(16.20 hodin)
Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji vám, pane poslanče, a otevírám obecnou rozpravu. Mám prozatím jednu přihlášku. Takže prosím pana poslance Zdeňka Jičínského, aby se ujal slova.
Poslanec Zdeněk Jičínský: Vážený pane předsedající, kolegové a kolegyně. Vyprázdněný nebo polovyprázdněný sál po bojovém hlasování o proceduře svědčí o tom, že otázky ústavy pro Sněmovnu tak příliš důležité nejsou. Nedávám tomu žádný hodnotící soud, jenom to konstatuji jako skutečnost, že tyto problémy bývají zajímavé v jiných situacích. Teď každodenní politika má vrch nad obecnějšími problémy, kterými je ústava, její změny. Ale v tomto ohledu si myslím, že Sněmovna by se otázkami změny ústavy měla zabývat důkladněji.
Pan ministr Bureš tady hovořil o vládním návrhu, který projednala ústavní komise, projednal ho i ústavněprávní výbor. Části jednání ústavní komise jsem se účastnil. A chci říci, několik slov k té problematice, která před volbami 2002 byla předmětem velkých diskusí mediálních - problematika přímé volby prezidenta republiky.
Při jednání ústavní komise a potom i ústavněprávního výboru se došlo k závěru, že v této fázi není shoda na tom, jak by tato přímá volba měla být provedena, a zejména na tom, jaké by přímá volba, pokud by se realizovala, měla mít ústavněprávní důsledky.
V tomto ohledu jsem byl kritikem i vládního návrhu, jakkoli jsem hodnotil pozitivně, že vláda splnila svůj závazek z vládního prohlášení - mám na mysli minulou vládu - a že komplexní návrh změny ústavy předložila; ale bohužel v této věci přímé volby se omezila jenom na to, že změnila způsob volby, aniž jakkoli naznačila možné ústavní důsledky této změny.
A chci říci jednu věc. Mezi námi jsou ti, kdo si myslí, že volba Parlamentem je dejme tomu lepší nebo výhodnější, nebo že není důvod ji měnit. A jsou ti, kteří si myslí, že přímá volba má přednost. Nechci teď vést spor, názory jsou prostě různé a je to normální.
Ale přímá volba v každém případě musí znamenat nějaké důsledky z toho, že se mění ústavní postavení prezidenta republiky v tom ohledu, že přestává být neodpovědný. A neodpovědný prezident, to má nějaké ústavní souvislosti. Musí být aspoň řečeno, co z toho plyne, bez ohledu na to, chceme-li, nebo nechceme-li měnit jeho pravomoci. Tento závažný problém vládní návrh změny ústavy tedy neřešil a byla to po mém soudu jeho vážná vada a nepochybně přispěla i k tomu, že na schůzi ústavní komise a ústavněprávního výboru tento problém nebyl řešen tak, abychom o změně způsobu volby tu mohli teď vážně jednat.
Čili to je jedna - řekl bych nejzávažnější - poznámka k problematice vládního návrhu změny ústavy a její redukované podoby, kterou předkládají ústavní komise a ústavněprávní výbor.
Ve vládním návrhu, a pan ministr Bureš o tom hovořil, byly samozřejmě i další významné změny, které by si také zasloužily vážnou diskusi - zda všechny ty pravomoci, které jsou uvedeny v článku 62, to znamená nekontrasignované, mají tak zůstat i nadále. Možná že si vzpomínáte na spor, který byl ještě v době prezidentství Václava Havla, o to, zda pokud jde o jmenování guvernéra a viceguvernéra České národní banky, má připadat v úvahu role vlády, nebo nikoli. To je vážný problém, který teď řešen nebyl, resp. vládní návrh v této věci se nesetkal s porozuměním a ani ústavní komise, ani ústavněprávní výbor jej do svých návrhů nezahrnuly.
