(19.40 hodin)
(pokračuje Grospič)
A také byla upozorňována vládní koalice na potřebnost legislativního ošetření děr v záchranné sociální síti. Nové programové prohlášení na tyto věci v uvozovkách slovně pamatuje. Doufám ale, že se také tyto proklamace promítnou a nebudou účelově zneužity. První náznaky lze vysledovat už z prezentace celého vládního prohlášení.
Hlavní problém nového programového prohlášení této staronové vlády lze potom vidět v jeho rozporuplnosti. Závazky sociální sféry nejsou rozpočtově kryty a naopak podepsaný scénář snižování deficitu veřejných rozpočtů, kterým se koalice navzájem zavázala, a to až na úroveň 3 % hrubého domácího produktu v roce 2008, naznačuje další restrikce, které lze čekat. O věrohodnosti programového prohlášení vlády České republiky tak z těchto důvodů lze mít jen vážné pochybnosti. Sociální stát nemůže produkovat bezdomovce, nemůže nechat vybírat popelnice od seniorů a v sociálním státu ani nemohou narůstat sebevraždy ze sociálních důvodů.
Vláda chce řešit sociální otázky, ale na druhou stranu chce na občany uvalit další restrikce pokračující reformou veřejných financí. Slova vlády se rozcházejí s činy a z těchto důvodů nelze tuto středo-pravou koalici podpořit. (Potlesk poslanců KSČM.)
Místopředsedkyně PSP Jitka Kupčová: Děkuji. Nyní konečně má slovo pan poslanec Oldřich Vojíř. Připraví se pan poslanec Jiří Pospíšil a poté paní poslankyně Kateřina Konečná. Prosím, pane poslanče.
Poslanec Oldřich Vojíř: Vážená paní předsedající, členové vlády, dámy a pánové, projednáváme prohlášení vlády, na základě něhož vláda chce získat v Poslanecké sněmovně důvěru. Myslím si, a víme to všichni, že díky tomu, že 101 poslanců vládní koalice podepsalo v podstatě už dokument, který říká, že tuto vládu podpoří, tak si myslím, že nedocílíme žádné faktické změny. Můžeme se pouze pokusit o to, aby tato vláda, která - a já za sebe říkám bohužel - dnes získá důvěru, se pokusila alespoň slyšet některé rozumné věci, které opozice předkládá. Myslím si, že je předkládá s vědomím, že jsou nezbytně nutné pro další chod hospodářství, pro život občanů v České republice.
Já jsem se zaměřil na tři oblasti. První oblast - energetika. Energetika sama o sobě v programovém prohlášení vlády není nikterak zmiňována. Je to docela paradoxní, protože energetika v každé zemi představuje velmi důležitý sektor, a dokonce platí, že v energetice jsou regulační prvky, kdy vláda či nezávislý regulační úřad si ponechává jistou autoritu a reguluje tento sektor. Přitom v prohlášení vlády není sebemenší zmínka, jak se bude v této oblasti postupovat.
Paradoxně nejvíce se dozvíme o energetice v oblasti kapitoly životního prostředí. V kapitole životního prostředí se hovoří o tom, že například vláda bude prosazovat přijetí zákona o podpoře výroby elektřiny a tepelné energie z obnovitelných zdrojů. Tento zákon ale mimochodem už je ve sněmovně. Rovněž se tam dozvíme, že bude chtít zavést ekologickou daň. Předpokládám a odvozuji, což tam napsané není, že to bude spotřební daň na energie. Rovněž v prohlášení vlády je napsáno, že vláda bude usilovat o snížení energetické náročnosti hospodářství České republiky. O to nemusí usilovat, protože každý hospodář, dobrý hospodář, prostě své náklady hlídá a snaží se, aby byly co nejnižší, to znamená i náklady na energii. A že se bude snažit snižovat závislost České republiky na dovozu energie? To není možné. Ať se tato vláda podívá do strategie, kterou přijala předchozí vláda, a jelikož je tato vláda s předchozí vládou téměř identická, tak předpokládám, že energetická politika nedozná změn, protože v programovém prohlášení vlády o tom není zmínka. V ní najde, že v horizontu dvaceti až třiceti let se Česká republika stane více závislá na dovozu energetických surovin, než je tomu teď. Je to logické.
