(15.50 hodin)
Předseda PSP Lubomír Zaorálek: Pan poslanec Ludvík Hovorka. Poslední přihlášený písemně je prozatím Antonín Seďa. Prosím pana poslance Hovorku.
Poslanec Ludvík Hovorka: Vážený pane předsedo, vážení páni ministři, vážené dámy, vážení pánové, v žádném ze závazných dokumentů schengenského acquis není definován termín dočasná vnější hranice. Nicméně ani z právně nezávazných dokumentů není jasné, zda česko-slovenská hranice je takzvaná dočasná vnější hranice.
Ve sdělení generálního sekretariátu Rady Evropské unie č. 12148/01 je dočasná vnější hranice definována jako národní hranice mezi novými členskými státy a zbývajícími kandidátskými zeměmi. V zásadě se tento pojem vztahuje i na národní hranice mezi novými členskými státy a mezi novými členskými státy a stávajícími schengenskými státy. Z toho vyplývá, že dočasná vnější hranice je hranice mezi Maďarskem a Rumunskem a žádná jiná. Pro další je důležité slovo "v zásadě", znamenající, že na těchto hranicích může platit jiný režim.
Jak Česko, tak Slovensko společně usilují o plné začlenění do schengenského prostoru. Na tuto hranici by se tedy spíše hodil pojem dočasná vnitřní hranice a nebo perspektivně vnitřní hranice, tedy hranice mezi členskými státy Evropské unie, na které se dočasně neaplikuje režim překračování vnitřních hranic podle článku 2 Schengenské prováděcí úmluvy. Případné zpřísnění režimu na česko-slovenské hranici jde proti samotnému smyslu schengenského acquis.
Zpřísnění režimu může být v rozporu s článkem 6 Schengenské dohody z roku 1985, která je plně platná jak pro Slovensko, tak i pro Českou republiku, z níž cituji: "Strany přijmou nezbytná opatření k usnadnění pohybu státních příslušníků členských států Evropských společenství, jejichž trvalé bydliště se nachází v obcích v blízkosti společných hranic, aby jim bylo umožněno překračovat tyto hranice mimo povolené přechody a mimo provozní dobu přechodů, na kterých se provádějí kontroly, přičemž nebudou dotčeny případné příznivější úpravy již uplatňované mezi jednotlivými stranami."
Je tedy možno shrnout, že případný rozpor současného režimu na česko-slovenských hranicích se závazky, které pro Českou republiku plynou z práva Evropské unie, není vůbec jasný. Spíše se lze přiklánět k tomu, že tento režim je v souladu s právem Evropské unie, a zájmy České a Slovenské republiky na současné úpravě překračování společných hranic by měly být obhajitelné jak před Evropskou komisí, tak případně i před Evropským soudním dvorem.
Já jsem mluvil o návrhu této smlouvy s několika starosty ze Zlínského kraje i se starosty z Trenčianského kraje. Všichni vnímají tuto smlouvu jako velkou komplikaci pro vzájemné dlouhodobě budované sousedské vztahy. Smlouvu navíc provázela rozsáhlá informační kampaň. Mnozí starostové si stěžovali na skutečnost, že několikrát denně jsou kontrolováni cizineckou policií.
Dámy a pánové, na obou stranách česko-slovenské hranice žijí lidé, kteří se v referendu o vstupu do Evropské unie přihlásili ke vstupu svých zemí do Evropské unie. Proto nemohou přijmout fakt, že je nikdo neinformoval o tom, že režim na česko-slovenských hranicích se po vstupu zpřísní. Z těchto důvodu nemohu uvedenou smlouvu podpořit.
Děkuji za pozornost.
Předseda PSP Lubomír Zaorálek: To byl pan poslanec Hovorka. Nyní prosím Antonína Seďu, posledního písemně přihlášeného.
Poslanec Antonín Seďa: Vážený pane předsedo, vážení členové vlády, kolegyně a kolegové, rozdělením Československa v roce 1993 došlo na moravskoslezském pomezí k omezení ekonomických aktivit, došlo ke zhoršení dopravní obslužnosti a k narušení příbuzenských a přátelských vztahů. Přesto obyvatelé pohraničí přes všechny problémy spojené s hraničním režimem udržovali tradiční přátelství mezi oběma národy a těšili se na společný vstup do Evropské unie, protože věřili ve zlepšení jejich těžké životní situace. Dnes paradoxně máme hlasovat o zpřísnění současného hraničního režimu, který zpřísní současný malý pohraniční styk a na přechodnou dobu zhorší přeshraniční spolupráci, která se v poslední době velmi slibně rozvíjí.
