zvítězil ten, který bude mít největší podporu. A protože toto je její podmínka, je na straně vlády, aby nyní ona udělala svůj ústupek a přišla s ochotou uzavřít nějaký kompromis. Zda to bude hranice 10procentní, 12procentní, 15procentní, o tom ať jsou vedena jednání, ale, vážené dámy, vážení pánové, já za sebe říkám, že bych rád většinový volební systém, ale jsem si vědom, že k tomu, abych jej mohl prosazovat, musím napřed získat výrazně jiný volební výsledek, než se nám povedlo v minulých volbách.
Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji panu poslanci Benešovi. Prosím, aby se slova ujala paní poslankyně Vlasta Parkanová, připraví se pan poslanec Zdeněk Jičínský.
Poslankyně Vlasta Parkanová: Děkuji za slovo. Dámy a pánové, moje vystoupení bude velmi krátké.
Chtěla bych se vrátit k tomu, co zde zaznělo z úst našeho kolegy pana profesora Jičínského. Chtěla bych jeho vystoupení ocenit, zejména tu část, která se týkala problematiky jmenování a odvolávání. Přiznávám se, že mně ušetřil trochu práci, protože moje úvahy směřovaly podobně, a jsem ráda, že avizuje podání pozměňovacího návrhu v rozpravě podrobné. Chci říci, že takový návrh ráda podpořím.
To je vše, děkuji pěkně.
Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji paní poslankyni Vlastě Parkanové. Slova se ujme pan poslanec Zdeněk Jičínský jako poslední z dosud přihlášených do obecné rozpravy.
Poslanec Zdeněk Jičínský: Vážený pane předsedající, kolegyně a kolegové, k mému druhému vystoupení mě vyprovokoval poněkud kolega Šeich, ale není to polemika s kolegou Šeichem, je to ještě poukázání na určité problémy, o kterých teď hovořil kolega Beneš, spojené s tím, kdy a jak měnit ústavu.
Já jsem měl v minulosti nejednou kritické poznámky k různým ustanovením ústavy a ani dnes se jich nezříkám. Ale to je jiná otázka než to, zda se podle této ústavy dá, nebo nedá relativně slušně vládnout. Já si myslím, že se dá, což neznamená, že některé dílčí změny není vhodné provést. Jsou tu kolegové z minulých období, kteří vědí, že jsem se vyslovoval proti velmi dílčím změnám ústavy, protože skutečně si myslím, že k ústavě se nemá přistupovat jako k běžnému zákonu. Proto jsem byl v minulosti proti omezování té imunity ne proto, že bych s tím věcně nesouhlasil, ale protože jsem měl za to, že ta věc není tak závažná, abychom jenom tuto jednotlivou změnu speciálně jako změnu ústavy přijímali.
Teď jsme v situaci, že k určitým změnám ústavy asi je třeba přistoupit. Zejména rozšíření působnosti NKÚ je podle mého soudu nezbytné, tady ta dosavadní ústavní úprava nestačí, a jestliže se na této věci shodneme, a zdá se, že ano, tak potom je opravdu vhodné k tomu připojit i určité další dílčí změny, o kterých ve Sněmovně zřejmě panuje shoda. Čili lze tu provést ještě několik dalších změn ústavy, byť ne v tak širokém rozsahu, jako je obsahoval předložený vládní návrh, ale jako je obsahuje stanovisko ústavní komise a potom stanovisko ústavněprávního výboru.
Já jsem řekl, že dám jen dva velmi dílčí pozměňovací návrhy, což vůbec neznamená, že bych neměl pozměňovací návrhy k dalším ustanovením, o kterých se v ústavněprávním výboru jednalo. Já jsem tam pozměňovací návrhy dal. Nemyslím si, že jsou horší než to, na čem jsme se usnesli, ale respektuji, jaká byla většinová vůle. Ta většinová vůle je pro mě přijatelná. V tomto směru jsem ochoten pro to hlasovat a myslím si, že by bylo dobře, kdyby se Sněmovna usnesla na tom, že o změnách ústavy bude jednat na základě usnesení, které přijal ústavněprávní výbor.
***