Myslím si, že z těchto bodů, které jsem řekl, je patrné, že tato vláda v oblasti energetiky buď netuší, co má dělat, anebo neudělá vůbec nic.
Další oblast - privatizace státního majetku. Opět není žádná zmínka v programovém prohlášení vlády. Jedinou zmínkou, kterou jsem zaregistroval, byla zmínka pana premiéra, že je tady vůle případně prodat 16 % akcií společnosti ČEZ a že prostředky, které za to budou získány, budou použity na jakýsi ekonomický polštář důchodové reformy. Ale já jsem přesvědčen o tom, že dojde-li k prodeji 16 % akcií ČEZ samostatně, a nikoliv jako součást celého balíku, tak samozřejmě dojde k tomu, že 16% podíl akcií bude prodán za velmi nízkou cenu, bude prodán někde s odhadem za 15 až 20 miliard korun. Ale kdyby se prodával celý balík ČEZ, tak za ten stejný podíl můžeme získat dvojnásobek neboli 30 až 40 miliard korun. Skutečně nerozumím tomu, proč se tato vláda chce touto cestou vydat.
Co se týče posledního tématu, je téma podpory malého a středního podnikání. V programovém prohlášení vlády se můžete dočíst následující zřejmě paradoxní větu, že se bude usilovat o podporu malých a středních podniků. Ale není tam nic o tom, že by vláda vytvářela svobodné, nediskriminační prostředí pro podnikání malých, středních, ale samozřejmě i velkých podnikatelů a že se bude snažit vytvářet takové prostředí, do kterého budou investoři přicházet sami, a nikoliv na základě investičních pobídek. Protože pak je logické, že jedna část investorů je zvýhodněna investiční pobídkou, a naopak druhá, ta zajímavější, ale ekonomicky slabší, nemá výhody žádné.
Myslím si, že v této oblasti než vytvářet různé podpory je mnohem lepší zhruba následujících osm bodů. Osobně bych podporoval, aby v oblasti malého a středního podnikání došlo k tomu, že bude soustavně odbourávána všudypřítomná regulace, že bude zaveden jednoduchý daňový systém, že budou nastaveny rychlejší odpisy investic, že dojde k vyššímu stupni vymáhatelnosti práva, v tomto případě myslím spíše k rychlosti procesu, že dojde k tomu, že bude vytvořeno svobodné nediskriminační tržní prostředí, že stát tam, kde má poskytovat služby, bude skutečně služby poskytovat, a ne klást překážky, že vytvoří stát ve spolupráci například s kraji, městy, ale i jinými zájmovými skupinami poradenská centra pro podporu a vznik malých a středních podnikatelů, tak jako jsem se s tím mohl seznámit například ve Spojených státech amerických, a je to model velmi úspěšný. A poslední věc je spíše deklaratorní, a to jde o to, vytvořit v České republice a ve společnosti klima, aby byl člověk živící sebe a svou rodinu a případně několik zaměstnanců společensky oceňován jako příklad správného přístupu k životu, a nikoliv kriminalizován nebo neustále podezírán.
Děkuji za pozornost. (Potlesk poslanců ODS.)
Místopředsedkyně PSP Jitka Kupčová: Děkuji. Nyní má slovo pan poslanec Jiří Pospíšil. Připraví se paní poslankyně Kateřina Konečná a poté pan poslanec Walter Bartoš. Prosím, pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Jiří Pospíšil: Vážená paní předsedající, dámy a pánové, ve svém relativně stručném vstupu bych se chtěl zaměřit na jednu konkrétní kapitolu vládního prohlášení vlády České republiky, konkrétně pak na kapitolu číslo 7, která nese název Právní stát. V této kapitole vláda České republiky nastiňuje své cíle na úseku legislativy a české justice.
Pokud bych měl obecně zhodnotit teze v této kapitole, pak musím říci, že se ztotožňuji s hodnocením svých kolegů, kteří hodnotili celé programové prohlášení jako celek. I pro tuto kapitolu platí, že vláda je na úseku legislativy a české justice v rovině svých cílů příliš obecná, že víceméně nenavrhuje konkrétní postupy řešení problémů a že pouze říká, co by bylo obecné dobro, čeho bychom případně měli dosáhnout. Neříká však, jakými prostředky a jakými způsoby tohoto chce dosáhnout.
***