(19.20 hodin)
(pokračuje Páralová)
To je něco, s čím se nikdy nemůžeme a ani nesmíme smířit." Václav Klaus, Poslanecká sněmovna, 7. srpna léta Páně 2002. (Oživení v sále.)
Ano, Občanská demokratická strana bránila, brání a bude bránit každý kousek svobody jedince proti státu. Právě proto poslanci zvolení za Občanskou demokratickou stranu nemohou a nesmějí podpořit programové prohlášení vlády Stanislava Grosse. Zradili by tím své voliče.
Děkuji vám za pozornost. (Potlesk poslanců ODS.)
Místopředsedkyně PSP Jitka Kupčová: Děkuji. Nyní vystoupí pan poslanec Miroslav Opálka, připraví se pan poslanec Stanislav Grospič a poté vystoupí pan poslanec Oldřich Vojíř. Prosím, pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Miroslav Opálka: Děkuji. Vážená paní místopředsedkyně Poslanecké sněmovny, členové vlády, kolegyně a kolegové. Vláda ve svém programovém prohlášení deklaruje, stejně jako vláda minulá, pomoc slabším regionům, zejména pomoc severní a jižní Moravě a severozápadním Čechám. Z jakého členění území České republiky definice území vychází, nevím. Již před dvěma lety jsem z tohoto místa, snad i trochu ironicky, upozornil, že Česká republika nekončí hranicí na severu Moravy, což vědí i meteorologové v televizní předpovědi počasí.
Vážená vládo, státní znak České republiky, který visí zde na čelní stěně této ctihodné sněmovny a je rovněž vytištěn na obalu vašeho programového prohlášení, doplňuje i preambule Ústavy České republiky, z níž si dovolím jen krátce uvést: "My, občané České republiky v Čechách, na Moravě a ve Slezsku…"
Ano, ta orlice v levém spodním poli je znakem třetí historické země České republiky a tou je České Slezsko. Konstituování historických hranic této země nebylo jednoduché a celé Slezsko, které bylo po dlouhou dobu největší zemí Koruny české, a Vratislav, která za doby Karla IV. rostla do krásy stejně jako Praha, prošlo více než složitým vývojem. Území, z kterého podle některých historiků byla slovanskými kmeny osídlena moravská a česká kotlina, zažilo bezpočet vpádů, změn vládců i změn dominantních náboženství. Obyvatelstvo zde často živořilo, bylo vybíjeno, vystěhováváno, dosidlováváno, asimilováno, a kdo se nepřizpůsobil, měl to prostě těžké. Proto z tohoto velkého území dnes, naštěstí, nehrozí separatistické tendence jako např. v Irsku, Baskicku, Kosovu, Kurdistánu a jinde.
České Slezsko a jeho samostatný znak má svůj základ ve výsledku slezských válek, a to ve vratislavském míru z roku 1742 a v dalších dohodách z let 45, 63 a 79 v 18. století. Pruský král Friedrich II. získal tehdy 90 % tehdejšího Slezska a Marie Terezie si tímto udržela Čechy a Moravu. Rakousku zbylo oněch 10 % území a královské město Opava, které v tomto roce slaví svých 780 let udělení městských práv, se stalo zemským městem.
Složité dělení Slezska proběhlo i po první a druhé světové válce. Vždy to nebylo jednoduché, neboť i o naše území, tj. části bývalých knížectví Nízkého, Opavsko-krnovského a Těšínského, bylo, je a bude značný zájem.
Nedokáže-li se dnes vláda České republiky otevřeně hlásit k Českému Slezsku, vytváří tak prostor, aby si na toto území dělali zálusk jiní. Je proto nezodpovědné přehlížet a podceňovat tyto složité souvislosti.
Vzhledem k tomu, že sleduji určité problémy s tzv. mentální mapou Slezska a vlastně České republiky jak v naší veřejnosti, tak i v našich vládách, uvádím, že České Slezsko mj. zaujímá území Javorníku, Jeseníku, Zlatých Hor, Vrbna pod Pradědem, Bruntálu, Krnova, Opavy, Oder, Vítkova, Hradce nad Moravicí, Kravař, Studénky, Bílovce, Klínkovic, Hlučína, části Ostravy, Bohumína, Frýdlantu, Frýdku, Vratimova, Bohumína, Havířova, Petřvaldu, Orlové, Karviné, Českého Těšína, Třince a Jablunkova.
Územní celek Českého Slezska nebyl respektován již při samosprávném rozdělení České republiky na kraje. Země Slezsko dnes zapadá do dvou krajů a sedmi bývalých okresů.
Když se podíváme podle okresů např. na stav nezaměstnanosti, je na druhém místě Karvinsko - 19,6 %, na čtvrtém Ostravsko - 16,9 %, na šestém Bruntálsko - 15,7 %, na sedmém Jesenicko - 14,5 %, na devátém Frýdecko-Místecko - 14,1 %, na patnáctém Novojičínsko - 12,7 % a na 22. místě Opavsko s 10,8 %. Všimněte si, že ze sedmi uvedených okresů je pět v nelichotivé prvé desítce v České republice. Jak tedy minulé vlády pomohly a jak pomůže nová vláda tomuto území? Vždyť toto území ani nerespektuje ve svém dokumentu. Je to nekompetentní a politicky neohrabané.
Občané na tomto území jsou pracovití až příliš skromní - v závorce bych uvedl: někdo by snad řekl hloupí - a hlavně daleko, daleko od jakž takž prosperující metropole a území, kde se rozhoduje o politice státu.
České Slezsko si nezaslouží menší pozornost než ostatní území České republiky.
Vážené dámy, vážení pánové, omlouvám se vám za malé školení. Ale jsem přesvědčen, že tak zásadní dokument, jakým je programové prohlášení vlády, si nemá dovolit opomíjení uvedeného problému, anebo v lepším případě ani chybnou terminologii čili nepřesnost v definici území. Musím přece znát, co chci spravovat.
Vzhledem k tomu, že je apel na zkracování diskusních příspěvků, dovolím si již jen pár poznámek k velmi obecnému programovému prohlášení vlády.
Problém prosazování snižování mandatorních výdajů si myslím, že by bylo víc než nutné nahradit lepší výkonností naší ekonomiky a lepší daňovou výtěžností.
Snížení vládních zaměstnanců je sice pěkná věc, ale jestli na druhé straně budeme zadávat práci jiným firmám, tak jsme vlastně v rozpočtu nic neušetřili.
Pokud jde o regulaci cen vybraných léků, navrhoval bych řešení stejnou cenovou politikou jako u cigaret a stejně jako u obalů též nezatěžovat tyto vybrané léky daní z přidané hodnoty.
Problém mám s technokratickým termínem "sociální soudržnost". Tento termín dle mého názoru odkrývá spíš přístup vlády k problémům ne z pohledu empatie a spravedlnosti, ale především z obavy ze sociálního pnutí.
Dále se ptám: komu víc poslouží v době, kdy odborové hnutí je dost citelně oslabeno, posilování kolektivních smluv, když v řadě míst zaměstnavatelé odborové organizace ani nechtějí?
Další. Podpora rozvoji soukromých kapitálových forem dobrovolného peněžního připojištění na důchody. Zdá se mi, že naše podpora státu je větší než standard v celé Evropské unii. A jestli platíme téměř pět miliard ročně, tak další podpora by znamenala další zatížení státního rozpočtu.
***