(15.30 hodin)
(pokračuje Konečná)
Tím bychom odstranili diskriminaci vůči všem. Jestliže by vláda České republiky se na tomto stanovisku dohodla se Slovenskem, mohla by být celá kauza vyřešena ve prospěch zainteresovaných subjektů.
Toto stanovisko, které jsme se snažili nastínit už v debatě u prvního návrhu čtení smlouvy, se ovšem nesetkalo s pochopením a je jenom otázkou, proč tato varianta nebyla zmiňována. Bezpochyby by se díky ní předešlo nejen žalobám ze strany občanů Evropské unie, ale také žalobám ze strany Čechoslováků, které bezpochyby u takovéhoto diskriminačního opatření pro občany žijící na hranici budou následovat.
Jsem opravdu přesvědčena, a není to jen můj pocit, že takto nastavená situace by byla prospěšná pro všechny a nemuseli bychom tím zamezit pohybu občanů vlastních. Nedovedu si totiž adekvátně vysvětlit, proč podobně volné režimy mohou existovat na hranicích Irska a Velké Británie, které nejsou členy Schengenu, které jsme zatím měli možnost vnímat spíše z pohledu sbližování národů a odstraňování hranic mezi těmito národy. A musí existovat na hranici česko-slovenské, která minimálně k podmínkám Schengenu přistoupila.
Celá věc je tedy velmi diskutabilní a možná bychom neměli kasat kalhoty, když brod je ještě daleko. To znamená, ptám se, proč si Česká republika nenechala udělat právní rozbor na úrovni Evropské unie, který by bezpochyby jasně definoval, jaké závazky v Evropské unii pro Českou republiku plynou v této kauze a jak jsou tyto závazky definovány. Jako zpravodajka musím s lítostí konstatovat, že takový právní rozbor v tak citlivé otázce pan ministr v průběhu projednávání nikdy nepodal.
Ráda bych váženou sněmovnu upozornila na možné varianty našeho dnešního rozhodnutí. Schválíme-li dnes smlouvu, tisk číslo 578, dojde ke zrušení mezistátní dohody mezi Českou republikou a Slovenskem o úpravě a spolupráci na česko-slovenské hranici ze dne 29. října 1992, která zajišťuje nadstandardní režim na této hranici. Nebude-li tisk číslo 578 schválen, zůstane výše uvedená smlouva o nadstandardních vztazích v platnosti s tím, že se vytváří prostor pro další jednání České republiky a Slovenska jako členů Evropské unie. Při těchto jednáních je bezpochyby možné společně se Slovenskem najít takovou variantu, která vyhoví potřebám jak schengenského protokolu, ale nebude diskriminovat naše občany na této hranici. Stávající smlouva se Slovenskem je smlouvou partikulárního mezinárodního práva platného mezi Českou republikou a Slovenskem, nikoliv práva evropského.
Věřte mi, pane ministře, že jsme poslední, kdo by chtěl vytvářet nepříznivou situaci pro Českou republiku. Zároveň ale nejen jako poslankyně za Moravskoslezský kraj cítím povinnost využít všechny možnosti, které zajistí normální kvalitu života našich občanů.
Co především považuji za nepřijatelné, je - jak pan ministr Gross zmínil při prvním čtení - že za velmi důležité pokládá zejména prováděcí smluvní dokumenty, protože - cituji: skutečně stanoví míru komfortu na česko-slovenské hranici. Z tohoto prohlášení lze dovodit, že smluvní dokumenty mohou být, a to mimo tuto sněmovnu, dále upravovány, a tedy vyslovuji obavu, že může dojít po těchto úpravách nejen k zlepšení, ale k dalšímu zhoršení situace našich občanů. Sněmovna již nebude mít možnost do tohoto procesu jakkoliv zasáhnout. K této obavě mě vede i fakt, že za dobu, která uplynula od prvního čtení smlouvy, byly tyto dokumenty již několikrát změněny.
Při podrobnějším rozboru těchto dokumentů docházím k názoru, že modelová situace se může vyvíjet také takto: Představme si babičku z inkriminované hraniční oblasti, která potřebuje několikrát v týdnu navštívit své vnuky, lékaře, nakoupit si. Podle režimu, který zavádějí smluvní dokumenty, bude tato stařenka nucena vyplnit písemnou žádost, sice s dlouhodobou platností, avšak na tuto žádost musí uvést, jaké místo státní hranice překročí, v jakém období a v jakou denní dobu. Kdyby se náhodou zdržela u lékaře, může být tato skutečnost kvalifikována jako překročení státní hranice v rozporu s danými předpisy. Budeme tedy tyto lidi pokutovat? Samozřejmě vím, že můžeme použít oficiální hraniční přechod, který je však na této hranici vzdálen až 20 km od jejího bydliště. Je však možné takovýto režim pokládat za komfortní?