Beru to na vědomí a sám žádný návrh v tomto ohledu podávat nebudu, protože k jeho přijetí není potřebná vůle. Chci jenom v rámci obecné rozpravy upozornit na jeden problém, který se vám možná bude zdát nevýznamný, ale z hlediska principů, kterými se ústava řídí, významný je, a kde po mém soudu jak ústavní komise, tak ústavněprávní výbor tento vážný problém nevzaly dostatečně v úvahu. Mám na mysli poslední jednání ústavní komise, z něhož vzešel ten návrh, kterým se posléze zabýval ústavněprávní výbor, a to u předsedy a místopředsedy Ústavního soudu a u obdobných funkcionářů Nejvyššího soudu a Nejvyššího správního soudu, aby tedy byla provedena logická konsekvence - mám na mysli logická z hlediska názoru většiny členů komise a výboru - že jestliže prezident republiky jmenuje, že má tedy i právo odvolávat.
Já chci říci, že tady takováto logická souvislost nebo logický důsledek není. A nemyslím si, že jsme tehdy jak na ústavní komisi, tak na ústavněprávním výboru všechny tyto momenty dostatečně zvážili.
Ústavní stanovení pravomoci prezidenta jmenovat znamená, že prezident může kohokoli z členů těchto soudních institucí jmenovat do jejich čela, resp. do místopředsednictví této instituce. To je jeho ústavní pravomoc. Ale musíme si tedy položit otázku, zda máme za to, zda této ústavní pravomoci jmenovat někoho odpovídá i to, aby mohl kdykoli, bez jakýchkoli důvodů, bez jakýchkoli podmínek uplatnit své právo tyto funkcionáře, tyto ústavní činitele odvolávat. Já si myslím, že tomu tak není. Taková vazba mezi způsobem kreace a způsobem odvolání není.
I Parlament volí prezidenta republiky - a dovolte mi, abych uvedl i tento příklad, byť je to trošku něco jiného, ale není to bez věcné souvislosti - Parlament volí prezidenta republiky, ale nemůže ho odvolat. Má jenom ústavní možnost, jestliže prezident republiky se dopustí velezrady, vést proti němu řízení u Ústavního soudu.
Předseda Ústavního soudu a předsedové Nejvyššího soudu a Nejvyššího správního soudu nejsou pouhými správními funkcionáři v tom směru, že vykonávají jenom správu soudů. Jestliže je takto uvádí ústava, pak to jsou prostě ústavní činitelé. A jestliže by tedy měli být ze svých funkcí odvoláni, což možné je, pak k tomu musí být stanoveny určité podmínky, určité důvody, které stanoví zákon. Čili v tomto směru dosavadní dikce ústavy je správná a neměli bychom ji měnit. Jinak pokud by snad většina byla toho názoru, že prezident tedy má právo odvolávat a že to má být i takto v ústavě, pak bychom tam zřejmě za toto ustanovení museli dát další větu: Podrobnosti stanoví zákon. Protože myslím, že skutečně neodpovídá nezávislosti těchto institucí, aby právo odvolávat prezidenta republiky nebylo vázáno vůbec na žádné podmínky.
Ale podívejte se na článek 62 a na to, jak jsou jeho formulace stanoveny. (Hluk v jednací síni.)
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Pane profesore, dovolte mi, abych vás krátce přerušil a požádal Sněmovnu o klid. Jsem přesvědčen, že jednáme o velmi vážné věci a že by bylo dobře, abychom se vzájemně poslouchali.
A jednak bych chtěl tady na tomto místě všem kolegyním a kolegům sdělit, že mezi nás přijel prezident Výboru regionů Evropské unie pan Peter Straub, který je na galerii pro hosty, takže ho tady mezi námi vítám. (Potlesk.)
A nyní, jestli bych mohl požádat Sněmovnu, abychom v klidu vyslechli podle mého soudu zcela zásadní stanovisko pana profesora Jičínského. Děkuji vám.
Prosím, pokračujte.
***