(17.00 hodin)
(pokračuje Říman)
Mě samozřejmě prioritně zajímá oblast hospodářská. Musím bohužel konstatovat, že zatímco v programovém prohlášení vlády Vladimíra Špidly se hospodářskou politikou zabývaly dvě podkapitoly, Hospodářská politika a Průmyslová politika, které dohromady obsahovaly 913 slov, tak v prohlášení této vlády se touto problematikou zabývá pouze jedna kapitola, která se skládá z celkem 397 slov. Z kvantitativního hlediska tedy nová vláda věnovala hospodářské politice ve svém vládním programu více než dvakrát méně prostoru. To je myslím trošku zvláštní, zejména s ohledem na fakt, že staronová koalice zdůrazňuje snahu povzbudit ekonomický růst, a dokonce k tomu zřídila i samostatnou pozici místopředsedy vlády. Ale řekněme si, že kvantita nemusí zároveň znamenat kvalitu, takže možná, že se této vládě podařilo úspornými slovy říci mnohem více než vládě předešlé.
Nicméně opět bohužel slovník těchto 397 slov, která se věnují hospodářství, není v tomto příliš povzbuzující. Uvedu několik příkladů. Vláda chce bojovat s nezaměstnaností. Vláda se zaměří na podporu malého a středního podnikání. Toto je dokonce uvedeno dvakrát. Vláda bude podporovat tvorbu nových pracovních míst. To jsou s politováním řečeno pouze fráze, které jsou nejen převzaty z textu předchozí neúspěšné vlády, to jsou hlavně fráze, které se stejně jako vláda v minulosti domnívají, že je to právě oněch osmnáct ministrů, že je to právě vláda, kdo vytváří pracovní místa, a že je to vláda, bez jejíhož aktivního působení by podniky nevznikaly a neprosperovaly.
Skutečností je, že tyto slovní obraty, které měla ve svém programu už předchozí vláda, znamenaly růst nezaměstnanosti o dalších několik desítek tisíc občanů za období dvou let a uplatňování těchto frází znamenalo také zánik několika desítek tisíc nejmenších podniků. Není v současném programovém prohlášení, v oněch 397 slovech, prakticky žádný návod, jak je naplnit. Dokonce, a to považuji za kuriózní a nemohu se o tom nezmínit, vláda slibuje na základě lisabonského procesu, o kterém už tady dneska byla řeč, připravit jako základní dokument novou střednědobou hospodářskou strategii vlády. To je opravdu obzvláště pikantní, protože ve stejný den, kdy vláda schválila své programové prohlášení obsahující tento závazek, tak nový designovaný předseda Evropské komise Barosso právě ony lisabonské zásady zpochybnil jako návod, jak zastavit ekonomické zaostávání Evropské unie. Je tedy více než otazné, jestli hospodářská strategie založená na takovýchto zásadách bude nějakým pozitivním příspěvkem pro růst ekonomiky České republiky.
Jak už jsem řekl, v programu se obtížně hledají konkrétní návrhy, jak sliby o podpoře podnikání a zaměstnanosti naplnit. Kromě opět obecných proklamací typu zlepšení právního prostředí pro podnikání, odstranění administrativních bariér či realizace efektivního systému podpor pro malé a střední podnikání jsou v návrhu pouze dvě novinky, které předchozí vláda nenavrhovala, a to jsou za prvé, že vláda se zavazuje rozšířit smluvní volnost v pracovněprávních vztazích, a za druhé, že vláda hodlá zavést jedno úřední místo pro podnikatele v zájmu zjednodušení komunikace podnikatelů se státními institucemi.
Musím zcela poctivě konstatovat, že návrh číslo jedna jde, vážená vládo, správným směrem. Tleskám. Ovšem kdyby všechny vlády sociální demokracie za poslední léta nekonaly zcela opačně. A je pro mě, a věřím, že i pro mnoho z vás, obtížné uvěřit, že stejný ministr, který byl dosud hlavním nositelem všech snah pracovní právo stále více a více sešněrovávat, najednou otáčí o 180 stupňů. Ale uvidíme.
S druhým návrhem je to horší, protože druhý návrh je pouze explicitním doznáním, že státní administrativa zkrátka nefunguje. Velmi pochybuji o tom, že řešením je vytvářet instituce nové. Nehledě k tomu, že obecně proklamovaná a snad i dobře míněná snaha odstraňovat administrativní bariéry v podnikání je v konkrétních návrzích dále zcela deklasována například závazky zavést registrační pokladny nebo povinné kolkování lihu.
To je asi k oněm 397 slovům, které obsahuje podkapitola Hospodářská politika.
Druhou oblastí, která se hospodářství týká samozřejmě také, je fiskální a daňová politika. Vláda se zde zavazuje snížit do roku 2006 deficit veřejných rozpočtů pod 4 % hrubého domácího produktu. To přeloženo do normální srozumitelné řeči znamená, že vycházeje z predikce Ministerstva financí bude schodek ve výši cca 112 miliard korun, tedy v onom roce 2006. Obávám se, že to nejenže nelze považovat za úspěch, ale vzhledem k tomu, že vláda nenabízí žádné řešení, jak naložit s mimorozpočtovými fondy, které dnes v řádu desítek miliard korun ročně žijí z privatizačních peněz, tedy z peněz, o které je nutno v rámci metodiky Evropské unie schodek navýšit, tak celkový účet bude samozřejmě podstatně vyšší. Jinými slovy, vláda nehodlá zmenšit svůj apetýt vytahovat peníze z kapes občanů a uplácet jimi vybrané skupiny.
Dále je v této kapitole, týkající se veřejných financí, slib, který je opsán od předchozí vlády, vlády Vladimíra Špidly, totiž snižovat počty zaměstnanců o 2 % ročně. Na to je třeba upozornit, nicméně obávám se, že rozebírat to není zapotřebí, protože už v debatě v rámci tzv. reformy veřejných financí se jasně ukázalo, že právě tento závazek díky různým machinacím s tabulkovými místy je pouze a jen Potěmkinovou vesnicí.
Velmi obtížně přijatelné jsou rovněž představy v oblasti daňové soustavy. Vláda se zavazuje stabilizovat daňovou kvótu na úroveň roku 2003. Co to znamená? Vypadá to na první pohled hezky, že tedy peněz nepřibude, které vytahuje z kapes občanů, nicméně znamená to také to, že budeme mít ekonomiku zdaněnou více, než ji mají zdaněnou takové státy, jako je Německo, Švýcarsko či Řecko, což jsou státy, zejména Německo, které mají se svým hospodářským systémem jisté problémy, Německo značné problémy, a velmi důsledně dnes debatují o tom, jak svůj systém reformovat, aby ekonomika byla pružnější a výkonnější. Jinými slovy, závazek zařadit se ještě nad daňové zatížení těchto států není žádné velké vítězství. Je to spíše pořádná prohra.
Dále se, co se týče daní, vláda zavazuje zpracovat soustavu nových ekologických daní. To je krok, který hrozí především dalším zkomplikováním daňové soustavy, její neprůhledností, zneužitím pro parciální politické cíle.
***