(20.50 hodin)
(pokračuje Vávra)
Za druhé. Regulace a ovládání trhu práce. Zde bych chtěl využít slov premiéra Grosse, který v tisku prohlásil, že se postupně podařilo zkrotit kapitál do různých mezí. Přeloženo do slovníkového výrazu, jde o postupné zkrocení úspor, které se přeměňují do investic. To je ta regulace, která má vliv na snižování investic a omezuje samu podstatu podnikání. A trh práce? Ten se nezmění, pokud budou pracovní právo ovládat odboráři. Výsledkem jejich vlivu je i zákoník práce, který škodí zaměstnancům i zaměstnavatelům a snižuje počet volných pracovních míst.
Za třetí. Ekologie. Pro mnoho firem jsou neúnosné zásahy státu pomocí ekologických zákonů, které jdou mnohdy nad rámec norem Evropské unie.
Za čtvrté. Podpora státu vybrané konkurenci nebo vybranému oboru. Podpora znamená jen neúměrné náklady státu pro vybrané a nevybraným zhorší jejich konkurenční schopnost. Podpory jsou i různé dotační tituly z fondu, z programu na podporu malých a středních podniků, podporu průmyslových zón a podobně. Tyto podpory jsou nesystémovým zásahem státu z peněz všech daňových poplatníků. Bohužel i populární dotace z Evropské unie porušují pravidla hospodářské soutěže.
Závěrem chci sdělit, že kdyby způsobem, jakým je vytvořeno programové prohlášení vlády, byl řešen podnikatelský záměr, a to hlavně v soukromé sféře, byl by zpracovateli vrácen k přepracování jako nepoužitelný. Obdobně by se choval učitel k práci studenta, který nepochopil, jaký má být výsledek jeho práce.
Vím, že poslanci vládní koalice jsou připraveni říci ano tomuto prohlášení, a přitom si musí být vědomi jeho negativního dopadu na občany České republiky, a to hlavně jejich zvětšujícího se dluhu, který sami nezavinili. Z těchto důvodů nepoužitelnosti prohlášení v praxi nebudu pro něj hlasovat. Děkuji.
Místopředseda PSP Ivan Langer: Děkuji, pane poslanče. Slovo má pan kolega Vojtěch Filip, připraví se pan poslanec František Beneš, po něm pan kolega Jiří Papež a zatím jako poslední přihlášená do rozpravy paní kolegyně Helena Mallotová.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji. Vážený pane předsedající, pane premiére, vážení členové vlády, chtěl jsem nevystoupit v této rozpravě, ale několikrát jsem k tomu byl vyzván útoky, které si myslím, že není možné obejít, naposledy útokem paní kolegyně ministryně Petry Buzkové.
Klub KSČM ani já osobně jsme nezavinili to, že byli přivezeni dva nemocní poslanci sociální demokracie. Byly to útoky proti části společnosti, která má jiný názor než jedna nebo dvě ze stran vládní koalice. My nikoho nevyčleňujeme a předpokládám, že pan premiér Stanislav Gross splní svůj slib a bude premiérem pro více než deset milionů obyvatel, a bude se tedy bavit se všemi, byť by měli jiný politický názor.
Nyní tedy k vlastnímu vládnímu prohlášení. Především musím zdůraznit, že mé vystoupení pouze naváže na oficiální stanovisko klubu komunistických poslanců, které přednesl kolega Grebeníček. Zaměřím se jen na některé a zdaleka ne na všechny věci z oblasti zahraniční politiky a ekonomie.
Stejně jako mnozí předřečníci musím i já žel konstatovat, že předložený text je nadmíru obecný, přičemž efektivní a konkrétní cesty k dosažení mnohých cílů nejsou vůbec nastíněny. V oblasti zahraniční politiky žel naše vláda pomíjí možnosti naší ekonomiky ve vývozu do dvou miliardových států světa, jako je Indie a Čína, nebo perspektivních partnerů například v Jihoafrické republice nebo v Jižní Americe nebo v nečlenských zemích Evropské unie, jako je Norsko nebo Švýcarsko. O ostatních zemích ani nemluvím. Je vidět, že pan ministr zahraničí se ani po dvouletém setrvání ve funkci nepoučil o tom, jak velký je svět.
