(19.10 hodin)
(pokračuje Páralová)
A dále bych se chtěla zeptat, zda i komisař EU pro sociální politiku je v tomto smyslu orgánem EU.
Dále nám vláda slibuje, že zajistí aktualizaci životního minima. To je prohlášení chytré horákyně. Vláda by měla vysvětlit, zda termín aktualizace znamená, že životní minimum, které od roku 2001 stagnuje, vláda zvýší, nebo zda vláda upraví zákon o životním minimu tak, aby nemusela životní minimum zvyšovat. Od roku 2001 asociální socialistická vláda nezvýšila životní minimum. To by si žádná pravicová vláda nedovolila a například maminky, které se starají o zdravotně postižené děti a pobírají příspěvek při péči o osobu blízkou, pobírají 3500 už od roku 2001. Přitom jejich výdaje se určitě od té doby zvýšily.
Vláda slibuje zákon o sociálních službách, který stejným způsobem ve svých vládních prohlášeních slibovala i vláda Tošovského, Zemanova i Špidlova, takže včera bylo pozdě. Zákonu je věnován dlouhý odstavec, ale bohužel se zde neuvádí, jak chce vláda řešit palčivé problémy, například problém asistentů zdravotně postižených a problémy, které vzniknou v souvislosti s ukončením civilní služby letos na konci roku.
Vláda slibuje, že navrhne systém ucelené rehabilitace osob se zdravotním postižením. To mi připadá, že bohužel tento tolik potřebný zákon, na který všichni čekáme několik let, nám ani tato vláda do parlamentu nepředloží. Vláda neříká, že předloží zákon, říká, že navrhne pouze systém. Možná mě pan ministr potěší a slíbí, že zákon v paragrafovaném znění předloží. Byla bych tomu ráda.
Jedním z hlavních motivů programového prohlášení je i boj s nezaměstnaností. Za dobu vládnutí socialistů nezaměstnanost nezadržitelně stoupá a bude stoupat i dál. Prvního října totiž vybuchne časovaná bomba v podobě vládního zákona o zaměstnanosti doprovázená novelami dalších 50 zákonů, včetně zákoníku práce. Pokud se šéfové malých a středních firem ještě neseznámili s touto normou, nechť tak co nejrychleji učiní. Jsou pro ně připraveny masivní pokuty do výše dvou milionů korun.
Dovolte mi dále citovat: "Vláda zpracuje novou střednědobou hospodářskou strategii na základě zásad lisabonského procesu, která se stane základním dokumentem pro koordinaci činností vlády, jež ovlivňují hospodářský růst a zvyšování konkurenceschopnosti české ekonomiky. Vláda zřídí hospodářskou radu vlády jako svůj poradní a koordinační orgán, který bude tuto strategii navrhovat."
Tady jsem právě přečetla důkaz o tom, jak je vláda bezradná. Média jsou plná názorů špičkových ekonomů o tom, co je třeba udělat, aby se zastavil růst nezaměstnanosti. Světová banka a OECD se předhánějí v různých doporučeních, pomalu každé malé dítě ví, co by se mělo dělat, včera bylo pozdě - a naše vláda si plánuje, že zřídí hospodářskou radu vlády a zpracuje novou střednědobou hospodářskou strategii. Je evidentní, že tím vláda jen kličkuje, odsouvá zodpovědnost za rozhodnutí. Věří někdo v tomto sále, že nezaměstnanost v naší zemi se sníží, když vláda zřídí hospodářskou radu vlády a zpracuje další koncepci? Mám doma tři čtvrtě metru vysoký stoh vládních materiálů věnovaný statečnému boji s nezaměstnaností. Výsledek všech těchto národních akčních plánů zaměstnanosti je jediný - akčně stoupá nezaměstnanost. Na dlažbě je více než půl milionu lidí.
Vláda chce posilovat i motivační funkci minimální mzdy. Výsledkem nepochybně bude další zvyšování strukturální nezaměstnanosti, hlavně u lidí s nízkou kvalifikací, kteří tím rychleji skončí v sociální síti, a to tím rychleji, čím rychleji se bude zvedat minimální mzda. Když si zaměstnanec svým výkonem nevydělá na minimální mzdu, je propuštěn. To je krutá pravda a je nebezpečné, že vláda před tak evidentním faktem zavírá oči.
Vláda chce posilovat i motivační funkci minimálních mzdových tarifů, které jsou reliktem socialismu, a to už je opravdu vážné. Mnoho malých a středních podnikatelů ani neví, že tento institut existuje, a dovídají se to až v okamžiku, kdy do jejich firem nastoupí kontrola a úředníci kontrolují výši mezd a ukládají pokuty a sankce. Mzdové tarify určují hodnotu práce, ale ve skutečnosti přece rozhoduje cena. Přece hodnota práce je věc abstraktní a cena práce věc konkrétní.
Dále vláda prosadí návrh zákona o inspekci práce. Tento zákon je již projednáván v Poslanecké sněmovně a je velmi problematický. Bude mít nepochybně negativní dopady i na podnikatelskou sféru a přinese velké transformační náklady. Jsou v něm různé podivnosti, které zesložití už tak dost složitý labyrint našeho pracovního práva. Fakt, že dle tohoto zákona bude Český úřad bezpečnosti práce kontrolovat plnění kolektivních smluv, tj. bude dělat drába odborům za peníze daňových poplatníků, je ve srovnání s náklady na desítky a stovky soudních sporů, které nás čekají, pouze špičkou ledovce.
Kolegyně a kolegové, programové prohlášení má celkem 29 stránek. Slovo se slovním základem "svoboda" se v něm však vyskytuje pouze třikrát. V prvním případě se slovo "svoboda" vyskytuje ve slovním spojení "Unie svobody", dále "Grossova vláda usiluje o svobodnější a rovnoprávnější účast občanů na utváření života společnosti" a za třetí pak bude "vláda podporovat evropský integrační proces s cílem vytvořit sjednocenou Evropu svobodných občanů a spolupracujících regionů". Slovní spojení "svoboda jednotlivce" se v programovém prohlášení vlády České republiky vůbec nevyskytuje. Naproti tomu slovo "podpora" a "podporovat" se v dokumentu vyskytuje 108krát.
Zajímavé je i porovnání výskytu výše uvedených slov s programovými prohlášeními předchozích vlád. Postupně klesá četnost slova "svoboda" a roste četnost slova "podpora". Zatímco Špidlova vláda použila slovo "svoboda" desetkrát, Grossova vláda již jenom třikrát. Grossova vláda chce tedy ještě třikrát méně svobody a výrazně více podpory a podporování než vláda Špidlova. (Potlesk a smích členů vlády a potlesk ODS.) Svoboda se rovná prosperita a podpora rovná se zadlužení.
A na závěr mi dovolte v této souvislosti citovat klasika. Cituji: "Občanská demokratická strana bude bránit každý kousek svobody jedince proti státu a spolu s tím prosperitu všech, protože program této vlády není programem svobody a prosperity, je programem trvale udržitelné chudoby, je programem pokračování a posilování u nás dlouhodobě pěstované a tradované závisti, nepřejícnosti, rovnostářství, invaze státu do soukromí jednotlivce, kontrol a regulací všeho druhu.
***