(21.10 hodin)
(pokračuje F. Beneš)
Vládní program obsahuje návrhy, se kterými nesouhlasím. Proto vládu, která jej předkládá, nepodpořím. Budu ale se aktivně snažit, tak jako vždy dosud a tak jak mi to dovoluje pozice opozičního poslance, aby jednotlivá a dílčí řešení, o kterých Poslanecká sněmovna rozhoduje, byla pro občany naší republiky přínosná a užitečná.
Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Ivan Langer: Děkuji, pane poslanče. Nyní má slovo pan kolega Jiří Papež, po něm paní poslankyně Helena Mallotová a zatím poslední přihlášený je pan poslanec ministr Zdeněk Škromach.
Poslanec Jiří Papež: Děkuji za slovo. Vážený pane místopředsedo, členové vlády, kolegyně a kolegové, s ohledem na pokročilý čas a naše nemocné kolegy se budu snažit být relativně stručný.
Projednáváme žádost vlády o vyslovení důvěry. K tomu nám vláda předložila své vládní prohlášení. Úvodem bych chtěl zdůraznit, že pro mne se ve vládě v podstatě příliš nezměnilo. Pár lidí se vystřídalo ve svých funkcích a jede se v podstatě dál. V této staronové vládě navíc zůstává celá řada lidí, nad jejichž působením jsme se pozastavovali již v minulosti a jejichž kroky vždy budily určité pochybnosti. Ani na postu ministra zemědělství nedošlo ke změně a podle toho také vypadá ona příslušná kapitola vládního prohlášení označená číslem 8.1. Zemědělství a rozvoj venkova. Vládní programové prohlášení nepřináší nic, co by znamenalo změnu ve stávajícím přístupu k zemědělství a venkovu. Dal jsem si tu práci a porovnal toto prohlášení a programové prohlášení Špidlova kabinetu ze srpna 2002 a musím říci, že uvedená kapitola je prakticky stejná. Některé pasáže se přeformulovaly, některé se vypustily, některé mírně upravily. Od této garnitury nelze ostatně ani žádnou změnu očekávat. K tomu je třeba jen dodat - bohužel. Programu chybějí jasné priority, které jsou jen ve velmi obecných a všeobjímajících proklamacích. Celý dojem z kapitoly je, že vláda o venkovu pouze ví. To je sice možná dobrý signál jeho obyvatelům, ale jako vládní prohlášení mi to připadá příliš prázdné.
Nyní mi dovolte být konkrétnější k některým bodům kapitoly Zemědělství a rozvoj venkova. Hned úvodní odstavec říká, že vláda bude dorovnávat tzv. top-up platby z českého rozpočtu. To by znamenalo nárůst výdajů o několik miliard korun. Nikde se však už neříká, jak se tento nápad bude realizovat, kde na něj vláda vezme finanční prostředky. Na jednotlivé body, které chce vláda podporovat v souladu se společnou zemědělskou politikou Evropské unie, platí mé společné stanovisko, že se nejedná o nic nového. Pravidla podpor z EU jsou přece již dnes dána schválenými programovými materiály a alokací příslušných finančních prostředků. Změny jsou možné jen nepříliš významné, nebo naopak velmi zásadní, a to změnou priorit. Ta ale nenastala a ani jsem ji neočekával.
Obecná fráze o konkurenceschopnosti zemědělců bez konstatování, v jakých komoditách, pouze otevírá zemědělcům dveře k jakémukoli finančnímu požadavku na dotace. Není jasné, co je to harmonický rozvoj venkovských oblastí a co jsou to krajová a lokální specifika. Opět pouze fráze bez nápadů a řečených priorit. Jak budou podporovány environmentální funkce zemědělství včetně obnovitelných zdrojů energie? Výší dotace, nebo změnou energetické koncepce a vytvořením trhu s alternativními energiemi? Zde naprosto schází vazba na další sektory a jedná se pouze o formulaci vytrženou, a tím pádem bez možností využít synergických efektů.
Žádný politik si nedovolí říci, že nebude podporovat ekologické zemědělství. Dotace jsou dány schváleným HRDP. Opět tedy nic nového. V současné době však právě na tyto programy scházejí finanční prostředky, a právě proto také uvažovalo ministerstvo o jejich krácení ještě na letošní rok.
Téměř provokativní je konstatování o podpoře propojení zemědělské prvovýroby a zpracovatelského průmyslu. Neuvádí se, jestli vzorem má být případ Madety, nebo je to jen příprava na Setuzu. Necháme se překvapit.
Podpora integrace zemědělských prvovýrobců je dobrý nápad, ale opět už obsažený ve schváleném horizontálním plánu rozvoje venkova. Stát však dosud nebyl schopen připravit příslušné vládní nařízení, a proto se v praxi nedá realizovat. (Hluk v sále.)