Při výše uvedených skutečnostech se nelze divit, že občané využili všech možností petičního práva, aby vyjádřili svůj nesouhlas se smlouvou, která nám je jako tisk 578 předkládána. Nechci zde citovat tyto dokumenty tak, jak to udělal můj předřečník, ale ráda bych upozornila na to, že nikoliv z důvodu sbírání politických bodů, ale z důvodu svého vlastního přesvědčení vyplývajícího ze studia mnoha podkladů a konzultací s právními experty jsem přijala pověření předat petičnímu výboru sněmovny jednu z petic proti připravovaným změnám na česko-slovenské hranici. Pod tuto petici se během prvních sedmi dnů podepsalo na 1 400 občanů, k dnešnímu dni je těchto podpisů na petici zhruba 2 500. Existují však také jiné formy protestu. Je to již zde zmiňovaná Rokytenská výzva a dále je to například zmiňované stanovisko euroregionu Bílé Karpaty, které bylo minulý týden potvrzeno a znovu odsouhlaseno na setkání tohoto regionu a jediný, kdo se vyjádřil proti tomuto stanovisku, byl právě zástupce Ministerstva vnitra.
Tisk 578 je projednáván ve sněmovně již téměř půl roku. Za tu dobu proběhla řada jednání, z nichž některá jsou vydávána ve svých závěrech jakoby podporující zaváděný režim. To se týká například setkání ministra zahraničních věcí, předsedy zahraničního výboru se zástupci dotčených krajů v Hodoníně. Chci upozornit, že stanovisko přednesené například hejtmanem Zlínského kraje bylo v rozporu s usnesením rady i zastupitelstva tohoto kraje, a nelze ho tedy pokládat za kvalifikovaný souhlas s projednávanou smlouvou. Navíc zástupkyně Moravskoslezského kraje paní Dostálová, vedoucí odboru vnitřních věcí hejtmana, ve svém vyjádření na podporu této smlouvy výrazně zkreslovala skutečnosti. Konkrétně řekla, jak vyplývá ze zápisu, že - cituji: Se starosty obcí v rámci Moravskoslezského regionu byla celá problematika podrobně diskutována, a to za účasti představitelů Ministerstva vnitra České republiky, přičemž žádné negativní poznatky nebyly zaznamenány. Tato informace se nezakládá na pravdě, neboť samotné zastupitelstvo tohoto kraje ještě před tímto setkáním vyjádřilo mnoho kritických výhrad a nesouhlas s připravovanými změnami.
S politováním také konstatuji, že na akcích, na kterých bylo možné vyslechnout názory občanů z postižených oblastí, se nikdy neobjevil předkladatel tohoto tisku pan ministr vnitra Gross. Postoje ministerstva tak vysvětlovali jeho podřízení a tento fakt působil špatně minimálně psychologicky.
V závěru mi dovolte konstatovat, že se do dnešního dne nepodařilo předložit Poslanecké sněmovně jakýkoliv podložený argument ze strany vyjednávacího orgánu o tom, proč vlastně česko-slovenská hranice musí být vnější hranicí Evropské unie. Sdělení generálního sekretariátu Rady Evropské unie, výboru státních zástupců ani celková hodnotící zpráva o připravenosti České republiky na vstup pro mne totiž těmito platnými dokumenty nejsou.
Chtěla bych požádat pana ministra vnitra, aby nevnímal negativní postoj některých z nás v Poslanecké sněmovně jako výraz odporu za každou cenu. Zejména po jednání s představiteli Ministerstva vnitra na zahraničním výboru jsem měla nepříjemný pocit, že kritici smlouvy jsou vnímáni takřka jako nepřátelé. Mohu mluvit za sebe a chci zdůraznit, že mi jde jenom o to, abychom společně hledali a našli v dalším období - za předpokladu, že dnes tisk 578 nebude schválen - takové řešení, které nebude komplikovat i tak svízelný život našich občanů na moravsko-slovenském pomezí. Jinak nám totiž hrozí, že budeme mít režim na hranicích upraven sice podle představ Ministerstva vnitra, potažmo některých orgánů Evropské unie, ale využívat ho budou opravdu pouze občané, jak již dnes byli panem ministrem zmiňováni, například Francouzi, kteří pojedou autobusem přes hranici, protože život našich občanů na této hranici se stane neakceptovatelný; a já se bojím toho, že bychom se zaměřili na to, jestli nám tato smlouva zlepší cestovní ruch na hranici, a nezamýšlíme se nad tím, jestli nám nezhorší podmínky života občanů na této hranici.
Prosím, posuzujme to z pozice občanů České republiky, protože ty tady zastupujeme, a jestliže chceme zastupovat turisty, tak si na to hledejme jiný orgán. Děkuji.
Předseda PSP Lubomír Zaorálek: To bylo vystoupení paní poslankyně Konečné. Nyní prosím Petra Nečase, dalším pak bude pan poslanec Antolák.
***