(21.00 hodin)
(pokračuje Filip)
A také volili promyšlené kroky ke konkrétním opatřením a realizaci vědy a výzkumu.
Pokud jsem vědu a výzkum zmínil, musím říci, že v programovém prohlášení schází prakticky jakékoliv konkrétní vyjádření této záležitosti. Samotná proklamace mně nemůže stačit. Dokonce není ani zmíněn v souvislosti s vědou a výzkumem, případně s inovacemi, lisabonský proces a nadmíru potřebné navyšování státních i soukromých finančních zdrojů v souladu s barcelonskou deklarací Evropské unie.
V této souvislosti ještě jednou vyslovuji lítost nad tím, že vláda České republiky a poslanci vládní koalice neuznali, že vládní prohlášení má jasný vliv na naše fungování jako člena Evropské unie, a neumožnili vystoupení našeho bývalého kolegy Jiřího Maštálky. Je mi to opravdu líto, vážení kolegové, nakolik zužujete jednání o programovém prohlášení jako o jasné orientaci naší země.
Dovolte mi připomenout jednu maličkost. Vládní prohlášení je plné absurdit. Například se dočteme, že občané České republiky nejsou svobodní ani nejsou rovnoprávní, protože vláda usiluje o rozvíjení demokratického právního státu a o svobodnější a rovnoprávnější účast občanů. To znamená, že potvrzuje, že svoboda a rovnoprávnost v tomto státě ještě neexistuje. Všimli jsme si toho na tom, jakým způsobem se zachází s kvalifikovanými lidmi.
A teď mi dovolte, abych nezdržoval jednání Sněmovny a řekl, že prohlubování evropské integrace, další orientace naší země v rámci Evropské unie, ale zejména naše zapojení do transatlantické a mezinárodní spolupráce by měly být skutečně založeny na principu rovnoprávnosti v mezinárodních vztazích. A v této souvislosti vyzývám vládu, aby odmítla jakékoliv fungování České republiky mimo území paktu NATO a fungování tohoto paktu mimo území svých členských států, protože takový princip je samozřejmě jasným porušením rovnoprávnosti v mezinárodních vztazích. Važme si vlastní suverenity a sdílené suverenity v Evropské unii a podporujme i suverenitu ostatních států. Vrátí se nám to určitě v rovnoprávných vztazích s ostatními zeměmi.
Považuji vládní prohlášení žel za bianko šek - a bianko šeky už dlouho nepodepisuji. Děkuji vám. (Potlesk poslanců KSČM.)
Místopředseda PSP Ivan Langer: Děkuji, pane poslanče. Slovo má nyní váš kolega František Beneš. Připraví se pan poslanec Jiří Papež.
Poslanec František Beneš: Děkuji za slovo. Pane předsedající, vážení členové vlády, kolegové a kolegyně, máme-li rozhodnout, zda budeme pro, nebo proti jakémukoliv návrhu, budeme především hledat, zda návrh obsahuje věci, které nám vyhovují, a zda neobsahuje něco, s čím souhlasit nemůžeme. Pokud jsme v situaci, že máme sami připravit návrh, který se má ucházet o podporu někoho jiného, je nutné, nebo spíše normální, že se onoho dotyčného na jeho požadavky zeptáme předem. Budu-li mít opravdový zájem, abych získal podporu, musím alespoň naznačit, že o ni stojím. To se nestalo. Naopak. Veřejně byl deklarován, a dokonce i dnes na sněmovně zájem, že současná koalice je jediným východiskem, aby KSČM nezískala jakýkoliv podíl na moci. Beru tedy na vědomí, že současná vládní koalice o naši podporu zájem nemá.
Přesto mi poslanecký slib a mandát ukládá povinnost programové prohlášení každé vlády prostudovat a své stanovisko vyjádřit. Učinil jsem tak i letos, ačkoliv jsme měli na seznámení s textem jen velmi málo času, od pátku do úterý. Pravda, dny i noci. Považuji to ale za pohrdání poslanci.
Věřil jsem například, že ve vládním prohlášení zcela jistě naleznu konkretizaci kroků, jak využít poznatky ze zpráv Nejvyššího kontrolního úřadu, který každoročně upozorňuje na obrovské, miliardové daňové úniky a na nesprávnosti v hospodaření se státními prostředky. Marně. V programu není ani zmínka.