Místopředseda PSP Ivan Langer: Promiňte, pane poslanče, omlouvám se. Kolegyně a kolegové, já vás prosím o klid v jednacím sále. Poprosím ty z kolegů, kteří nesledují řečníky, aby se k nim aspoň netočili zády, a když tak, tak v přiměřené vzdálenosti. Děkuji.
Prosím, pane poslanče, pokračujte.
Poslanec Jiří Papež: Děkuji. Jeho následným schválením se zřejmě splní tento jeden slib vládního prohlášení.
Proklamace o stabilizaci vlastnických vztahů a urychlení pozemkových úprav lze brát ze strany této staronové vlády jako výsměch restituentům a vlastníkům. Stejná věta byla totiž již obsažena i v prohlášení Špidlovy vlády, ale skutečné kroky vládních politiků byly přesně opačné. Toho totiž nelze dosáhnout bez změny priorit a myšlení a toho tato vláda není schopna. Začleněním pozemkových úřadů do zemědělských agentur se pouze dosáhlo neprůhlednosti financování zaměstnanců pozemkových úřadů. Jako výsměch vládním proklamacím se pak jeví fakt, kdy ve druhé výzvě pro předkládání projektů do operačního programu nebyly zahrnuty právě pozemkové úpravy pro nedostatek finančních prostředků.
Dalším trpkým výsměchem všem podnikatelům je věta o bránění nadměrného byrokratického zatížení podnikatelských subjektů v zemědělství. Z úst současné vládní garnitury je to opět jen prázdná fráze. Vždyť komplikovaná legislativa je právě jejich dílo.
Když si čtu větu o podpoře celoživotního programu vzdělávání pro pracovníky v zemědělství, schází mi už jen rovnost mužů a žen.
Říká-li se v prohlášení, že se bude pokračovat ve vodohospodářské politice, pak by to mělo znamenat, že dosavadní politika v této oblasti byla dobrá. Ona však dobrá není a potřebuje zcela změnit přístup a na to vládní prohlášení nereaguje.
Prázdná je také věta o přípravě strategie rozvoje venkova České republiky jako podklad pro přípravu programu k využití Evropského zemědělského fondu pro rozvoj venkova v období 2007 - 2013. Tuto strategii Česká republika připravit prostě musí, to není třeba dávat do programového prohlášení. To je požadavek EU, neboť bez strategie by nebyly peníze. Na základě tohoto programu se pak bude čerpat nový Evropský venkovský fond.
Naprosto mi scházejí vazby a souvislosti se sektorem životního prostředí. Vždyť například podle nových pravidel bude od roku 2007 patřit kompenzace za Naturu 2000 pod sektor zemědělství. Tak je to schváleno Evropskou komisí. Tady by měla být jasná meziresortní spolupráce, ale vládní prohlášení o přípravě na tento fakt mlčí. Další neprovázanost vládního programu vidím v tom, že by zemědělci měli podle mého názoru mít možnost mluvit do přípravy zákona o podpoře výroby energií z obnovitelných zdrojů. Tato výroba přece patří k zemědělství, ale ve vládním prohlášení mi provázanost opět schází. Neprovázanost jednotlivých kapitol jen demonstruje neschopnost efektivně využít synergických efektů finančních prostředků.
Tolik, dámy a pánové, můj komentář k vládnímu prohlášení, které je nám předkládáno k diskusi. Vládní prohlášení například vůbec nereaguje na reformu společné zemědělské politiky EU a neuvádí postoj České republiky v tomto procesu. A takových oblastí, které jsou významné a ve vládním prohlášení zcela chybějí, je samozřejmě více.
I když některé osoby ve vládě svádějí k jinému komentování, neboť je dobře známe, nechtěl jsem se v této debatě pustit do osobní roviny a držel jsem se ve věcné rovině a držel jsem se skutečně textu vládního prohlášení. To je pro mne především v oblasti venkova a zemědělství důkazem toho, že chybí vládní koalici jasná představa o koncepci pro venkov a není vůle cokoli změnit. Zvolila se varianta stagnace a nekoncepčního řízení resortu, ke škodě českého venkova.
Takové prohlášení a takovou vládu, která nám toto prohlášení předkládá, nemohu podpořit. Děkuji vám za pozornost.
Místopředseda PSP Ivan Langer: Děkuji, pane poslanče. Nyní má slovo paní kolegyně Helena Mallotová a po ní pan poslanec ministr Škromach.
Poslankyně Helena Mallotová: Vážený pane předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové, chtěla bych se krátce zastavit u té části programového prohlášení, která je věnována zahraniční politice. Přestože je tato pasáž, ostatně jako celé vládní prohlášení, velice vágní a neurčitá, nelze si nevšimnout některých formulací, které musí při pozorném čtení vzbudit značné znepokojení.
***