Pokud jde o problém celé vlády. Novému ministerskému předsedovi nic jiného nezbývá, než opětovně podstoupit martyrium, když se rozhodl pokračovat v koncepci předchozího nesourodého koaličního slepence. Ano, ten, kdo se nepoučil z historie, je odsouzen k jejímu opakování. Dovoluji si v této souvislosti připomenout výstižná Konfuciova slova, když řekl: "Chyby každého člověka ukazují, kam patří." Nebojte se, nebudu tady šířit citáty jako bývalý kolega Ransdorf, jen jsem si tento nemohl odpustit a jiný nepoužiji.
Řekl bych, že předložený programový dokument je věcně nevyvážený. V této souvislosti mám dvě základní připomínky. V předloženém programovém prohlášení v prvé řadě chybí realistické ocenění výchozí situace. Očekával jsem, že předseda vlády to alespoň uvede ve svém vystoupení, které opravdu odčlenil od písemného materiálu. Neučinil tak. A tak se vláda ujímá funkce, aniž by provedla analýzu stávajícího stavu, a ještě závažnější věcí je, že jí chybí jakákoli základní vize, jako je programový cíl, který je nahrazen jakousi houští priorit. Tyto priority by ale měly mít jasně definované kroky.
Považuji za opravdu závažné, že ekonomická část není zpracována v rozsahu, který odpovídá jejímu významu. Přitom se jedná jistě o nejvyšší prioritu, neboť úspěšné řešení hospodářských otázek včetně vývozu českého zboží do jiných ekonomik vytváří prostor pro řešení problémů dalších. Mám zde na mysli především onu slibovanou strategii hospodářské politiky. Je smutné, že staronová vláda nemá ucelenou koncepci hospodářské politiky a teprve ji hodlá vypracovat. Přeji opravdový úspěch panu místopředsedovi Jahnovi a věřím, že to dokáže. Ale ptám se, jak dlouhý čas, byť by vláda vydržela do roku 2006, bude na její realizaci. Plně souhlasím totiž s tím, že naše hospodářská politika potřebuje větší koordinaci, než měla, a že potřebuje mít jasně definované kroky. Neznám totiž žádné zbraně, které v boji s nezaměstnaností vláda použije. Není to zřejmé z předneseného vládního prohlášení. Dnešní vysoká nezaměstnanost má totiž objektivní příčiny a ty se zcela jistě v dohledné době nijak podstatně nezmění bez masivního posílení aktivních prvků státní politiky zaměstnanosti. Domnívám se, že také daňová politika je potřeba zaměřit nově.
Zlepšení daňového inkasa je na programu dne. V tomto smyslu absentuje ve vládním programovém prohlášení jakýkoli námět, pravda, s výjimkou konceptu registračních pokladen. Já se ptám, a myslím, že by bylo vhodné, kdyby, nikoli dnes, ale například na nejbližší schůzi Sněmovny v září, vláda alespoň ukončila bezprecedentní únik daňového výnosu z intraunijního vývozu ve vztahu k dani z přidané hodnoty. Tento koncept je od 1. května zcela bez kontroly a nevím, jestli vláda vůbec ví, jakým způsobem toto řešit. Přesto, že má z evropských fondů na takové řešení 200 milionů eur. Myslím, že daňové správě by také prospělo zřízení specializovaných daňových či finančních soudních dvorů, které by urychlily řešení daňových sporů a kvalitními judikáty vyplnily mezeru ve výkladu některých sporných daňových zákonů.
Ke svému odmítnutí daně z přidané hodnoty se tady mohu jenom přihlásit a nebudu opakovat staré výtky k této dani, kdy většina ekonomů uznává, že zavedení daně z přidané hodnoty k 1. květnu, tak jak byl zákon schválen v Poslanecké sněmovně, bylo hrubou chybou poškozující ekonomiku České republiky.
Pokud jde o pana místopředsedu Jahna, věřím, že průmyslovou politiku, kterou by koncipoval, by mohl koncipovat tak, že konečně odmítne archaický princip neviditelné ruky trhu. Myslím si, že tento postup za 14 let v České republice úplně zkrachoval. Doufám, že u průmyslové politiky bude možné, abychom vypracovali jakési schéma nebo prognózu uplatnění vědy a výzkumu v ekonomice a průmyslu zvlášť.
***