Hledal jsem návrh progresivního zdanění příjmů, které se vymykají - opakuji vymykají - ze statistického souboru příjmů občanů České republiky. Místo toho jsem se dozvěděl, že složená daňová kvóta v roce 2006 by neměla překročit úroveň roku 2003. Pokud ovšem budou mít různé úlevy rozličné vyjmenované subjekty, pak to nutně znamená, že běžný občan zaplatí na daních více. Dokonce i mediální vějička společného zdanění manželů přinese nejvíce těm rodinám, kde je manželka doma s dětmi a manžel má příjem vyšší, než je trojnásobek průměrného příjmu.
Velmi jsme se těšil, že program bude obsahovat i příslib zákona o neziskových bytových družstvech, který již v několika verzích sněmovnou koluje. A ejhle, všechno je jinak! Záměr se rozmělňuje, mluví se o programu jen pro mladé rodiny, o podpoře stávajících bytových družstev, ani slovo o příspěvku státu na kolaudaci bytů.
Naopak příslib zákona o nájemném jsem nalezl. Je ale příznačné, že nikoliv v části věnované bydlení, ale veřejným financím. Že to není logické? To je omyl. Jde přece o to, aby nárůst nájemného přinesl více peněz majitelům domům. Místo obcí mají obvyklou míru nájemného zjišťovat, cituji, nezávislá šetření. Ale při těchto pojmech a v našem prostředí mě vždycky zamrazí.
Je dále zřejmé, že vláda rezignovala i na zavedení obecného referenda do ústavního pořádku, stejně tak jako na revizi majetkového převratu, které by se přece nemusel obávat nikdo, kdo svůj současný, byť i obrovský majetek získal legálně. Hledal jsem několik uvedených bodů. Nenalezl jsem samozřejmě jejich přijatelná řešení. Ale na devětadvaceti stranách vládního prohlášení je přece mnoho slov. Mohlo by jich sice být méně, podstatně méně, kdyby nebylo hned na třech místech uváděno, které že to jsou podporované regiony, kdyby v kapitolách 4, 2 a 6.1 nebyly téměř identické celé odstavce o spolupráci univerzit a Akademie věd České republiky, kdyby se vláda chtěla radit s občany a nikoliv jen, cituji, s relevantními politickými silami.
Nemohu se zbavit dojmu, že pod pojmem podpory celoživotního vzdělávání se skrývá možnost zaplatit si titul na vysoké škole, že slib, opět cituji, prosazení - v dokonavém vidu, nikoliv v nedokonavém, jak se tady hovořilo - zákona o podpoře výroby elektřiny a tepelné energie z obnovitelných zdrojů bez dalšího upřesnění znamená zbytečné zdražení elektřiny, místo aby se podporoval výzkum v této oblasti, že nahrávkou lobbistickým skupinám je i plán obchodování s povolenkami na emise skleníkových plynů, místo abychom se zasadili o důsledné dodržení celosvětových úmluv, jejichž smyslem bylo zlepšovat životní prostředí. Nastavené limity představují přece jen minimální požadavky.
Očekával jsem také, a samozřejmě zbytečně, že v souvislosti s posledními změnami rozpočtových pravidel, kde je možné převádět účelově deponované finance na delší časové období, než je rozpočtový rok, zanikne oprávnění k existenci rozličných fondů a tyto duplicitní správní instituce budou navrženy ke zrušení.
Kolegové a kolegyně, za základní cíl v oblasti veřejné správy, a několikrát jsem o tom zde již hovořil, považuji zřízení kontaktních míst pro elektronickou komunikaci v každé obci, aby občan nemusel za vyřízením svých podání cestovat. Tím lze dokonce částečně nahradit neuspořádaný stav v územním, správním a samosprávném členění státu. Takový program jsem nenalezl. Uvědomuji si, že jde o postupné řešení, ale separátní kroky nemohou být cílem a realizace nemusí být časově náročná a koordinací všech činností lze velmi ušetřit.
Předložené vládní prohlášení, konstatuji, je ušito horkou jehlou. Není doladěno ani formálně, a dokonce ani stylisticky. Někdy je příliš detailní, jindy je to jen příliš slov.
***