V převážné části dotčeného moravsko-slovenského příhraničí panuje nesouhlas s navrhovanými změnami. Výrazem toho jsou například Rokytenská výzva, usnesení zastupitelstva Zlínského a moravského kraje, stanovisko valného shromáždění euroregionu Bílé Karpaty či probíhající petiční akce.
Jako poslanec ze Zlínského kraje si plně uvědomuji tíhu dnešního hlasování a obavy svých spoluobčanů z ratifikace předkládané smlouvy. Z výše uvedených důvodů nemohu vyslovit souhlas s ratifikací smlouvy mezi Českou republikou a Slovenskou republikou.
Zároveň si dovoluji navrhnout vážené Poslanecké sněmovně doplňující usnesení pro případ, že by Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky vyslovila souhlas s ratifikací této smlouvy, v tomto znění: Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky žádá vládu České republiky o přijetí takových administrativních a organizačních opatření, která maximálně usnadní přijímání a vydávání povolení k překročení česko-slovenských státních hranic.
Děkuji za pozornost.
Předseda PSP Lubomír Zaorálek: To byl pan poslanec Seďa, který byl poslední písemně přihlášený do rozpravy. Ptám se, jestli se ještě někdo do rozpravy hlásí k tomuto návrhu česko-slovenské smlouvy. Pokud ne, tak rozpravu končím.
Požádám pana ministra Grosse, aby přednesl závěrečné slovo.
Místopředseda vlády a ministr vnitra ČR Stanislav Gross: Vážený pane předsedo, paní poslankyně, páni poslanci, argumenty se opakují. Bohužel musím konstatovat, že ti, kteří samozřejmě většinou z populistických pozic chtějí předvádět před voliči především ze Zlínského kraje, že pevně hájí jejich pozice, tak se ani příliš neráčili seznámit se skutečným obsahem návrhu, což je důkazem toho, co říkám od samého počátku - že se prostě vytvořila atmosféra, která nestojí na racionálních základech, nestojí na faktech, ale na tom, že tady vznikla nějaká představa a proti té je zapotřebí bojovat. Pokusím se to doložit na několika věcech, ale mám pocit, že to příliš smysl nemá.
Jeden z kritiků tady hovořil o tom, že bude zpřísněn malý pohraniční styk. Musím konstatovat, že žádný malý pohraniční styk neexistuje mezi Českou a Slovenskou republikou. Malý pohraniční styk je terminus technicus. Malý pohraniční styk třeba existuje mezi Českou republikou a Polskou republikou, ale žádný malý pohraniční styk mezi Českou a Slovenskou republikou neexistuje. Naopak, smlouva, která je před vámi, je smlouva, která svým charakterem spadá do charakteru smluv o malém pohraničním styku. V tuto chvíli žádný malý pohraniční styk neexistuje.
Paní kolegyně Konečná tady uváděla příklad, že babička několikrát týdně musí jít pro léky nebo na nákup, musí mít písemnou žádost, ale na žádosti musí mít uvedeno místo a denní dobu. Musím upozornit Poslaneckou sněmovnu, že to prostě pravda není, že místo a denní doba se uvádí pouze podle vzoru, pouze na povoleních, která jsou pro hromadný styk, protože dole pod čarou je uvedeno, že se nevyplňuje v individuálním povolení podle článku 15C, 15E a 15F, což je právě individuální překračování státních hranic. Je to opět jenom důkaz toho, že se prostě nechtějí hledat fakta, že se chtějí hledat pouze záminky a samozřejmě dobře vypadat před občany, kteří jsou samozřejmě špatně naladěni ve vztahu k této smlouvě.
Pan kolega Plachý tady hovořil o tom, že má být zatčen při slavnostech na Javořině, že tam dochází velké množství lidí, což je dobře, a že z Moravy budou potřebovat povolení vydané ve Slovenské republice a že s sebou nebude mít žádnou bumážku. Ono je zapotřebí si přečíst smlouvu. Na Javořinu se nejde s bumážkou, na Javořinu se jde po určených místech, na která žádné individuální povolení není zapotřebí. Individuální povolení je zapotřebí pro překračování státních hranic mimo stanovená místa.
***